Opavští Přemyslovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Opavští Přemyslovci jsou vedlejší větev přemyslovské dynastie, kterou založil Mikuláš I. Opavský (narozen kolem 1255–1256), nemanželský, avšak legitimizovaný syn českého krále Přemysla Otakara II. Tato linie spojila své osudy s Opavskem a okolními regiony a vymřela v roce 1521, tedy více jak 200 let po vymření hlavní přemyslovské linie po meči Václavem III.

Vznik vedlejší linie rodu[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem opavské linie Přemyslovců se stal Mikuláš I. Opavský, nemanželský syn Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu, kterému Přemysl přenechal správu Opavska (jako opavské knížectví ovšem definitivně až od roku 1318, předtím v pramenech jen zdůrazňováno vydělení opavské provincie). Přestože se Přemyslu Otakaru II. podařilo u papeže vymoci uznání Mikuláše za svého syna, nepodařilo se prosadit Mikuláše jako dědice českého trůnu. Pravděpodobně i proto nikdy žádný z opavských Přemyslovců, pokud je známo, nevznesl nárok na českou korunu, a to ani po roce 1306, kdy se Mikuláš II. Opavský stal významným diplomatem ve službách Jana Lucemburského a později i Karla IV. V roce 1338 získal za své služby do držby i ratibořské knížectví, které rodu zůstalo až do jeho vymření. Zajímavostí je, že v majetku rodu byl mimo jiné také dnešní Faustův dům.

Úpadek opavských Přemyslovců[editovat | editovat zdroj]

Smrtí Mikuláše II. (1365) skončila největší doba slávy rodu. Z ekonomického hlediska byla pozice rodu oslabována zvykem převzatým z piastovského Slezska, podle kterého se doména dělila mezi všechny mužské dědice. V roce 1377 tak vznikly větev ratibořská opavských Přemyslovců a vlastní opavská větev. Po husitských válkách ztráceli zástupci rodu také na politickém významu. Kníže Arnošt Opavský byl natolik zadlužen, že Opavské knížectví prodal českému králi Jiřímu z Poděbrad. Ten území koupil pro své syny, Viktorín z Poděbrad odtud ale utekl před uherským králem Matyášem Korvínem. Nemanželští Přemyslovci tak zůstali pouze ratibořskými knížaty, a to až do roku 1521, kdy zemřel jejich poslední zástupce, Valentin Hrbatý.[1]

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ČAPSKÝ, Martin. Zlomený meč Valentina Hrbatého. Poslední z opavských Přemyslovců. Dějiny a současnost. 2006, roč. 28, čís. 2, s. 36–38. ISSN 0418-5129. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČAPSKÝ, Martin. Marné hledání paměti. Opavští Přemyslovci ve stínu zájmu nejstaršího dějepisectví moravsko-slezského pomezí. Časopis Matice moravské. 2004, roč. 123, čís. 2, s. 431–441. ISSN 0323-052X. 
  • ČAPSKÝ, Martin. Proměny dvorské elity jako odraz poklesu zeměpanské prestiže opavských Přemyslovců. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 123–144.
  • ČAPSKÝ, Martin. Zlomený meč Valentina Hrbatého. Poslední z opavských Přemyslovců. Dějiny a současnost. 2006, roč. 28, čís. 2, s. 36–38. ISSN 0418-5129. 
  • KONVIČNÁ, Jana. Dynastické počátky opavských Přemyslovců a jejich vazby na politiku českých králů. Paginae historiae : sborník Státního ústředního archivu v Praze. 1996, roč. 4, s. 5–38. ISSN 1211-9768. 
  • KONVIČNÁ, Jana. Opavsko a opavští Přemyslovci za vlády posledních Lucemburků. Paginae historiae : sborník Státního ústředního archivu v Praze. 1997, roč. 5, s. 5–25. ISSN 1211-9768. 
  • KONVIČNÁ, Jana. Opavští Přemyslovci. In: SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci : budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 318–321.
  • PIETRZYK, Iwona. Jan II opawsko-raciborski jako starosta kłodzki. In: BOBKOVÁ, Lenka; KONVIČNÁ, Jana. Korunní země v dějinách českého státu. II. Společné a rozdílné - Česká koruna v životě a vědomí jejích obyvatel ve 14. - 16. století. Sborník příspěvků přednesených na kolokviu pořádaném ve dnech 12. a 13. května 2004 v Clam-Gallasově paláci v Praze. Praha: Ústav českých dějin FF UK Praha, 2005. ISBN 80-86971-07-4. S. 57–68. (polsky)
  • PIETRZYK, Iwona. Kancelaria i dokument Przemyślidów opawskich w XIV i początkach XV wieku. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2008. 196 s. ISBN 978-83-226-1700-7. (polsky) 
  • PRIX, Dalibor. Vévoda Václav I. Opavský. Příspěvek k dějinám Opavského vévodství počátkem poslední čtvrtiny 14. století. In: Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis. Řada C 3. Opava: Slezská univerzita, 1997. ISBN 80-85879-89-1. S. 54–89.
  • PRIX, Dalibor. Vévoda Václav II. Opavský a Hlubčický. Ve stínu otce, husitů a bezvládí. 1. Časopis Slezského zemského muzea. Série B. 1999, roč. 48, čís. 2, s. 152–192. ISSN 1211-3131. 
  • PRIX, Dalibor. Vévoda Václav II. Opavský a Hlubčický. Ve stínu otce, husitů a bezvládí. 2. Časopis Slezského zemského muzea. Série B. 1999, roč. 48, čís. 3, s. 193–223. ISSN 1211-3131. 
  • STARÝ, Marek. Opavští Přemyslovci : genealogie posledních generací českého královského rodu. Opava: Zemský archiv v Opavě, 2021. 181 s. ISBN 978-80-87632-82-6. 
  • STŘEŠTÍKOVÁ, Markéta. Králův syn. Dětství a jinošství Mikuláše I. Opavského. In: Opava. Sborník k dějinám města 3. Opava: Matice slezská ; Zemský archiv v Opavě, 2003. ISBN 80-903055-6-3. S. 12–16.
  • WIHODA, Martin. Mikuláš I. Opavský mezi Přemyslovci a Habsburky. Český časopis historický. 2001, roč. 99, s. 209–230. ISSN 0862-6111. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Opavští_Přemyslovci&oldid=23886384“