Phorusrhacos
 PhorusrhacosStratigrafický výskyt: Miocén | |
|---|---|
 Phorusrhacos | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | Cariamae |
| Čeleď | Phorusrhacidae |
| Rod | Phorusrhacos Ameghino, 1887 |
| Typový druh | |
| Phorusrhacos longissimus Ameghino, 1887 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Phorusrhacos byl rod velkého nelétavého ptáka, vysokého až kolem 2,5 m a vážícího zhruba 130 kg. Ve své době (spodní až střední miocén) patřil mezi úspěšné masožravce Jižní Ameriky.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Byl formálně popsán roku 1887 argentinským paleontologem Florentinem Ameghinem. Slovo phorusrhacos patrně znamená "nositel vrásek" (podle zvrásněného povrchu spodní čelisti). V Česku se pod jménem Phorodacos „proslavil“ v Zemanově filmu Cesta do pravěku z roku 1955, v kterém pronásleduje hlavní hrdiny.[1]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Měl dlouhé silné nohy, které byly přizpůsobeny k rychlému běhu, a tak mohl uhánět travnatou plání stejně rychle jako dostihový kůň. Phorusrhacos měl maličká, letu neschopná křídla, která při běhu používal k udržování rovnováhy a snad i k nahánění kořisti. Některé příbuzné rody (např. Titanis) však měly zachované přední končetiny s drápy, podobné zakrnělým končetinám tyranosauridů. Jeho zobák byl tak masivní a silný, že mohl drtit kosti. Dosahoval délky až kolem 70 cm. Pravděpodobně se živil menšími býložravými savci Jižní Ameriky, malými příbuznými notostylopse a toxodonta. Příbuzní phorusrhaca žili až do doby před asi 3 miliony let a někteří z nich přešli do Severní Ameriky (kde žili možná ještě v pleistocénu). Phorusrhacos se silně podobal diatrymě, ale zdá se, že tyto dvě skupiny velkých ptáků se vyvíjely odděleně. Přesto jsou vzdáleně spřízněny se seriemami, které žijí v jihoamerických pampách dodnes. Ještě větším zástupcem této čeledi byl rod Kelenken, dosahující výšky až 3,2 metru a hmotnosti asi 250 kilogramů.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ameghino, Florentino (1887): Enumeración sistemática de las espécies de mamíferos fósiles coleccionados por Carlos Ameghino en los terrenos Eocenos de la Patagonia austral y depositados en el Museo de La Plata. Boletin del Museo de La Plata 1: 1-26. (španělsky)
- Ameghino, Florentino (1889): Contribución al conocimiento de los mamíferos fósiles de la República Argentina. Actas Academia Nacional Ciencias de Córdoba 6: 1-1028. (španělsky)
- Alvarenga, Herculano M. F. & Höfling, Elizabeth (2003): Systematic revision of the Phorusrhacidae (Aves: Ralliformes). Papéis Avulsos de Zoologia 43(4): 55-91.
- Federico J. Degrange, Drew Eddy, Pablo Puerta & Julia Clarke (2019). New skull remains of Phorusrhacos longissimus (Aves, Cariamiformes) from the Miocene of Argentina: implications for the morphology of Phorusrhacidae. Journal of Paleontology, 93(6): 1221-1233. doi: https://doi.org/10.1017/jpa.2019.53
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Phorusrhacos na Wikimedia Commons - SOCHA, Vladimír. Phorusrhacos - ptačí zabiják z miocénu. OSEL.cz [online]. 4. listopadu 2019. Dostupné online. (česky)
