Šweitigoumská pagoda
| Šweitigoumská pagoda | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Architekt | Hsinbyushin |
| Poloha | |
| Adresa | Dagon Township,  Myanmar (Barma) |
| Souřadnice | 16°47′54″ s. š., 96°8′58″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šweitigoumská pagoda, známá též jako Zlatá pagoda, je stúpa na kopci Singuttara u Královského jezera v Rangúnu. Je nejsvětější buddhistickou stúpou v Myanmaru.
Výzdoba[editovat | editovat zdroj]
Šweitigoumská pagoda je pokryta zlatými lístky a její špice je ozdobena 6000 diamanty a jinými drahokamy. Ve svých základech údajně ukrývá osm Buddhových vlasů, které do Myanmaru přinesli kupci Taputha a Bhallika jako dar od samotného Buddhy. Zdvíhá se ze shluku 64 menších pagod se čtyřmi většími, vyznačujícími čtyři hlavní body kompasu.
Výstavba a historie[editovat | editovat zdroj]
Šweitigoumská pagoda byla podle pověsti postavena v roce 585 před naším letopočtem. Ve skutečnosti se stavěla postupně, po několik staletí. Přesná datace výstavby je nejasná, pagoda však byla údajně postavena v rozmezí 6. a 10. století. Na počátku 14. století byla pagoda přebudována (tehdy do výšky 18 metrů) a své nynější výšky dosáhla v 15. století.
Na počátku 16. století se pagoda stala nejznámějším poutním místem v Myanmaru. V roce 1608 pagodu vydrancoval portugalský dobrodruh Philip de Brito a v roce 1768 byla značně poškozena zemětřesením. V první anglo-barmské válce pagodu obsadili roku 1824 Britové a po dva roky ji využívali jako pevnost, ze které kontrolovali Rangún. Za druhé anglo-barmské války pagodu v roce 1852 znovu obsadili Britové a 77 let ji jako strategický bod vojensky kontrolovali.
Místo protestů[editovat | editovat zdroj]
V roce 1920 byla Šweitigoumská pagoda místem studentských protestů, které vyústily ve zřízení tzv. „národních škol“. Další protesty u pagody proběhly v letech 1936 a 1938. V roce 1946 Aun Schan u pagody požadoval okamžité vyhlášení barmské nezávislosti a v roce 1988 jeho dcera Aun Schan Su Ťij požadovala u pagody na masovém shromáždění 500 000 lidí demokratizaci. U pagody se konaly protesty i v září 2007, které vyústily v krveprolití.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BEČKA, Jan. Dějiny Barmy (Myanmy). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-520-3.
- GLANCEY, Jonathan. Velký ilustrovaný průvodce. Architektura. Praha: Slovart, s. r. o., 2007. ISBN 978-80-7209-960-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šweitigoumská pagoda na Wikimedia Commons - Letecký pohled na Šweitigoumskou pagodu na Google Maps
- Šweitigoum - pagoda všech pagod (článek z Lidé a Země)[nedostupný zdroj]
