Milada Hejlová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Milada Hejlová
Rodné jménoJasanská
Narození1. března 1906
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 36 let)
koncentrační tábor Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena zastřelením ranou do týla
BydlištěPod Viktorkou č. 4; Praha-Strašnice
Povolánížena v domácnosti
Domovské městoPraha
Oceněníčeskoslovenský válečný kříž
ChoťFrantišek Hejl (1900–1943)
Děti
  • dcera: Eva Hejlová (* 6. července 1931 Praha-Strašnice); provdaná Merclová;
  • dcera: Hana Hejlová (* 15. dubna 1934 Praha); provdaná Krušinová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milada Hejlová rozená Jasanská (1. března 1906 Praha – 24. října 1942 zastřelena v 9.46 hodin v koncentračním táboře Mauthausen)[1][2] náležela za Protektorátu Čechy a Morava spolu se svým manželem Františkem Hejlem k frakci ilegálního protiněmeckého sokolského odboje, jehož členové tvořili jádro nejbližších podporovatelů parašutistů skupiny Anthropoid. Spolu s manželem patřila k radikálním zastáncům útoku na R. Heydricha.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Milada Jasanská se narodila 1. března 1906 v Praze.[1] Se svým budoucím manželem Františkem Hejlem ji spojoval sdílený zájem o cvičení a dění v Sokole zvláště poté,[4][5][6] co se František stal v říjnu 1922 cvičitelem Sokola v pražském Karlíně. František Hejl pocházel z Horní Čermné v okrese Ústí nad Orlicí,[6] byl absolventem obchodní školy a pracoval jako bankovní úředník.[6] Dne 6. července 1931 se manželům Hejlovým narodila prvorozená dcera Eva.[4] O tři roky později (15. dubna 1934) v Praze přišla na svět jejich druhorozená dcerka Hana.[3][7] Rodina Hejlova bydlela v pražských Strašnicích v rodinné vilce se zahradou na adrese Pod Viktorkou číslo 4.[6][p. 1] Milada Hejlová spolu se svým manželem patřila do skupiny nejbližších podporovatelů parašutistů výsadku Anthropoid.[1]

Odboj[editovat | editovat zdroj]

V karlínské sokolské jednotě se již od počátku nastolení protektorátu formovala podzemní organizace, která byla napojena na další ilegální složky domácího odboje.[6] František Hejl (ve funkci 1. místonáčelníka Barákovy sokolské župy) patřil k rozhodujícím osobám, pod jejichž vedením se zformovalo jedno z aktivních středisek sokolské podpory parašutistů ze skupiny Anthropoid.[6] Vila manželů Hejlových sloužila jako úkryt řady odbojářů v ilegalitě a také k úkrytu některých parašutistů.[8] Objekt fungoval zároveň i jako jedno z center činnosti sokolské odbojové organizace Jindra.

Dalším místem setkávání sokolských odbojářů byl byt v činžovním domě na adrese Sokolovská 41/7,[p. 2] kde bydlel člen odbojové organizace Jindra MUDr. Břetislav Lyčka se svojí manželkou Františkou Lyčkovou.[9] Na samém počátku roku 1942 se v bytě konala ilegální schůzka, jejímž tématem byla pomoc sokolské organizace Jindra parašutistům. Porady se zúčastnili (mimo jiné) František Pecháček, Emanuel Filípek, František Hejl a Antonín Oktábec.[9] Jmenovaní členové odboje se na tomto místě scházeli častěji (naposledy zřejmě ještě několik dní před provedením atentátu na R. Heydricha).[9]

S parašutisty Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem spolupracoval Hejl již velmi brzy po jejich příchodu do Prahy začátkem roku 1942.[10] A nebyl sám, neboť v protiněmeckých ilegálních aktivitách kooperoval s odbojáři, které dobře znal ze Sokola: s MUDr. Břetislavem Lyčkou, Václavem Novákem, Františkem Pecháčkem, Jaroslavem Piskáčkem a Janem Zelenkou-Hajským.[10][5] František Hejl a jeho manželka Milada Hejlová náleželi (spolu s ostatními sokolskými odbojáři frakce „Říjen“) k významným podporovatelům parašutistů, manželé Hejlovi sdíleli a činy podporovali myšlenku úderu proti zastupujícímu říšskému protektorovi a aktivně se účastnili příprav na Heydrichovu likvidaci.[3][10][5]

Zatčení, výslechy, věznění, ...[editovat | editovat zdroj]

Manželé Hejlovi byli v Praze zatčeni 14. července 1942.[8][11][6][5] Ve stejný den (14. července 1942) byl zatčen i další podporovatel parašutistů a sokolský odbojář Antonín Oktábec[11] a odbojář, podporovatel parašutistů a náčelník libeňského sokola Bohuslav Strnad.[11] Pro Františka si přišlo gestapo do zaměstnání; Milada byla zatčena doma v místě bydliště. Po prvním výslechu byli oba převezeni do vyšetřovací vazby na Pankrác.[1][3]

Milada Hejlová byla do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín přemístěna 26. srpna 1942.[1] Hromadným transportem byla deportována 22. října 1942 do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla registrována 23. října 1942.[12] Dne 24. října 1942 zde byla zastřelena v 9.46 hodin.[1][8][11][3]

František Hejl byl rovněž odeslán do Malé pevnosti Terezín, ale zde byl kvůli dalším výslechům vězněn až do 15. ledna 1943.[3] Byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl popraven výstřelem do týla dne 26. ledna 1943 v 16.47 hodin.[3][8][6][5] Společně ve stejný den byl popraven na stejném místě i Antonín Oktábec.[11]

Dcery[editovat | editovat zdroj]

Dcery manželů Hejlových – Eva a Hana – zůstaly po zatčení rodičů (14. července 1942) na zahradě před domem se zapečetěným bytem.[4] Školou povinná děvčata byla v půlce prvního měsíce prázdnin a tak jim babička z matčiny strany zajistila náhradní ubytování na několik dní u sousedů – rodiny Kadeřábkových, kteří měli dcery v podobném věku.[4][7] Do Horní Čermné, kde měly dívky babičku a dědečka, odcestovat nemohly, neboť do bylo v Sudetech, kam se mohlo jen na povolení.[7] Následně trávily dívky letní čas až do konce prázdnin pobytem u rodinných přátel a bývalé chůvy Emy v Jaroměřicích nad Rokytnou na Moravě.[4][7] (Prahu směly opustit jen pod podmínkou, že gestapo bude informováno o místech jejich letního pobytu.)[7] Pro nejnutnější věci denní potřeby se dívky do zapečetěného bytu dostaly jen díky dobré vůli jednoho příslušníka gestapa, který stranil domácímu odboji.[7] Když koncem prázdnin 28. srpna 1942 dojely Eva s Hankou vlakem zpět na Praha-Těšnov (nádraží)|Denisovo nádraží v Praze, byly na místě zajištěny gestapem.[4][7]

Eva a Hana byly vězněny ve speciální věznici gestapa (dětský domov s tvrdým režimem) v Praze na zámečku na Jenerálce.[8] Spolu s dalšími dětmi odbojářů a podporovatelů parašutistů prošly obě internačním táborem ve Svatobořicích[8] a pracovním táborem v Plané nad Lužnicí, kde se v květnu 1945 dočkaly konce druhé světové války.[3][p. 3]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Prezident Edvard Beneš udělil Františku Hejlovi a jeho manželce Miladě Hejlové in memoriam československý válečný kříž.[3]

Připomínka[editovat | editovat zdroj]

  • Její jméno (Hejlová Milada roz. Jasanská *1.3.1906) i jméno jejího manžela (Hejl František 3.7.1900) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[14][15][16]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Její manžel František Hejl
    Její manžel František Hejl
  • Její dcera Eva (* 1931)
    Její dcera Eva (* 1931)
  • Její dcera Hana (* 1934)
    Její dcera Hana (* 1934)
  • František a Milada Hejlovi se svými dcerami Evou a Hanou
    František a Milada Hejlovi se svými dcerami Evou a Hanou
  • Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[14][15]
    Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[14][15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Německy se ulice nazývala Viktorgrund; adresa v roce 2023: Pod Viktorkou 966/4, 100 00 Praha 10 - Strašnice
  2. ↑ Od roku 1841 do roku 1948 Královská třída, německy Königstrasse; adresa v roce 2023: Sokolovská 41/7, 186 00 Praha 8 - Karlín
  3. ↑ V internačním táboře Jenerálka bylo drženo 48 dětí zatčených, vězněných a později popravených odbojářů či jejich rodinných příslušníků, kteří byli obviněni z podpory parašutistů.[13] Dne 14. dubna 1944 byly tyto děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice u Kyjova na jižní Moravě.[13][4] V dubnu 1945 se k Hodonínu přiblížila Rudá armáda a Němci přemístili děti odbojářů do bývalého pracovního tábora v Plané nad Lužnicí.[4] Tam se děti dočkaly v sobotu 5. května 1945 osvobození.[4] Internované děti byly vráceny svým příbuzným 12. května 1945 v Praze.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Milada Hejlová, s. 74. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  2. ↑ Milada Hejlová (1906 - 1942); narozena: 1.3.1906 in Praha; zemřela: 24.10.1942 in Mauthausen [online]. web: Raum Der Namen; Die Toten Des KZ Mauthausen [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ a b c d e f g h i VLADA67. HRDINOVÉ HEYDRICHIÁDY XXIV. - manželé Hejlovi [online]. web: Geocaching com, 2020-03-02 [cit. 2023-03-21]. František Hejl (*3. 7. 1900, Horní Čermná – †26.1.1943, Mauthausen); Milada Hejlová, rozená Jasanská (*1.3.1906 – †24.10.1942, Mauthausen). Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j KUŽEL, Karel. Eva Merclová (* 1931); Eva Hejlová (provdaná Merclová; * 1931) [online]. web: Paměť národa [cit. 2023-03-23]. Příběhy 20. století. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e JANÍK, Vlastislav. Příběh rodiny Piskáčkových [online]. web: Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2023-03-23]. ÚSTR, Paměť a dějiny 2016, číslo 03, strany. Dostupné online. (ke stažení ve formátu *.pdf) 
  6. ↑ a b c d e f g h JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: František Hejl, s. 87. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  7. ↑ a b c d e f g STEHLÍKOVÁ, Veronika. Hana Krušinová (* 1934); Hana Hejlová (provdaná Krušinová; * 1934) [online]. web: Pměť národa (Příběhy našich sousedů [cit. 2023-03-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: František Hejl), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 10, Pod Viktorkou 996/4 (německy: Viktorgrund), s. 711. 
  9. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: František Hejl), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 8; Sokolovská 41/7 (od roku 1841 do roku 1948 Královská třída, německy Königstrasse), s. 664. 
  10. ↑ a b c Oběti heydrichiády; František Hejl; Podkást pro každého [online]. web: You Tube, 2023-01-23 [cit. 2023-03-22]. Stopáž: 2 minuty a 44 sekund. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: František Hejl, Milada Hejlová, s. 439. 
  12. ↑ MILADA HEJLOVÁ (* 1. 3. 1906 Praha – 24.10.1942 KT Mauthausen) [online]. web: Památník Terezín cz; Database of the Inmates in the Terezín Police Prison [cit. 2023-03-21]. Přemstěna z věznice Praha-Pankrác; do Malé pevnosti Terezín deportována 26. 8. 1942; do koncentračního tábora Mauthausen deportována 22. 10. 1942, tam popravena 24.10.1942. Dostupné online. 
  13. ↑ a b GAZDÍK, Jan. Poslední pohled, pak už jen mučení a smrt. "Děti" ze Svatobořic přežily řádění nacistů jen zázrakem [online]. Economia, 2017-06-21 [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2022-06-15]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Hejl František 3.7.1900; Hejlová Milada roz. Jasanská *1.3.1906 .... Dostupné online. 
  15. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2022-06-14]. Hejl František 3.7.1900; Hejlová Milada roz. Jasanská *1.3.1906. Dostupné online. 
  16. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa; VETS Estranky cz [cit. 2022-12-28]. Hejl František 3.7.1900; Hejlová Milada roz. Jasanská *1.3.1906. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Milada_Hejlová&oldid=23909683“