Ropucha portorická
 Ropucha portorická | |
|---|---|
 Ropucha portorická | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | obojživelníci (Amphibia) |
| Řád | žáby (Anura) |
| Čeleď | ropuchovití (Bufonidae) |
| Rod | ropucha (Peltophryne) |
| Binomické jméno | |
| Peltophryne lemur Cope, 1869 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ropucha portorická (Peltophryne lemur) je druh žáby z čeledi ropuchovití (Bufonidae) a rodu Peltophryne.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Ropucha portorická se podle IUCN k roku 2021 přirozeně vyskytovala pouze ve třech subpopulacích na jihu ostrova Portoriko v Karibském moři + v několika lidmi znovuzavedených subpopulacích na stejném ostrově. Pravděpodobně vyhynulá je populace na ostrově Virgin Gorda v rámci Britských Panenských ostrovů, IUCN spekuluje o historickém výskytu také na ostrovech Vieques, Saint John a Saint Thomas.[2] Záznam o jedné ropuše z ostrova Saint John pochází z roku 1978, na Virgin Gorda byla ropucha odlovena v roce 1915[3] a poslední záznam odtud pochází z roku 1964.[2] Druh samotný byl mezi 30. a 60. lety 20. století pokládán za vyhynulý.[4]
Přirozeným stanovištěm ropuchy portorické jsou polosuché, skalnaté oblasti sezónně stálezelených lesů v blízkosti krasového pobřeží, a to do nadmořské výšky asi 50 metrů.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Ropucha portorická dosahuje velikosti 64 až 120 mm. Jde o středně velkou žábu, jež se vyznačuje nahoru otočeným čenichem a výraznými hřebeny nad očima, o něco vyvinutějšími u samic. Kůže je hrbolatá, její obecné zbarvení je hnědé až žlutohnědé, s černohnědými skvrnami. Spodní partie těla jsou krémové, taktéž doplněné o skvrnky. Oči jsou zlaté, s tmavým mramorováním. Samci bývají menší a štíhlejší než samice a vyznačují se větším podílem žlutých odstínů, zvláště pak v období rozmnožování.[5][6]
Chování[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Ropucha portorická je aktivní v noci, přes den se skrývá v dutinách vzniknuvších v krasových vápencích, případně v jiných podobných úkrytech. Navzdory své velikosti je schopna překonat značné převýšení terénu. Období sucha přečkává díky estivaci. Tyto žáby žijí samotářsky a poměrně skrytě, ve skupinách je lze pozorovat pouze během období rozmnožování.[5]
Rozmnožování probíhá sporadicky a je vysoce závislé na přítomnosti srážek.[6] Ve volné přírodě se ropuchy mohou pářit ve všech měsících kromě března, nejvhodnější podmínky však nastávají v období dešťů, zejména od dubna do května, a v hurikánové sezóně od srpna do října.[5] V tuto dobu se žáby shromažďují v dočasných nebo trvalých vodních tůních, kam samice v průběhu amplexu kladou dlouhé černé provazce vajíček. Metamorfóza pulce v dospělce trvá asi 18 dní.[6] V zajetí dosahuje ropucha portorická pohlavní zralosti ve věku 1 roku nebo méně. Údajně se dožívá až 10 let.[5]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) vede ve svém vyhodnocení stavu druhu z roku 2021 ropucha portorickou za ohroženou, předchozí vyhodnocení ji považovala dokonce za kriticky ohroženou.[2] Z četných hrozeb lze jmenovat vliv invazivních druhů, včetně zavlečené ropuchy obrovské (Rhinella marina), jež pro ropuchu portorickou představuje jak potravního konkurenta, tak predátora pulců. Na úbytku ropuchy se podílí i lidské aktivity, konkrétně zemědělství a rozvoj měst vedou k vysušování a ničení hnízdních stanovišť.[4] Zároveň je tento druh velmi vnímavý na jakékoli změny ve vzorcích srážek, které přímo ovlivňují jeho reprodukci. Nepříznivý dopad na místní populace tak může mít i vyšší četnost různých extrémních meteorologických jevů, jako jsou hurikány, prudké deště, sesuvy půdy a sucha, v důsledku postupující klimatické změny.[2]
Ochranné programy se soustředí především na chov v zajetí a následnou zpětnou introdukci žab do volné přírody. Ropucha portorická se v roce 1984 stala prvním obojživelníkem zapojeným do Plánu přežití druhů (SSP) americké Asociace zoologických zahrad a akvárií a do volné přírody byly reintrodukovány stovky tisíc pulců.[4] Roku 2019 bylo oznámeno, že se v zajetí podařilo odchovat první ropuchu, které vdechla život in vitro fertilizace.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d e IUCN SSC Amphibian Specialist Group. 2021. Peltophryne lemur. The IUCN Red List of Threatened Species 2021: e.T54345A172692429. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-1.RLTS.T54345A172692429.en. Accessed on 27 February 2023.
- ↑ NORTON, R. L. First report of Peltophryne lemur from St. John, U.S. Virgin Islands. Bull. Chicago Herp. Soc.. 1997, s. 106–107. Dostupné online.
- ↑ a b c Puerto Rican crested toad, facts and photos. Animals [online]. National Geographic, 2020-03-26 [cit. 2023-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d JAVORKA, Julie. Peltophryne lemur (Ridge-headed Toad). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2023-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c AmphibiaWeb - Peltophryne lemur. amphibiaweb.org [online]. University of California, Berkeley [cit. 2023-03-04]. Dostupné online.
- ↑ COTO, Dánica. First in vitro Puerto Rico crested toad gives scientists hope. phys.org [online]. [cit. 2023-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ropucha portorická na Wikimedia Commons 
Taxon Peltophryne lemur ve Wikidruzích- https://crestedtoadssp.org/
