Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran
Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran | |
---|---|
Země s členskými stranami | |
Zkratka | EIPRPDS |
Vznik | 1924 |
Zánik | 1938 |
Typ | Politická internacionála |
Účel | klasický radikalismus antimilitarismus sociální liberalismus |
Sídlo | Paříž |
Generální tajemník | Émile Borel |
Prezident | Ferdinand Buisson Ivar Berendsen |
Hlavní orgán | L'Entente |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran (francouzsky: Entente Internationale des Partis Radicaux et des Partis Démocratiques Similaires), známá též jako Radikální internacionála, byla mezinárodní internacionála sdružující radikální a sociálně liberální politické strany, která existovala v letech 1924 až 1938.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vznik organizace byl motivován potřebou vytvoření mezinárodního společenství radikálních a středových politických stran po vzoru konkurenční Socialistické dělnické internacionály, kterou v roce 1923 vytvořili sociálně demokratické politické strany. První ustavující sjezd Mezinárodní ententy radikálních a podobných demokratických stran se konal 29. srpna 1924 v Ženevě. V jeho čele stál nositel Nobelovy ceny za mír Ferdinand Buisson, který se poté stal prvním prezidentem výkonného výboru.
Postupně vstupující členské politické strany pocházeli z Belgie, Bulharska, Československa, Dánska, Finska, Francie, Nového Zélandu, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Rumunska, Řecka, Spojeného království, Švédska, Švýcarska a Turecka.
V roce 1938 organizace v souvislosti s mezinárodní krizí přestala fungovat a zanikla. V roce 1947 řada z jejich původních členských stran založila širší nástupnickou organizaci Liberální internacionála.[3]
Ideová základna[editovat | editovat zdroj]
Ideově organizace stála na základech demokratického klasického radikalismu. Ten v reakci na první světovou válku stál na ideovém antimilitarismu, který měl být upevňován mezinárodní spoluprací především na půdě Společnosti národů a podporou demokratických hodnot. V ekonomické oblasti byl postoj internacionály ovlivněn dohodou o levo-středové sociálně liberální politice mezi francouzskými radikálními socialisty a britskou Liberální stranou, která postupně odvrhla manchesterský liberalismus 19. století.
Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]
Výkonný výbor skládající se ze zástupců členských politických stran byl volen na mezinárodních kongresech, kam jednotlivé členské strany vysílaly své delegáty. V jeho čele stál prezident organizace. Organizační záležitosti pak řídil jemu podřízený generální tajemník. V letech 1929–1936 byl jedním z místopředsedů výkonného výboru Antonín Uhlíř. Organizace sídlila v pařížském paláci radikálně socialistické strany ve čtvrti Rue de Valois v 1. pařížském obvodě.[4]
Československé zastoupení[editovat | editovat zdroj]
V Československu byla členskou stranou Mezinárodní ententy Československá strana národně socialistická. V souvislosti s posunem strany doleva v době vzniku Československa, na začátku 20. let českoslovenští národní socialisté působili jako pozorovatelská strana v Socialistické dělnické internacionále spolu s Československou sociální demokracií, která byla plným členem. V souvislosti upevněním vedení demokratického proudu předsedy Václava Klofáče, příchodem člena vedení Společnosti národů Edvarda Beneše na pozici místopředsedy strany v roce 1926 a také sloučením středové Národní strany práce do ČSNS se strana odklání od Socialistické dělnické internacionály a v roce 1929 vstupuje do Mezinárodní ententy radikálních a podobných demokratických stran. Tato mezinárodní stranická spolupráce byla vnímána jako další pilíř zahraniční politiky spolupráce především s francouzskou vládní Republikánskou, radikální a radikálně socialistickou stranou a Francií, jako nejvýznamnější velmocí a spojencem Československa.[5]
Rok 1938 pak znamená okupaci Československa i přerušení mezinárodní organizace. ČSNS se rozpouští a část strany vstupuje do Strany národní jednoty a část do Národní strany práce. S obnovením ČSNS po osvobození Československa v roce 1945 přicházejí i další snahy mezinárodní stranické spolupráce. V dubnu 1947 jsou zástupci československých národních socialistů vysláni na mezinárodní konferenci do oxfordské Wadham College, kde se podílejí na znění takzvaného Oxfordského manifestu, který vede k vytvoření nové Liberální internacionály. Přichází ale Únor 1948, který mezinárodní působení strany a její svobodný vývoj ukončuje. V lednu 1949 se v Londýně exiloví českoslovenští národní socialisté spolu s dalšími představiteli exilových stran z východního bloku i ze Španělska účastní provolání za svobodu evropských národů a stávají se přidruženými členy Liberální internacionály. V únoru 1949 se exilová ČSNS stává nejsilnější politickou stranou nové Rady svobodného Československa.[6][7]
V Československu pak dosazené vedení Československé strany socialistické spolu se slovenskou Stranou slobody udržuje vztahy s dalšími satelitními stranami východního bloku. V rámci takzvaného „liberálního socialismu“ spolupracuje např. s východoněmeckou Liberálnědemokratickou stranou Německa nebo polskou Demokratickou stranou.[8]
Kongresy[editovat | editovat zdroj]
Členské strany[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LORENZINI, Sara. For Peace in Europe: Institutions and Civil Society Between the World Wars. Redakce Donatella Cherubini. [s.l.]: Peter Lang, 2007. ISBN 978-9-05-201364-0. Kapitola The White International and Peace in Europe, 1925-1932, s. 367–368.
- ↑ New Political Ideas in the Aftermath of the Great War. Redakce Alessandro Salvador. [s.l.]: Springer International, 2017. ISBN 978-3-31-938915-8. Kapitola Preface, s. vii.
- ↑ International Entente of Radical and Similar Democratic Parties [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Appendix 1 Information about the Christian Democrat and People's Parties International, International Democratic Union, Liberal International and Socialist International [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ KUBÍČEK, Jaromír a Univerzitní knihovna. Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1938. Brno: Blok, 1982. s. 68.
- ↑ COOSEMANS, Thierry. Les internationales de partis [online]. cairn.info, 2014-12-16 [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Oxford Manifesto 1947 – Manifesto – Politics – Liberalism [online]. Liberal-international.org [cit. 2011-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 February 2011.
- ↑ LAPP, Peter Joachim. Die "befreundeten Parteien" der SED : DDR-Blockparteien heute. Köln: Wissenschaft und Politik, 1988. 224 s. ISBN 978-3804686991. S. 104. (německy)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran na Wikimedia Commons