Sídliště Invalidovna

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sídliště Invalidovna
Sídliště Invalidovna od tunelu Nového spojení.
Sídliště Invalidovna od tunelu Nového spojení.
Účel stavby

sídliště

Základní informace
ArchitektiJosef Polák, Vojtěch Šalda, Jan Zelený, Milan Reichlt
Výstavba1959 - 1967
Poloha
AdresaPraha, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°5′39,55″ s. š., 14°27′59,63″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Experimentální sídliště Invalidovna je sídliště v Praze 8, ve východní části Karlína. Bylo postaveno ve dvou etapách od roku 1958 do 1970 a mělo sloužit k ověření některých nových architektonických a urbanistických prvků a postupů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před výstavbou[editovat | editovat zdroj]

Prostor východně od historické budovy Invalidovny byl nezastavěný, využívaný jako vojenské cvičiště. Pro nové sídliště byl však zamýšlen již během první republiky. Tramvaje do Karlína vedly již od 19. století a byla zde plánovaná stanice metra B, postavena nakonec roku 1990.[1]

Roku 1957 se tým Pražského projektového ústavu (Jiří Novotný, Stanislav Horák a František Šmolík) zúčastnil soutěže na nový typ experimentálního sídliště v Moskvě. Ačkoliv tým neuspěl, projekt se stal základem pro prostor sídliště Invalidovna.[2] Urbanistická soutěž byla vypsána následující rok. Mezi architekty patřili Josef Polák, Vojtěch Šalda, Jan Zelený, Milan Reichlt nebo František Bäumelt.[3]

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

První dokončený dům byl slavnostně otevřen roku 1961.[4] V tomto domě bylo zpřístupněno deset ukázkových bytů, kde pracovníci Ústavu bytové a oděvní kultury chtěli ukázat, jak by mělo vypadat moderní bydlení. Pokoje byly zařízené sektorovým nábytkem s otevřenými policemi, který doplňovala křesla v bruselském stylu a futuristická svítidla. Výstavu navštívilo přes 75 tisíc lidí.[5] Během první etapy v letech 1959–1964 byly postaveny obytné domy.

Během druhé etapy probíhající v letech 1964–1967 byly dostavěny budovy občanské vybavenosti včetně školky s jeslemi (zbořena), okrskového střediska nebo školy.[2] Roku 1966 byla postavena architektonicky zajímavá budova mazutové výtopny. Poslední stavbou byl pak hotel Olympik otevřený v květnu 1971. Byl jednou ze staveb realizovaných v rámci přípravy Prahy na pořadatelství letních olympijských her v roce 1980. Stejně tak mělo sídliště sloužit jako olympijská vesnička, avšak po kandidatuře Moskvy Praha svou kandidaturu stáhla.[6]

Sídliště[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci sídliště pozbylo svého významu, komunitní život plánovaný urbanisty postupně utichl. 26. května 1995 došlo k požáru hotelu Olympik, při kterém zahynulo 8 lidí.[7] Sídliště bylo postupně přestavováno. Roku 2018 byla zbourána i "mazutka".[8]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hotel Olympik
Hotelový dům Molákova, dnes Rezidence Expo

Sídliště sloužilo jako urbanistický experiment. Na sídliště jsou chodci odděleni od silnice a pěší provoz je veden středem zástavby, kde se nachází i zeleň. Čtvrť měla fungovat jako jakési "město ve městě", kdy měla být zcela soběstačná.[9]

Samotné panelové domy byly také výjimečné. Při stavbě obytných domů byla nově vyzkoušena technologie předepjatých panelů na rozpon 6 metrů, tedy téměř celého bytu. Tak docílili toho, že byty nemusely mít jednotný vzhled, ale obyvatelé mohli postavit příčky tak, jak to bylo pro ně nejvýhodnější.[10] Nacházely se zde osmipodlažní domy, pětipodlažní a dvanáctipodlažní. V osmipodlažním, také zvaném sendvičovém domě, se střídaly patra obsluhovaná výtahy a patra obsluhovaná schodišti. Nacházely se větší i menší byty, přičemž menší rozlohu bytu kompenzovaly společné prostory, klubovny a herny pro děti. Tím měl být podpořen komunitní život. Zvláštní druh ubytování poskytoval takzvaný hotelový dům – garsonky a jednopokojové až dvoupokojové byty s minimální koupelnou a kuchyňským koutem byly určeny převážně mladým a nezadaným lidem a mladým rodinám.[10] Roku 2001 byl jedenáctipatrový hotelový dům prohlášen za kulturní památku a v letech 2008 - 2010 rekonstruován a získal název Rezidence Expo.[11]

Umělecká výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako u většiny staveb budovaných během komunistické totality, bylo i sídliště Invalidovna osazeno mnoha uměleckými realizacemi.[4] Hlavní trojicí umělkyň byly Lydie Hladíková, Děvana Mírová a Marie Rychlíková. Do roku 2012 se zde nacházely také dvě betonové prolézačky z rukou Miloše Zeta a Jaroslava Vacka. Miloš Zet realizoval ještě plastiku Řeka, stojící za Hotelem Olympik, která stojí i v současnosti. Další prolézačku nazvanou Věž navrhl Jiří Novák, zanikla však ještě během normalizace.

Další umělkyní byla Eleonora Haragsimová, jejíž plastika Slepička byla zničena roku 2002 a plastika Kuřátko byla odstraněna roku 2016.

Nejmladším uměleckým dílem v areálu sídliště Invalidovna je skleněná vitráž Evy Heřmanské ve stanici metra z roku 1989.[12]

  • Umělecká díla na sídlišti Invalidovna
  • Keramická mříž od Hladíkové, Mírové a Rychlíkové, 1965
    Keramická mříž od Hladíkové, Mírové a Rychlíkové, 1965
  • Keramické plastiky od Hladíkové, Mírové a Rychlíkové, 1965
    Keramické plastiky od Hladíkové, Mírové a Rychlíkové, 1965
  • Žardiniéry (5 květináčů) od Hladíkové, Mírové a Rychlíkové, 1965
    Žardiniéry (5 květináčů) od Hladíkové, Mírové a Rychlíkové, 1965
  • Žardiniéry (5 květináčů) od Hladíkové, Mírové a Rychlíkové, 1965
    Žardiniéry (5 květináčů) od Hladíkové, Mírové a Rychlíkové, 1965
  • Žardiniéry (5 květináčů) od Hladíkové, Mírové a Rychlíkové, 1965
    Žardiniéry (5 květináčů) od Hladíkové, Mírové a Rychlíkové, 1965
  • Prolézačka "Ryba" od Eleonory Haragsimové, 1965
    Prolézačka "Ryba" od Eleonory Haragsimové, 1965
  • Plastika "Řeka" od Miloše Zeta, 1970
    Plastika "Řeka" od Miloše Zeta, 1970
  • Vitráž "Sport" od Evy Heřmanské, 1989
    Vitráž "Sport" od Evy Heřmanské, 1989

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Sídliště Invalidovna v Praze. Stavba roku [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Sídliště Invalidovna. Experimentální bydlení, které se stalo legendou. iDNES.cz [online]. 2014-08-31 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ WWW.BENES-MICHL.CZ, Beneš & Michl. Skryté poklady architektury – 28. díl – Sídliště Invalidovna a Hotel Expo. www.tvarchitect.com [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Na procházce experimentálním sídlištěm Invalidovna. Rádio DAB Praha [online]. 2018-02-01 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Experimentální sídliště Invalidovna: Víte, jak vypadá sendvičový dům a kde stojí hotel pro olympioniky?. Prima Living [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ Praha chce olympiádu a už se začíná chystat. iDNES.cz [online]. 2001-03-02 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ 1995: Při požáru pražského hotelu Olympik zemřelo 8 lidí, hosté utíkali i na parapety oken. www.pozary.cz [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ Další architektonický unikát šel k zemi. 'Mazutku' nechal vlastník zdemolovat na příkaz Prahy 8. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ NASREGION.CZ. Sídliště Invalidovna –legenda má 50 let. Náš REGION [online]. 2018-02-18 [cit. 2020-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-27. 
  10. ↑ a b Invalidovna. panelaci.cz [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ RESPEKT. Co s architekturou éry socialismu? Zbořit, nebo chránit?. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ ZIKMUND-LENDER, Ladislav. Experimentální sídliště Invalidovna. 1.. vyd. Praha: [s.n.], 2014. 140 s. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ladislav Zikmund-Lender: Experimentální sídliště Invalidovna (2014)
  • POLÁK, Josef. Ukončení výstavby na experimentálním sídlišti Invalidovna. [ČSR]. 1967, čís. 7, s. 409–414. ISSN 0300-5305. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sídliště_Invalidovna&oldid=22647417“