Skalka (Pražská plošina)
| Skalka | |
|---|---|
 | |
| Vrchol | 310 m n. m. |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Pohoří | Pražská plošina / Třebotovská plošina[1] |
| Souřadnice | 50°4′23″ s. š., 14°21′51″ v. d. |
  Skalka | |
| Hornina | křemenec, břidlice |
| Povodí | Vltava |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrch Skalka, zahrnovaný mezi původní pražské vrchy, se nachází v katastrálním území Smíchov. Najdeme zde i historické usedlosti.
Skalnaté částečně zalesněné návrší na levé straně údolí Motolského potoka, tvořené dvěma souběžný hřebeny (severní 310 m n. m., jižní 308 m n. m.), oddělené mělkým sedlem.[2] Zatímco hřebeny jsou tvořeny odolným křemencem, sedlo méně odolnými ordovickými břidlicemi. Zejména jižní hřeben je velmi skalnatý, rozbrázděný četnými lomy. V sedle se rozkládá louka, hřebeny jsou zalesněny. Zalesněná část vrchu je chráněna jako přírodní památka. Na východní straně se nachází zchátralá stejnojmenná usedlost. Na severním okraji se nacházejí sportoviště náležející ke Košířům.
Z vrcholu jižního hřebene a omezeně i z dalších míst výhledy do údolí Motolského potoka a na Vidouli.
Nachází se zde rovněž chráněné území, a to z důvodu výskytu tzv. řevnických křemenců stop druhohorních mořských organismů aj., rovněž pak z důvodu dobře dokumentovaného litologického vývoje pražské pánve. Nachází se zde také vzácné rostliny, kyselé doubravy bikové a vřesové, v nižších úživnějších partiích též o dubohabřiny. Ze vzácnějších rostlin zde lze nalézt bělozářku liliovitou či skalník celokrajný. Chráněné území má rozlohu 9,8 ha.
Je zde doložena těžba křemene (začala neznámo kdy). V 19. století sloužil zdejší těžený materiál pro výrobu dlažebních kostek). Těžba byla ukončena před 1. světovou válkou, pravděpodobně roku 1913.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)
- ↑ Základní mapa ČR 1 : 10 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2022-01-26]. [jeden z 9 původních pražských vrchů, viz též kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce Dostupné online].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KŘÍŽ, Jiří: Geologické památky Prahy (Praha 1999)
- KUBÍKOVÁ, Jarmila - LOŽEK, Vojen - ŠPRYŇAR, Pavel a kol.: Chráněná území ČR XII – Praha (Praha, Brno 2005)
- KOHLÍK, Václav: Plán péče pro přírodní památku Skalka na období 2010–2019 (Praha 2009)
- LAŠTOVKOVÁ, Barbora - KOŤÁTKO, Jiří: Pražské usedlosti (Praha 2001)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Skalka na Wikimedia Commons - Místopis.eu
