Semovente 47/32
| Semovente 47/32 | |
|---|---|
 | |
| Typ vozidla | Samohybné dělo |
| Země původu |  Italské království |
| Historie | |
| Návrh | 1941 |
| Období výroby | 1942 – 1944 |
| Vyrobeno kusů | cca 300 |
| Ve službě | 1942 – 1945 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 3 |
| Délka | 3,82 m |
| Šířka | 1,86 m |
| Výška | 1,74 m |
| Hmotnost | 6,5 tun |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 30 mm |
| Hlavní zbraň | 47mm kanon 47/32 M35 |
| Sekundární zbraně | 8mm kulomet |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | Fiat SPA 18D |
| Síla motoru | 70 hp (52 kW) |
| Max. rychlost | 45 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 10,8 hp/tun |
| Dojezd | 200 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Semovente 47/32 bylo italské samohybné dělo a stíhač tanků, vyráběné během druhé světové války. Bylo postaveno na podvozku tanku L6/40 a mělo zabudován 47 milimetrový kanon Cannone da 47/32 M35 do otevřené nástavby.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Sériové stroje vznikaly od srpna 1942, do uzavření příměří v září 1943 bylo postaveno přibližně 180 kusů. Semovente 47/32 bylo v řadách italské armády nasazeno v na východní frontě a v Tunisku. Po okupaci Itálie zabavily německé jednotky všechny dostupné stroje; další produkce pro potřeby německých a severoitalských sil dala asi 120 kusů. Tato vozidla pak byla převážně užívána jako součást protipartyzánských jednotek na Balkáně a v Itálii.[1]
Varianty[editovat | editovat zdroj]
Na bázi samohybného děla vznikly dvě varianty velitelských vozidel. Verze pro velitele čet nesla navíc radiostanici RF1CA na úkor snížené zásoby munice. Verze pro vyšší velitele byla vybavena radiostanicemi RFC1A a RFC2A. Kanón byl demontován a nahrazen maketou, s 8mm kulometem uvnitř.[1]
Další modifikací byl obrněný transportér munice, sloužící k dopravě 90mm granátů pro těžké stíhače tanků Semovente 90/53. Úprava spočívala v demontáži kanónu a zabudování schránek pro munici. Bylo vyrobeno pravděpodobně 24 vozidel.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo. Obrněná technika 9 : Itálie, Španělsko 1919-1945. 1. vyd. Praha: ARES, 2009. 134–137 s. ISBN 978-80-86158-55-6. S. 43–50.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Svatopluk Spurný - Lehký italský tank Carro Armato L-6/40 a jeho varianty
- PEJČOCH, Ivo. Obrněná technika 9 : Itálie, Španělsko 1919-1945. 1. vyd. Praha: ARES, 2009. 301 s. ISBN 978-80-86158-55-6.
- PEJČOCH, Ivo. Stíhače tanků. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2013. ISBN 978-80-87567-37-1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Semovente 47/32 na Wikimedia Commons
