Portál:Novověk/Připravované/3
Anglická občanská válka (angl. English Civil War) byla série ozbrojených konfliktů mezi britskými parlamentaristy, známými jako „kulatohlavci“ (Roundheads), a roajalisty, přezdívanými „kavalíři“ (Cavaliers), v letech 1642–1651. Skončila vítězstvím parlamentu v bitvě u Worcesteru 3. září 1651. Občanská válka vedla k procesu s Karlem I. Stuartem, k jeho popravě a k odchodu jeho syna Karla II. do exilu. Anglická monarchie byla nahrazena republikou (Commonwealth of England) (1649–1653) a později protektorátem (1653–1659) pod osobní vládou Olivera Cromwella. Monopol anglikánské církve byl zlomen a vítězové upevnili anglickou moc v Irsku. Pro ústavní praxi válka znamenala, že panovník mohl napříště vládnout pouze se souhlasem parlamentu. Před vypuknutím války neměl parlament ve vládním systému významnou roli, byl spíše jakýmsi poradním orgánem svolávaným panovníkem k odsouhlasení nových daní, a to jen příležitostně a na krátkou dobu. Pak jím byl opět rozpuštěn. Vybírání daní měla na starosti nižší šlechta (gentry). Angličtí králové proto potřebovali její podporu, aby mohli bez obtíží tyto dávky vybírat. Pokud šlechta výběr daní odmítla, neměl panovník žádné pravomoci, jak by ji k tomu přinutil. Parlament dovolil zástupcům nižší šlechty, aby se sešli, dohodli a poslali králi politické návrhy. Tito zástupci ale neměli žádnou moc donutit krále přijmout svoje požadavky kromě zamezení jeho příjmů.