Pod rozkvetlými sakurami
| Pod rozkvetlými sakurami | |
|---|---|
| Pod rozkvitnutými sakurami | |
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Žánr | opera |
| Skladatel | Vladimír Godár |
| Libretista | Jozef Slovák a Vladimír Godár |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | slovenština |
| Literární předloha | Ango Sakaguči: Sakura no nori no mankai no šita |
| Datum vzniku | 2000–2008 |
| Premiéra | 23. května 2008, Banská Bystrica, Státní opera |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pod rozkvetlými sakurami (ve slovenském originále Pod rozkvitnutými sakurami) je opera – autor ji označuje jako „hudebně-dramatická báseň“[1] o jednom dějství slovenského skladatele Vladimíra Godára na libreto, které Godár napsal spolu s Jozefem Slovákem podle slavné povídky japonského spisovatele Anga Sakagučiho: Pod rozkvetlými sakurami v lese sakur z roku 1946. Poprvé byla uvedena 23. května 2008 ve Státní opeře Banská Bystrica.
Vznik a charakteristika opery[editovat | editovat zdroj]
Státní opera v Banské Bystrici od 90. let 20. století udržovala úzké kulturní styky s Japonskem, zejména tam pořádala operní turné.[1] Jedním z hlavních iniciátorů těchto styků byl japonský příznivce slovenské kultury Hasagawa Nadajuki, který stál též za objednávkou nové opery na japonské téma.[2] Její námět byl vzat z japonské literatury. Hudbu měl složit Vladimír Godár, jenž byl širší veřejnosti znám jako úspěšný skladatel filmové hudby, současně však byl autorem řady filosofických a meditativních orchestrálních i vokálních prací.
Od prvotních zpráv do premiéry díla uplynulo osm let.[3] Libreto měl původně zpracovat spisovatel a textař Ján Štrasser a režii měl mít filmový režisér Martin Šulík (s ním Godár pracoval například na filmu Zahrada).[4] Nakonec je však libreto dílem spisovatele a skladatele Jozefa Slováka spolu s Vladimírem Godárem a režii měla nakonec Maja Hriešik. Výsledná forma Pod rozkvetlými sakurami není přímo operní: vokální složka se omezuje na několikrát opakovaný sbor Sakury temné a po dvou zpěvech pro oba hlavní hrdiny, Zbojníka a Ženu. Významnou úlohu – zejména k vyjádření děje – přitom hrají tančené pasáže a hlavní úlohy jsou zdvojené: ztělesňuje je vždy pár zpěváka (zpěvačky) a tanečníka (tanečnice).[3][1] Godár v poznámkách k premiéře vysvětloval důvody svého odporu k opeře – jedním z nich byla směšnost slovenštiny jako operního jazyka – a jako žánrové označení zvolil raději „hudebně-dramatická báseň“.[5]
Podle materiálů Státní opery Banská Bystrica „[j]de o dílo inspirované tradičním japonským námětem, přičemž děj příběhu pojednává o univerzálních hodnotách, o pravdě, dobru, lásce, přátelství, věrolomnosti a zradě. Dramatický a strhující zápas o místo na Zemi se odehrává v netradičním a exotickém prostředí starého Japonska a nabízí divákům možnost nahlédnout do mentality diametrálně odlišné kultury.“[6]
Sakagučiho námět ani libreto a scénář opery nejsou soustředěny na děj, důležitá je jeho filosofická rovina: je to příběh o pomíjivosti života, jejímž symbolem jsou rychle uvadající květy sakury. To vyjadřuje i Godárova hudba pomocí minimalistické práce s motivy, důrazem na lyrické partie s dominancí smyčcových nástrojů a meditativní chvíle (hudební vědkyně Michaela Mojžišová je označuje za „ezoterické“[7]). Hudba je formována do samostatných čísel, což podle Mojžišové vede k dramaturgické roztříštěnosti; vedle povedených čísel opera Pod rozkvetlými sakurami obsahuje i méně zdařilá, například příliš prostou strofickou píseň Zbojníka,[1] o níž Mojžišová míní, že „svou insitností připomíná příspěvky do první kategorie soutěže Mikuláše Schneidra-Trnavského“,[7] a Márii Glockové v časopise Hudobný život připomínala „horší časy Bratislavské lyry“.[3]
Kritický ohlas Godárovy opery nebyl příznivý. Podle Mojžišové se autorovi opera „vzpříčila“ a „ani nově vygenerovaný tvar ,hudebně-jevištní báseň’ nepřesvědčil“.[7] Její recenze pro deník SME nesla titul Nová slovenská opera se tentokrát nekonala.[8] Též podle Glockové se jednalo o promarněnou historickou příležitost. „Scénicky rozporcovaná hudba Sakur sice nezapřela godárovskou ruku s ambicí symbolické miniaturizace, avšak svou „hudbu“ jakoby jen oprášil, aktualizoval a šikovně komerčně doaranžoval.“ Glocková, jež svou recenzi nazvala Bezradné hledání v bezradném opusu, litovala: „Ještě nikdy jsem neodcházela z premiéry s pocitem totální prázdnoty. […] Někde se stala chyba.“[3]
Počet repríz této opery byl omezený.[9] Původní záměry počítaly s jejím uvedením rovněž v Japonsku v rámci pravidelného zájezdu banskobystrické opery (plánovalo se osm představení),[4] ale k tomu nedošlo.
Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
| osoba | hlasový obor[5] | premiéra (23. května 2008)[9] |
|---|---|---|
| Zbojník | baryton | Zoltán Vongrey |
| Zbojník | tančená role | Michal Majer |
| Žena | soprán | Gabriela Chlpeková |
| Žena | tančená role | Miroslava Peterská |
| Muž | tančená role | Ján Jamrich |
| Kulhavá žena | tančená role | Vladimíra Valentová |
| Sedm žen, lidé z města (tančené role) | ||
| Dirigent: | Marián Vach | |
| Režie: | Maja Hriešik | |
| Choreografie: | Stanislava Vlčeková | |
| Scéna: | Jerguš Michal Opršal | |
| Kostýmy: | Ján Kocman | |
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
V horách žije zbojník. Nebojí se ničeho – přepadává kpce a několik z nich již zabil a jejich ženy si odvedl – jen pod rozkvetlými sakurami cítí nevysvětlitelnou úzkost. Jednoho dne potká muže a velmi krásnou ženu, jak cestují přes hory. Zbojník muže zabije a ženu si odnese na zádech do svého domova. Kráska nalezne jeho ostatních sedm žen a donutí zbojníka, aby všechny zabil, až na jednu chromou, kterou si ponechá jako služku.
Ale to ženě nestačí. Nudí se v horské chatrči a donutí zbojníka vrátit se s ní do Kjóta. Tam jí musí zbojník přinášet ukradené šperky a kimona, ale i to ženu omrzí; zbojník musí začít zabíjet lidi a přinášet jí jejich hlavy na hraní. Jenže to se zbojníkovi zprotiví. Od setkání se ženou uplynul rok, nastalo opět jaro a zbojník touží po svých horách. Nakonec ženu donutí, aby se s ním vrátila, a nese ji znovu na zádech.
Když prochází pod rozkvetlými sakurami, vidí, jak se žena proměnila ve starou příšeru. Snaží se ji setřást, ale to nejde; nakonec se ji musí zardousit. Když ji složí mrtvou na zem, vrátí se ženě její podoba. Okvětní lístky sakur začnou padat a zakrývat mrtvol a zbojník cítí ohromné ulehčení, protože dvě věci, kterých se nejvíce bál – jeho žena a květy sakur nad hlavou – zmizí. Nakonec se vytratí i on sám.[1]
Instrumentace[editovat | editovat zdroj]
Dvě flétny, dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty; čtyři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba; tympány, marimba, zvonkohra, xylofon, činely, bicí souprava; harfa, celesta, klavír; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e MOJŽIŠOVÁ, Michaela. Napísal som maličkú opierku... Premeny komornej opery na Slovensku. Bratislava: VEDA, 2018. 132 s. ISBN 978-80-224-1704-4. S. 28–30. (slovensky)
- ↑ Starinky 2008 [online]. Vladimír Godár, 2008 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d GLOCKOVÁ, Mária. Bezradné hľadanie v bezradnom opuse. Hudobný život. 2008-06, roč. 40, čís. 6, s. 24. Dostupné online [cit. 2021-06-18]. ISSN 1336-4140. (slovensky)
- ↑ a b TASR. Banskobystrickí operní umelci koncertujú v Japonsku. SME [online]. Petit Press, 2005-08-25 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. ISSN 1335-4418. (slovensky)
- ↑ a b c Vladimír Godár – Diela [online]. Bratislava: Hudobné centrum – Music Centre Slovakia [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Štátna opera: Pod rozkvitnutými sakurami. Spravodajský portál Bystricoviny.sk [online]. 2009-05-11 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c MOJŽIŠOVÁ, Michaela. Sakury temné. Monitoring divadel na Slovensku [online]. Slovenské centrum AICT, 2008-05-23 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. ISSN 2454-0129. (slovensky)
- ↑ MOJŽIŠOVÁ, Michaela. Nová slovenská opera sa teraz nekonala. SME [online]. Petit Press, 2008-05-27 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. ISSN 1335-4418. (slovensky)
- ↑ a b Pod rozkvitnutými sakurami [online]. Bratislava: Divadelný ústav Bratislava, rev. 2015 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (slovensky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MOJŽIŠOVÁ, Michaela. Napísal som maličkú opierku... Premeny komornej opery na Slovensku. Bratislava: VEDA, 2018. 132 s. ISBN 978-80-224-1704-4. (slovensky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]