Ragib Džinić
| Ragib Džinić | |
|---|---|
| Narození | 1858 Banja Luka |
| Úmrtí | 19. prosince 1917 (ve věku 58–59 let) Turjak |
| Místo pohřbení | Banja Luka |
| Povolání | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ragib-beg Džinić (1858 Banja Luka, osmanská říše – 19. prosince 1917 Turjak, okres Bosanska Gradiška, Bosna a Hercegovina) byl bosenskohercegovský velkostatkář a politik bosňáckého původu.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se do tradiční a zámožné muslimské rodiny z Banja Luky. Ve své době Ragib-beg platil za nejbohatšího pozemkového vlastníka v Bosně a Hercegovině. V přímém vlastnictví měl 29,2 kilometrů čtverečních polností, lesů a pastvin a dalších 59,4 kilometrů čtverečních pronajímal bezzemkům.[1]
V rodném městě navštěvoval mekteb, později se naučil i latinku, tehdy v Bosně a Hercegovině téměř neznámou. Během povstání muslimů proti rakousko-uherskému záboru Bosny a Hercegoviny roku 1878 byl jedním z velitelů jednotek v Bosenské krajině. Nicméně později své protihabsburské postoje přehodnotil a stal se loajálním představitelem nového režimu. Mezi lety 1893 a 1901 zastával úřad banjaluckého starosty. Roku 1897 mu získal Řád železné koruny III. třídy (dekorace na náprsní stuze ve tvaru trojúhelníka).[2] Z čela města odešel z vlastní vůle poté, co se v Bosně a Hercegovině rozhořel boj opozičně naladěných muslimů o náboženskou a školskou autonomii a on se k nim chtěl připojit. Stejný krok volil jeho příbuzný Ali-beg Firdus, pozdější vůdce Muslimské národní organizace.
Dvě desetiletí předsedal První banjalucké spočitelně (Prva banjalučka štedionica) a později Muslimské bance (Muslimanska banka). Byl dlouholetým členem banjaluckého vakufského pověřenectva Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, které spravovalo majetek islámských nadací.
Roku 1910 kandidoval za Muslimskou národní organizaci v prvních volbách do bosenského zemského sněmu, saboru. Mandát získal v první, velkostatkářské kurii. Poslancem zůstal až do rozpuštění sněmu roku 1915.
Ragib-beg se oženil s Nuri Pašić, s níž přivedl na svět čtyři dětí: dva syny, Ali Kjamil-bega (1887–1969) a Halid-bega, a dvě dcery (Fatima se vdala za Ramiz-bega Begoviće z Derventy a Šuhret byla manželkou Bakir-bega Tuzliće).
Džinić zemřel ve Vsi Turjak, kde měl svůj statek. Druhého dne byl převezen do Banja Luky a následně 21. prosince 1917 pohřben.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KAMBEROVIĆ, Husnija. Begovski zemljišni posjedi u Bosni i Hercegovini od 1878. do 1918. godine. 2. vyd. Sarajevo: Naučnoistraživački institut "Ibn Sina", 2005. 304–305 s. S. 396.
- ↑ Zvanično. Sarajevski list. 18. 7. 1897, roč. XX, čís. 84, s. 1.
- ↑ Smrt Ragib bega Džinića. Sarajevski list. 31. 12. 1917, roč. XL, čís. 313, s. 3.