Sýček lesní

Sýček lesní
	Sýček lesní v rezervaci Meghlat
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; ohrožený druh
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	sovy (Strigiformes);
Čeleď	puštíkovití (Strigidae);
Rod	sýček (Heteroglaux);
Binomické jméno
	Heteroglaux blewitti; (Hume, 1873)
Synonyma
	Athene blewitti (Hume, 1873);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sýček lesní (Heteroglaux blewitti) je vzácný druh sovy rozšířený ostrůvkovitě v týkových lesích střední Indie.

Sýček lesní je podsaditá sova s poměrně velkou hlavou, dosahující délky 23 cm. Hlava, záda a hruď jsou hnědé se světlejšími skvrnami, břicho a spodní část křídel jsou bílé, oči a zobák jasně žluté. Od příbuzného sýčka brahmínského se liší řidšími a méně výraznými skvrnami. Hnízdí na týkových nebo kadidlovníkových stromech. Loví za soumraku, kořist tvoří převážně drobní plazi a hlodavci. Mezi samci byly zaznamenány případy kanibalismu.

Druh byl objeven v roce 1872, pozorování však byla velmi řídká a brzy ustala úplně. Za posledního sýčka lesního byl proto pokládán exemplář, který zastřelil roku 1914 v Gudžarátu britský důstojník Richard Meinertzhagen. Teprve v devadesátých letech 20. století přišla americká ornitoložka Pamela Rasmussenová podle odlišného stylu preparace na to, že pták z Meinertzhagenovy sbírky vystavovaný v londýnském Přírodopisném muzeu je ukradený a ve skutečnosti ho zastřelil James Davidson v roce 1884 v pohoří Sátpurá, tedy více než 500 km od Meinhertzhagenova vymyšleného nálezu. Rasmussenová vypravila na toto místo vědeckou expedici a v listopadu 1997 se jí skutečně podařilo pozorovat a nafilmovat živého sýčka lesního. Je známo čtrnáct lokalit, kde tento druh žije, ty se však zmenšují v důsledku masivního odlesňování Indie. Počet jedinců tohoto druhu se odhaduje maximálně na dvě stě padesát.

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Jan Hošek: Saola aneb největší zoologické objevy posledních let. Nakladatelství Scientia, Praha 2007, s. 122-126.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[e24e60665f51645af4d1969d73ae492c4ea6fb8a-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[1]