Myanmar

Svazová republika Myanmar ပြည်ထောင်စု သမ္မတ မြန်မာနိုင်ငံတော် Pyidaunzu Thanmăda Myăma Nainngandaw
vlajka znak
Hymna Gba Majay Bma
Geografie
Poloha Myanmaru
Hlavní město	Neipyijto ()
Rozloha	676 578 km² (39. na světě) z toho 3,06 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Kchakabhouyazi (ခါကာဘိုရာဇီ) (5 881 m n. m.)
Časové pásmo	+6,5
Poloha	22° s. š., 96° v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	55 123 814 (24. na světě, 2017)
Hustota zalidnění	74 obyv. ob. / km² (127. na světě)
HDI	▲ 0,585 (střední) (135. na světě, {{{HDI aktuální k}}})
Jazyk	barmština (úřední) a další jazyky etnických skupin
Náboženství	buddhismus (89 % obyv.), křesťanství (5 %), islám (4 %)
Státní útvar
Státní zřízení	prezidentská republika
Vznik	4. ledna 1948 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident	Win Myin
Státní poradce	Aun Schan Su Ťij
Měna	myanmarský kyat (1 K = 100 pya) (MMK)
HDP/obyv. (PPP)	5 250 USD (130. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	104 MMR MM
MPZ	MYA
Telefonní předvolba	+95
Národní TLD	.mm
multimediální obsah na Commons

Myanmar (do roku 1989 oficiálně Barma, česky také Myanma, úředním názvem Svazová republika Myanmar) je jedna ze zemí jihovýchodní Asie. Nachází se na západní straně poloostrova Zadní Indie při pobřeží Bengálského zálivu a Andamanského moře v Indickém oceánu. Sousedními státy jsou Bangladéš, Indie, Čína, Laos a Thajsko. Počet obyvatel země je odhadován kolem 50 milionů. Novým hlavním městem je od konce roku 2005 Neipyijto. Úředním jazykem je barmština. Převážná většina obyvatel se hlásí k buddhismu.

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Barmy.

Pagody a chrámy v dnešním Pagan (Bagan), hlavním městě paganského království (království Pugam)

Britské jednotky pálí z minometu, červenec 1944.

Prvním barmským státem bylo království Pugam (11.–13. století), které se rozkládalo na většině území dnešní Myanmy a nakonec podlehlo vpádům Mongolů. Před Pugamským královstvím na území Myanmaru existovalo několik různých civilizací a kultur (např. městské státy Pyu a království Mon). Země byla znovu sjednocena až v 17. století. Po řadu staletí spolu jednotlivé etnické skupiny sváděly boje o moc a nadvládu. Barmánci získali převahu až v polovině 18. století. Během následující vlády barmských králů získal Myanmar své stávající hranice.

Britská Barma (1824–1948)

Roku 1824 přerostlo napětí na hranicích královské Barmy a Britské Indie v první britsko-barmskou válku. Další válka propukla v letech 1852–1853 a k poslední válce pak došlo roku 1885. V průběhu těchto tří britsko-barmských válek se postupně celé území Barmy dostalo pod britskou kontrolu, a tím skončilo období vlády barmských králů. Roku 1866 byla Barma připojena jako provincie k Britské Indii. V roce 1937 se Barma stala britskou korunní kolonií.

Britská správa výrazně změnila charakter Barmy. Přinesla rozvoj průmyslu a infrastruktury a rozšíření těžby nerostných surovin i zemědělské produkce. Do Barmy začaly pronikat zahraniční kulturní prvky a křesťanství. Do země přicházelo také mnoho imigrantů z jiných oblastí britské říše. Britskou nadvládu v zemi od počátku provázely hlasy řady obyvatel po nezávislosti Barmy a toto protikoloniální úsilí postupem času dále sílilo. Roku 1939 byla založena Komunistická strana Barmy.

Za 2. světové války (1942–1945) byla Barma okupována Japonskem. Na konci roku 1941 zahájilo Japonsko svou invazi v Barmě. Do boje se na straně japonské armády zapojily také dobrovolnické jednotky Barmánců, kteří japonský vpád vnímali jako příležitost k ukončení britské koloniální nadvlády. Do poloviny roku 1942 japonské vojsko obsadilo celé území Barmy a zavedlo zde vojenskou správu. 1. srpna 1943 Barma získala formální nezávislost, ale vliv v zemi si i nadále udrželo japonské velení. V důsledku pokračující okupace se v Barmě začalo rozvíjet protijaponské odbojové hnutí a přední barmští političtí představitelé se přiklonili na stranu spojenců. V průběhu roku 1944 byla založena odbojová fronta Liga proti fašismu a za svobodu lidu (též jen Liga). Na konci roku 1944 zahájila spojenecká vojska ofenzivu podporovanou místním obyvatelstvem a postupně vytlačila japonské jednotky z Barmy. V Barmě byla obnovena britská správa a země se tak znovu stala součástí britského impéria

Nezávislost (1948–1962)

Chrámy v Mrauk U

Zpočátku nebyla koloniální správa ochotna přenechat barmským politikům podíl na vládě. Do čela boje za nezávislost se postavila Liga, která měla podporu velké části obyvatel Barmy. Liga vedená Aun Schanem začala jednat s vládou Velké Británie o širším zastoupení barmských politiků ve správě země. Postupně se Lize podařilo vyjednat vznik většinové barmské vlády a vyhlášení voleb do ústavodárného shromáždění, ve kterých také Liga s výraznou většinou zvítězila. V červenci roku 1947 byl Aun Schan zastřelen. Nedlouho poté bylo úsilí o získání samostatnosti završeno oficiální dohodou s vládou Velké Británie. Barmská nezávislost byla vyhlášena 4. ledna 1948. Země nesla nový oficiální název Barmský svaz (v letech 1974–1989 s přívlastkem Socialistická republika Barmský svaz).

Krátce poté, co Barma získala nezávislost, se prudce zhoršily vztahy mezi vedením Ligy, kterou po smrti Aun Schana vedl U Nu, a komunistickou stranou. Komunistická strana přistoupila na násilnou cestu k převzetí moci a zahájila proti barmské vládě ozbrojený odpor. Do nastalého konfliktu se záhy zapojily také některé ozbrojené organizace etnických menšin, které usilovaly o větší míru samosprávy. Země se tak ponořila do vleklé občanské války, která se po počátečních letech nejprudších bojů přesunula do pohraničních oblastí. Zde pak probíhala po několik dalších desetiletí. Na důležitosti tak nabyla barmská armáda, která se stala nezbytnou pro zachování autority vlády.

Liga si i nadále udržela pozici nejsilnější strany v zemi. Navzdory pokračující občanské válce Liga neztratila podporu barmských obyvatel a zvítězila v řadě parlamentních voleb za sebou. Názorové spory se časem objevily také uvnitř samotné Ligy, která se rozštěpila na několik proudů. Rozkol v Lize vyústil ve vyostření vztahů s velením armády, které se obávalo ztráty stability v zemi. Napětí vyvrcholilo roku 1958, kdy armádní velení převzalo vládu v zemi. Do čela se dostal generál Nei Win, jehož vláda měla obnovit pořádek v zemi a připravit konání nových parlamentních voleb. V následujících volbách, které se konaly roku 1960, vyhrála jedna ze stran vzniknuvších rozpadem Ligy. V čele této strany stál U Nu. Ani po volbách ale nedošlo k výraznějšímu obratu v občanské válce ani posílení stability vlády.

Vojenská vláda (1962–2011)

Šweitigoumská pagoda

Bagan

Cyklon Nargis, 2.–3. května 2008 zničil jih Barmy

Roku 1962 došlo k opětovnému vojenskému převratu. Vládu v zemi uchopila Revoluční rada, vedená Nei Winem, který se postavil do čela země. Byla zrušena platnost ústavy a rozpuštěn parlament i vláda a veškerou zákonodárnou moc i výkonnou moc převzala Revoluční rada, složená z armádních velitelů. Revoluční rada vyhlásila program Barmské cesty k socialismu, zrušila stávající administrativní rozdělení země a pozměnila i celý aparát státní správy, v němž začala nově působit řada příslušníků ozbrojených sil. Revoluční rada zahájila rozhovory se zástupci protivládních sil. Jednání ale nepřinesla žádný výsledek a občanská válka tak byla opět obnovena. Zpočátku vedla Revoluční rada jednání o spolupráci také s dalšími politickými stranami, které ale nabízenou účast odmítly. Posléze si Revoluční rada založila vlastní Stranu barmského socialistického programu, která se po zákazu činnosti všech politických stran stala jedinou povolenou politickou stranou v zemi. Čím dál častěji zaznívala otevřená kritika vojenské vlády. Revoluční rada reagovala rozsáhlým zatýkáním studentů, opozičních politiků, novinářů i spisovatelů. V celé zemi byla zavedena cenzura. Revoluční rada upevňovala centralizovanou státní správu a posilovala svou kontrolu nad oblastmi etnických menšin.

Roku 1974 vstoupila v Barmě v platnost nová ústava. Dle této ústavy byla země nově přejmenována na Socialistickou republiku Barmský svaz. Ústava potvrdila existenci jen jediné politické strany v zemi – vládní Strany barmského socialistického programu. Území Barmy bylo administrativně rozděleno do čtrnácti správních celků – sedmi oblastí a sedmi států. V oblastech i státech byl zaveden obdobný správní aparát plně podřízený vládě Barmského svazu. Státy na území hlavních etnických menšin (Kačjinský, Šanský, Čjinský, Rakhinský, Karenský, Kajaský a Monský) byly částečně mimo vládní kontrolu, protože okrajová území Barmy ovládaly povstalecké skupiny etnických menšin bojující s centrální vládou a rovněž pruducenti opia v oblasti tzv. Zlatého trojúhelníku.

Roku 1988 vyvrcholila nespokojenost barmských obyvatel s vojenskou vládou a situací v zemi. V létě roku 1988 zemi zachvátily mohutné demonstrace. Lidé vyšli do ulic a požadovali odstoupení režimu, který uvrhl zemi do bídy. Proti demonstracím byly nasazeny jednotky barmské policie a armády, jejichž tvrdé zásahy si vyžádaly několik obětí. Generál New Win odstoupil ze své funkce, ale i poté protesty pokračovaly. Na popularitě nabývala především Aun Schan Su Ťij, která se po letech vrátila do Barmy, aby se starala o nemocnou matku. Náhle v zemi došlo k vojenskému převratu a vládu v zemi uchopila nová vojenská junta.

Junta přislíbila konání voleb do zákonodárného shromáždění a povolila zakládání nových politických stran. Aun Schan Su Ťij spolu s dalšími představiteli opozičního hnutí založila stranu Národní liga pro demokracii. Nedlouho poté ale byla Aun Schan Su Ťij internována v domácím vězení. Junta také změnila oficiální název státu na Myanmarský svaz. Myanmar je česká transkripce jména země v barmštině. Volby se konaly roku 1990 a jejich jednoznačným vítězem se stala Národní liga pro demokracii. Následná reakce junty byla překvapující – junta odmítla uznat výsledky voleb a předat vládu do rukou zvolených zástupců. Roku 1991 byla Aun Schan Su Ťij udělena Nobelova cena za mír. Aun Schan Su Ťij strávila v domácím vězení většinu z posledních dvaceti let.

Roku 2007 vypukly v Barmě lidové protesty, jejichž bezprostřední příčinou bylo skokové zvýšení cen pohonných hmot. Lidé vyšli do ulic a posléze se do protestů zapojili také buddhističtí mniši. Právě podle šafránové barvy oděvů buddhistických mnichů získaly tyto demonstrace označení šafránová revoluce. Po tvrdém zásahu jednotek barmské policie a armády byly protesty potlačeny.

V květnu 2008 zasáhl a zdevastoval deltu řeky Iravádí cyklon Nargis, který si vyžádal více než 100 tisíc obětí a připravil přes milion lidí o domov. Junta zpočátku bránila vstupu zahraničních humanitárních pracovníků do země a blokovala distribuci materiální humanitární pomoci. České humanitární organizace (Člověk v tísni, ADRA) na místě působily skrze své lokální partnery.

Demokratické reformy

Bagan

V zemi došlo prostřednictvím voleb k formální změně státního zřízení na prezidentskou republiku. Zákonodárnou moc vykonává dvoukomorový parlament, výkonná moc náleží vládě složené ze 30 ministrů. Strana svazové solidarity a rozvoje, která byla vyhlášena jednoznačným vítězem voleb, je úzce spjata s armádou a do pozadí odstupující juntou. Po volbách se svých funkcí ujalo 30 ministrů, z nichž pouze 4 nemají vojenskou minulost a rovná polovina působila i v předešlé vojenské vládě. Novým prezidentem země byl zvolen Thein Sein, který zastával funkci premiéra v předchozí "loutkové" vládě.

Boj mezi myanmarskou armádou a ozbrojenými organizacemi Karenů pokračuje. Tyto karenské organizace (jako je např. Karenský národní svaz) dosud nepřestaly bojovat za větší míru samosprávy, případně až vyhlášení nezávislosti. Boje probíhají v odlehlých oblastech Karenského státu, hraničícího s Thajskem. Postup myanmarských vojáků proti karenským civilistům bývá nekompromisní (někdy se hovoří až o etnické čistce). Útoky myanmarské armády jsou provázeny vypalováním vesnic, znásilňováním a zabíjením civilistů.

Z důvodu velmi tvrdého potlačování politické opozice i zmíněného vojenského postupu v Karenském státě je barmská junta kritizována za systematické porušování základních lidských práv. V roce 2011 byl obnoven kačjinský konflikt a v lednu 2015 zahájila barmská armáda další ofenzivu na území Kačjinského státu. Od roku 2012 došlo k několika pogromům proti menšině muslimských Rohingyů.

Vojenská junta měla politickou podporu Číny, přesto v roce 2015 došlo k pohraničním incidentům a Myanma obvinila Čínu z podpory čínských etnických rebelů v oblasti Kokang. Spolupracovala také s některými západními koncerny, vládami a společnostmi. Země má naleziště ropy a zemního plynu. Na těžbě se podílely americké ropné koncerny Unocal a Chevron Texaco a francouzský Total Oil. Chevron Texaco však již od roku 1997 na těžbě v zemi neparticipuje. V květnu 2007 podepsala Myanma smlouvu s Ruskem o vybudování jaderného reaktoru a jaderného výzkumného střediska, což bylo kritizováno vládou USA. Poté, co Rusko utlumilo jadernou spolupráci, začal režim v této oblasti spolupracovat se Severní Koreou.

V zemi je zavedena cenzura internetu – přístup k němu má jen 1 % obyvatelstva, legálně lze prohlížet jen stránky z předem schváleného seznamu a všechny internetové kavárny jsou z nařízení vlády monitorovány.

V listopadu 2015 vyhrála volby bojovnice za lidská práva a nositelka Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij a stala se neoficiální hlavou státu. V září 2017 Su Ťij obhajovala postup myanmarské armády, která prováděla etnické čistky vůči muslimské menšině Rohingyů. Podle Su Ťij se jednalo o protiteroristickou operaci. Více než 700 000 lidí bylo nuceno utéct do sousední Bangladéše. Zpráva vyšetřovatele OSN z roku 2018 obvinila Myanmu z genocidy muslimské menšiny.

Geografie

Topografie

Jezero Inle

Krajina v Monském státě

Na severu do území státu zasahuje Himálaj, na západě horská pásma zakončená Arakanským pohořím. Na východě se nachází Šanská plošina, ve středu pak nížina řeky Iravádí. Podnebí je tu vlhké, teplé, monzunové, jen na severu subtropické. Téměř polovinu země pokrývají deštné pralesy s cennými dřevinami a opadavé lesy. Myanma je společně s Kambodžou a Laosem jeden z nejchudších států v Asii.

V severní a severovýchodní části Myanmaru se rozkládá vysoké horské pásmo, které je součástí předhůří tibetsko-himálajské horské soustavy. Nejvyšším vrcholem Myanmaru je hora Kchakabhouyazi s 5881 metry, nacházející se na myanmarsko-čínské hranici. Směrem k jihu a východu země se nadmořská výška postupně snižuje a severní horské pásmo přechází v nižší Čjinské, Arakanské, Peguské a Tenaserimské pohoří a Šanskou náhorní plošinu. Centrální převážně nížinatou částí země protékají mohutné řeky Iravádí, Čjintwin, Sistaun a Salwin.

Území Myanmy leží ze dvou třetin v tropické monzunové oblasti. Každoročně se zde střídají období suchého severozápadního a teplého jihovýchodního monzunu. Suché severozápadní proudění, které přináší sušší a chladnější počasí, nastává od prosince do dubna. Teplé jihovýchodní proudění převažuje od června do září a přináší převážnou část srážek. Průměrné roční srážky v zemi se v závislosti na vzdálenosti od moře a nadmořské výšce pohybují mezi 750 až 5 000 milimetry. Přibližně polovinu celkové rozlohy Myanmaru pokrývají lesy.

Administrativní dělení

Administrativní rozdělení Barmy

Do současné doby zůstalo nezměněno správní rozdělení země, které bylo zavedeno novou ústavou roku 1974. Barma byla administrativně rozdělena na sedm oblastí a sedm států. V sedmi oblastech tvoří převážnou většinu Barmánci a sedm států, ležících v příhraničních oblastech Myanmaru, obývají většinově národní etnické rasy. Míra urbanizace je uváděna přes 33 %. Hlavní městem Myanmy je od roku 2005 Neipyijto. Obchodní a průmyslové centrum Myanmaru ale představuje největší město Rangún s 5 miliony obyvatel. Dalšími velikými městy jsou Mandalaj, Moulmein, Basein, Pegu a Sistwei.

Státy	Oblasti
• Kačjinský stát	• oblast Iravadi
• Karenský stát	• oblast Pegu
• Kajaský stát	• oblast Makwei
• Monský stát	• oblast Mandalaj
• Rakhinský stát (Arakanský stát)	• oblast Sakain
• Šanský stát	• oblast Tenaserim
• Čjinský stát	• oblast Rangún

Politika

Zahraniční vztahy

Americký prezident Obama s bojovnicí za lidská práva Aun Schan Su Ťij v jejím domě v Rangúnu

V červenci 2012 se při své návštěvě Myanmě setkal s opoziční vůdkyní Aun Schan Su Ťij český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a předal jí růži z hrobu Václava Havla.

Faktická šéfka myanmarské vlády Aun Schan Su Ťij navštívila počátkem června 2019 Prahu, kde se setkala s premiérem Babišem, prezidentem Zemanem a ministrem zahraničí Petříčkem, se kterými mluvila o posílení ekonomické spolupráce mezi Myanmou a Českem. S ohledem na probíhající genocidu muslimské menšiny v Myanmě kritizoval návštěvu jako nevhodnou ředitel Centra studií genocid Terezín Šimon Krbec.

Ekonomika

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Myanmaru.

Práce na rýžovém poli

Ekonomika Myanmy je v přepočtu k HDP na obyvatele jedna z nejslabších v celém regionu. Velice se na tom podepsala vládní politika od dosažení nezávislosti v roce 1948, protože pod britskou správou to byla druhá nejbohatší země v jihovýchodní Asii. Po roce 1948 premiér U Nu vyhlásil politiku znárodňování a stát byl prohlášen vlastníkem veškeré půdy. Byly také vyhlášeny osmiletky. V 50. letech se export rýže propadl o dvě třetiny a export minerálů o 96% ve srovnání s předchozí úrovní. Plány byly částečně financovány tištěním peněz, což vedlo k inflaci. Po puči v roce 1962 byl vyhlášen program Barmské cesty k socialismu, který znárodnil všechny sektory s výjimkou zemědělství. Tento program skončil katastrofou a zemi zcela ekonomicky zbídačil. V roce 1987 byla Barma zařazena mezi nejméně rozvinuté země světa. Od roku 2011 nicméně civilní vláda Theina Seina provádí některé ekonomické a politické reformy, v důsledku čehož se zvýšily zahraniční investice a byly zrušeny mezinárodní sankce.

V současnosti výrazněji převládá zemědělství nad průmyslovou výrobou. Nejvýznamnější zemědělskou oblastí země je delta řeky Iravadi, kde převažuje pěstitelství rýže. V nížinných centrální částech země se mimo rýže pěstuje i cukrová třtina, bavlna, proso, sezam, podzemnice olejná, kukuřice a tabák. V nejjižnějších přímořských oblastech rostou různé druhy tropického ovoce. Významná je také těžba některých nerostných surovin, drahokamů a tropického dřeva. Z nerostných surovin to je především ropa, zemní plyn a rudy cínu, zinku, niklu, wolframu a olova, z drahokamů a polodrahokamů pak rubíny a jadeity a z tropických dřev zejména teak.

Produkce drog

Barma je také druhým největším světovým producentem opia, což představuje 25% celé světové produkce a je hlavním zdrojem nelegálních drog včetně amfetaminů. Zákazy opia jsou realizovány od roku 2002 poté, co mezinárodní tlak přestal působit na zemědělce původně pěstující mák bez trvale udržitelných zdrojů příjmu v regionech Kokang a Wa. Příjem závisí na příležitostných pracích.

Obyvatelstvo

Související informace naleznete také v článku Demografie Myanmaru.

Dívka z etnické skupiny Padaung

Celkový počet obyvatel Myanmy bývá uváděn mezi 48 a 55 miliony. V červenci roku 2009 odhadovala Organizace spojených národů počet obyvatel země na 50 milionů. Průměrný roční přirozený přírůstek obyvatelstva je udáván okolo 0,8 % a střední délka života asi 63 let.

Antropologicky patří obyvatelstvo Myanmy z 98% k mongolskému typu. V současné době junta v Myanmě oficiálně uznává 135 etnických skupin. Osm z těchto 135 etnických skupin tvoří hlavní národnosti označované také jako tzv. „národní etnické rasy“. Za národní etnické rasy jsou považováni Barmánci, Šanové, Kačjinové, Čjinové, Rakhinové, Karenové, Monové a Kajaové. Z celkového počtu obyvatel země představují Barmánci asi 68 %, Šanové 9 %, Karenové 7 %, Rakhinové 4 %, Čjinové 2 %, Monové 2 % a Kačjinové 1,5 %. Zbylou část obyvatel tvoří menší etnické skupiny. Indové tvoří asi 2 % a Číňané 3 % z celkového počtu obyvatel, ale mezi samostatné etnické skupiny se neřadí a jsou oficiálně pokládáni za nepůvodní a naturalizovaná etnika.

Jazyky

Úředním a zároveň nejrozšířenějším jazykem v zemi je barmština, která je mateřským jazykem přibližně pro 60 % populace. Největší etnické skupiny hovoří vlastními jazyky, které se dále rozvětvují v řadu dialektů. Barmánci, Karenové, Šanové a Monové používají písmo založené na slabičném písmu indického původu. Kačjinové a Čjinové píší latinkou. Mnohé dialekty vlastní písmo nemají. Míra gramotnosti je odhadována asi na 80–90 %.

Náboženství

Náboženství v Barmě (Pew Research)
Buddhismus			80 %
Křesťanství			7 %
Lidová náboženství			6 %
Islám			4 %
Hinduismus			2 %
Ostatní			1 %

Je zvykem, že každý chlapec z buddhistické rodiny stráví nějaký čas v klášteře

Nejrozšířenějším a převažujícím náboženstvím v Myanmě je théravádský buddhismus, který vyznává 80-89 % populace. Z hlediska počtu buddhistických mnichů a výdajů na náboženství je Myanma nejbuddhističtější země. Mniši jsou váženými členy myanmarské společnosti.

Nejstarším náboženstvím uznávaným na území Myanmy je hinduismus, ke kterému se v dnešní době hlásí zhruba 2 % populace. Během 19. a 20. století Britští kolonisté odvedli miliony indických hinduistů na práci v Barmě, kde pracovali především na plantážích a v dolech, ale prosadili se také v obchodě. Po vyhlášení nezávislosti na Británii xenofobní politika hlavy státu Nei Wina vykázala ze země mezi léty 1963 a 1967 na 300 000 myanmarských etnických obyvatel a přibližně 100 000 čínských obyvatel. Indická politika podporující demokratické protesty v Myanmaru zvýšila perzekuci hinduistů a vedla k podpoře Myanmaru zbývajících skupin rebelů, kteří se usídlili v severovýchodní Indii. Situace se mění od roku 1990, kdy otevření se myanmarského trhu a navázání nových ekonomických vztahů vede k větší toleranci hinduistů a menších náboženských skupin.

Ke křesťanství se podle výzkumu hlásí 4-7 % obyvatelstva. Čtyři pětiny jsou protestanti, zbylá jedna pětina je tvořena baptisty a katolíky. Křesťané čelí náboženským perzekucím a je pro ně velmi těžké až nemožné navázat pracovní poměr v armádě, či státní správě, což je v Myanmaru hlavní cesta k úspěchu ve společnosti. V jihovýchodní části země docházelo k vypalování křesťanských kostelů.

Dle sčítání lidu provedeného vládou Myanmy islám na území země vyznávají 4 % populace. Výzkumy Spojených států amerických uvádí, že na území Myanmy žije až 10 % muslimské populace. Většina muslimů jsou sunnité a žijí v malých komunitách napříč celou zemí. Indičtí muslimové se soustředují hlavně ve městě Rangún. Nejvýraznější muslimskou menšinou jsou tzv. Rohingyové, hlavně na severu východního státu Rakhin, kde od roku 1940 bojovali za vlastní stát. Tyto boje jsou známé pod pojmem Rohingyjský konflikt. Od vyhlášení nezávislosti vláda neposkytuje občanství Rohingyjským muslimům, zároveň byla na jejich menšinu vyhlášena perzekuce, což přinutilo velkou část Rohingyů prchnout do Bangladéše nebo jiných muslimských zemí. Muslimové jsou často oběťmi etnického násilí ze strany většinových buddhistů. Ve volbách v roce 2015 většina muslimů nemohla volit ani kandidovat.

Z původních tisíců obyvatel vyznávajících judaismus zbylo posledních 20 obyvatel, kteří sídlí v největším městě Myanmy Rangún, v blízkosti jediné synagogy v celé zemi. Odchod židů způsobila druhá světová válka.

Zbylá procenta věřících tvoří menšiny vyznávající tradiční východoasijská či animistická náboženství.

Odkazy

Literatura

• BEČKA, Jan. Dějiny Barmy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-520-3. 
• SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice jihovýchodní Asie. Praha: KANT, 2015. ISBN 978-80-7437-175-2. 

Související články

• Iravádí
• Aun Schan Su Ťij
• Than Šwei
• Karenové
• Cyklon Nargis
• Rohingyové
• Barmské centrum Praha
• Praktické informace pro cestovatele

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Myanmar na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Barma ve Wikislovníku
• Kategorie Myanmar ve Wikizprávách
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Myanmar
• Barma nebo Mjanmarsko?
• Barmská junta oznámila, že propustí šest tisíc vězňů
• Barmské centrum Praha
• Myanmar - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Burma (Myanmar) (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Country of Origin Information Report - Burma (Myanmar) [online]. UK Border Agency, 2011-07-17 [cit. 2011-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-08. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Myanmar Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky) 
• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: Burma [online]. U.S. Department of State, 2011-08-03 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Burma [online]. Rev. 2011-07-04 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Bangkoku. Souhrnná teritoriální informace: Myanmar [online]. Businessinfo.cz, 2010-11-23 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-06. 
• AUNG-THWIN, Michael Arthur, a kol. Myanmar [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Autoritní data

NKC: ge128718 BNE: XX452097 BNF: cb11987879p (data) CiNii: DA04627389 GND: 1193111315 HDS: 016745 ISNI: 0000 0001 2158 2415 LCCN: n80021691 MBAREA: fb1fb575-39ee-34d8-a744-6a880700fd73 NARA: 10035846 NDL: 00560675 NLG: 216761 NLI: 987007561937305171 NSK: 000572505 SUDOC: 027944913 TDVİA: myanmar UKPARL: ty1Kyn6W VIAF: 130916366 WorldCat Entities: E39PBJqw6BFgBchbxjHxHGttKd WorldCat Identities: lccn-n80021691