Projekt 77

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Projekt 77 (srbochorvatsky Projekat 77) je kódové označení pro podzemní vojenské objekty, které byly budovány v Iráku na přelomu 70. a 80. let 20. století za pomoci tehdejší Jugoslávie.

Projekt a výstavba[editovat | editovat zdroj]

V polovině 70. let 20. století chtěl Saddám Husajn zrealizovat obdobný systém podzemních tunelů a bunkrů, jaký byl zbudován v tehdejší Jugoslávii i v Iráku. Sám Jugoslávii a tamní vojenské objekty navštívil v roce 1976.[1][2]

Vzhledem k dobrým schopnostem tehdejšího Iráku takový projekt financovat byla velmi rychle navázána spolupráce s oběma zeměmi a podepsány dohody. V roce 1976 byla zahájena příprava, analýza jednotlivých míst a příprava projektu. V roce 1977 (odtud i číslo kódového označení) tak byl vypracován projekt pro podzemní stanoviště, která měla vzniknout v Kirkúku, Kútu a Basře. Jednalo se o jedno centrální podzemní stanoviště a tři regionální. Předpokládalo se, že celý projekt bude stát okolo sto osmdesáti milionů USD.[3] Mělo se jednat celkem o čtyři komplexní systémy.[1]

Mimo jiné budovala Jugoslávie v Iráku i další zařízení, včetně leteckých základen podle jugoslávského vzoru[4] apod.[1] V tomto případě se jednalo ale o jiné projekty.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Centrální podzemní objekty generálního štábu irácké armády vznikly v prostoru vzdáleném 15 km od Bagdádu[1] a budovány byly v letech 19801989. Vzorem byl Titův bunkr umístěný v hlubokých horách v Bosny a Hercegoviny (u města Konjic).[1] Tento bunkr, který byl určen právě Saddámovi Husajnovi, byl luxusně vybaven.

Projekt byl pro svůj klíčový význam držen v tajnosti, což vedlo k tomu, že se během následujících válek, krizí a změn režimu ztratily informace o tom, jak vlastně systém podzemních tunelů a krytů vypadá a je provozován. Celková délka se měla pohybovat okolo 100 km.[5] Stavbu prováděli výhradně jugoslávští experti a nebyl na ní povolen vstup žádnému iráckému pracovníkovi. Dělníci se často na stavbě měnili aby nezískali podrobnější informace o stavbě. Svazová republika Jugoslávie měla podepsané smlouvy i po rozpadu SFRJ pro výstavbu dalších podzemních objektů. Tyto smlouvy byly platné ještě v roce 2002.[6] Svůj význam ztratily vzhledem k politickým změnám v tehdejší SRJ.

Bomby určené pro ničení bunkru a tunelů.

Centrální bunkr byl předmětem leteckých útoků amerického letectva během války v Iráku v roce 2003, nicméně ustál bez újmy.

V druhé dekádě 21. století se jeho částí zmocnili ozbrojenci z ISIS.[3][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Skloništa za Sadama Husaina. NIN. Dostupné online [cit. 2023-11-08]. (srbsky) 
  2. What's Inside Saddam's Bunker?. ABC News. Dostupné online [cit. 2023-11-08]. (anglicky) 
  3. a b Na Bagdad kroz tunele JNA. Vesti Online. Dostupné online [cit. 2023-11-08]. (srbsky) 
  4. Iran Unveils New Underground Air Base. www.washingtoninstitute.org. Dostupné online [cit. 2023-11-08]. (anglicky) 
  5. Underground operations. www.theguardian.com. Dostupné online [cit. 2023-11-09]. (anglicky) 
  6. Naoružavanje Sadama: Jugoslovenska veza. In: Izvještaj za Balkan. Bělehrad/Brusel: International crisis group, 2002. S. 3. (srbština)
  7. Islamisti idu u rat tunelima koje je izgradila Titova JNA!. Telegraf. Dostupné online [cit. 2023-11-08]. (srbsky)