Příslušenství pozemní komunikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příslušenství pozemní komunikace je zákonem odlišeno od součástí pozemní komunikace. Příslušenství má jako věc samostatnost omezenou tím, zda vlastník věci hlavní určí, že má být s věcí hlavní trvale užíváno. Právní úprava a praxe však není zcela jednotná a ustálená například v tom, zda při převodu věci hlavní musí být výslovně vyjádřena vůle i ve vztahu k příslušenství, aby přešlo spolu s věcí hlavní.

Právní úprava v Česku[editovat | editovat zdroj]

Český zákon o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. stanoví v části druhé pro pozemní komunikace veřejného typu (dálnice, silnice a místní komunikace), co je jejich součástí a co jejich příslušenstvím. Krom vymezení silničního tělesa a silničního pozemku jsou jako součást těchto pozemních komunikací definovány v § 12 například konstrukční vrstvy i přidružené a přídatné pruhy komunikací, mostní objekty, lávky, tunely, opěrné, zárubní i protihlukové zdi, dělicí pásy, příkopy, stálé dopravní značky a vyjmenované typy dopravních zařízení.

Příslušenstvím pozemní komunikace podle § 13 jsou (pokud nejde o výjimku týkající se průjezdního úseku):

Ačkoliv přenosná dopravní zařízení jsou podle zákona vždy příslušenstvím pozemní komunikace, prováděcí vyhlášky k pravidlům provozu mezi dopravní zařízení řadí i zastavovací terče a policejní směrovku k řízení dopravy.

Na průjezdních úsecích silnic a dálnic však některé části vybavení nejsou součástí ani příslušenstvím příslušné silnice nebo dálnice: to se týká zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce, veřejného osvětlení, světelných signalizačních zařízení k řízení provozu a silniční vegetace.

Součástmi ani příslušenstvím dotyčných pozemních komunikací nejsou (některá z nich však mohou být samostatnou účelovou komunikací):

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]