Pijali Paša

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pijali Paša
Narození1515
Pelješac
Raguská republikaRaguská republika Raguská republika
Úmrtí21. ledna 1578 (ve věku 62–63 let)
Konstantinopol
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Místo pohřbeníMešita Pijali Paši
NárodnostChorvat
ObčanstvíOsmanská říše
Alma materPalácová škola Enderun
Povolánínámořník
Nábož. vyznáníislám
ChoťGevherhan Sultan
Funkcekapudan paša (1554–1567)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pijali Paša či Piali Paša (asi 1515 Viganj Raguská republika21. ledna 1578 Konstantinopol Osmanská říše) byl osmanský admirál a vojevůdce, jeden z nejúspěšnějších osmanských námořních velitelů. V letech 1554-1567 byl kapudanem pašou (tj. velkoadmirálem, velitelem loďstva) osmanské říše. Je první turecký admirál, který byl jmenován vezírem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pijali Paša byl Chorvat z ševcovské rodiny v rybářské osadě Viganj na poloostrově Pelješac. V jedenácti letech byl odveden k janičářům a po několikaletém výcviku a poturčení ho vybrali jako jednoho z nejtalentovanějších žáků do palácové školy Enderun, která představovala odrazový můstek k nejvyšším postům.[1]

V roce 1554 dobyl Elbu a Korsiku, v květnu 1560 v bitvě u Džerby rozdrtil spojenou flotilu katolických středomořských mocností v čele se Španělskem. Po tomto velkém vítězství se oženil se Sulejmanovou vnučkou Sultanou Gevher Han, dcerou prince Selima.

V roce 1563 dobyl Neapol a předal ji Francouzům, s nimiž osmanská říše uzavřela tajnou alianci. V roce 1565 asistoval Mustafu Pašovi při neúspěšném obléhání Malty, na jejímž přežití se podílely i jeho osobní hrubé chyby a neúspěchy. Pošramocenou pověst si napravil o rok později, když obsadil Chios.

V roce 1568 se stal vezírem a přestal být činný v loďstvu, ovšem v roce 1571 se k němu vrátil, když dostal za úkol je znovu vybudovat po drtivé porážce od Lepanta. Poslední velká námořní operace, které se zúčastnil, byla výprava do Apulie v roce 1573.

Zemřel 21. ledna 1578 na onemocnění močových cest a byl pohřben v konstantinopolské mešitě, která byla po něm pojmenována a postavil ji jeden z nejlepších osmanských architektů Mimar Sinan.

Jeho jméno neslo vícero tureckých válečných lodí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TARABA, Luboš. Ta zatracená skála: Obléhání Malty 1565. 1. vyd. Praha: [s.n.], 2016. 276 s. (Polozapomenuté války; sv. 39). ISBN 978-80-7557-031-4. Kapitola Hnízdo zmijí, s. 60. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]