Maria Ohisalová
| Maria Ohisalová | |
|---|---|
.jpg) Maria Ohisalová (10. června 2022) | |
| Ministryně životního prostředí a klimatu | |
| Ve funkci: 7. června 2022 – 20. června 2023 | |
| Předseda vlády | Sanna Marinová |
| Předchůdce | Emma Kari |
| Nástupce | Kai Mykkänen |
| Ministryně vnitra | |
| Ve funkci: 6. června 2019 – 19 listopadu 2021 | |
| Předseda vlády | Antti Rinne Sanna Marinová |
| Předchůdce | Kai Mykkänen |
| Nástupce | Krista Mikkonenová |
| poslankyně parlamentu | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 17 dubna 2019 | |
| Vůdkyně Zeleného svazu | |
| Ve funkci: 15. června 2019 – 10. června 2023 | |
| Předchůdce | Pekka Haavisto |
| Nástupce | Sofia Virta |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Zelený svaz |
| Rodné jméno | Maria Karoliina Ohisalo |
| Narození | 8. března 1985 (39 let) Helsinky |
| Sídlo | Helsinky a Vesala |
| Alma mater | Mäkelänrinne Upper Secondary School (do 2004) Helsinská univerzita (do 2011) University of Eastern Finland (do 2017) |
| Profese | politička a socioložka |
| Náboženství | luteránství |
| Ocenění | Cross of Merit of the Frontier Guards (2022) komandér Řádu bílé růže (2022) |
| Webová stránka | www |
| Commons | Maria Ohisalo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maria Karoliina Ohisalová (nepřech. Ohisalo, * 8. března 1985 Helsinky) je finská politička. Od dubna 2019 je poslankyní finského parlamentu. V letech 2019–2023 vedla politickou stranu Zelený svaz. V letech 2019–2021 byla ministryní vnitra ve vládách Anttiho Rinneho a Sanny Marinové, od června 2022 do června 2023 byla ve vládě Marinové ministryní životního prostředí.
Život a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
Její dětství bylo poznamenáno otcovou závislostí na alkoholu, která rodinu uvrhla do chudoby.[1] Navštěvovala sportovní střední školu a závodně se věnovala fotbalu, cyklistice a atletice. Pak se zaměřila na studium sociologie, získala magisterský titul na Helsinské univerzitě a doktorát na Východofinské univerzitě. Pracovala pro nadaci Y-Säätiö, poskytující bydlení a jídlo sociálně potřebným osobám.
V roce 2008 se stala členkou Zeleného svazu a v letech 2013 až 2014 byla spolupředsedkyní jeho mládežnické organizace. V roce 2017 se stala členkou helsinské městské rady a v roce 2019 byla zvolena do finského parlamentu. V červnu 2019 se stala ministryní vnitra ve vládě Anttiho Rinneho a nahradila Pekku Haavista v čele Zeleného svazu. V roce 2021 odešla na mateřskou dovolenou, po návratu ji premiérka Sanna Marinová v roce 2022 jmenovala ministryní životního prostředí. Vede také poslanecký tým pro dohled na opatření k ochraně klimatu.[2]
Podporuje zavedení základního nepodmíněného příjmu.[3] Vyhlásila plán, podle něhož má Finsko do roku 2035 dosáhnout uhlíkové neutrality. Za jejího působení v čele ministerstva vnitra zorganizovalo hnutí Extinction Rebellion v Helsinkách blokádu dopravy a opoziční poslanci Ohisalovou kritizovali za příliš měkký přístup k protestujícím.[4]
Po neúspěchu v parlamentních volbách v roce 2023, kdy strana ztratila sedm ze dvaceti křesel, byla na stranickém sjezdu 10. června 2023 odvolána z čela Zeleného svazu.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Equal Times Dostupné online
- ↑ Daily Finland Dostupné online
- ↑ Finland Politics Dostupné online
- ↑ Helsinki Times Dostupné online
- ↑ Greens elect Sofia Virta as new party leader. yle.fi [online]. yle, 2023-06-10 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Ohisalová na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
