MEWA a.s. pro průmysl zbožím kovovým
| MEWA a.s. | |
|---|---|
 budova bývalé továrny | |
| Základní informace | |
| Architekt | Max Spielmann |
| Výstavba | 1913 |
| Přestavba | 2007 |
| Další majitelé | akciová společnost Křižík |
| Poloha | |
| Adresa | Plzeňská 213/34, Praha 5 - Smíchov,  Česko |
| Souřadnice | 50°4′17,65″ s. š., 14°23′59,89″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
MEWA a.s. pro průmysl zbožím kovovým je bývalý průmyslový a administrativní areál v Praze na Smíchově na rohu ulic Plzeňská a Kováků.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Roku 1890 byla založena Firma Salomon Mestitz a syn s plechovým a lakovaným zbožím v Roudnici nad Labem. Fúzí s Akciovou společností pro průmysl zbožím kovovým Josefa Kunzera na pražském Smíchově z roku 1898 vznikla roku 1916 Aktiengesellschaft für Metalwarenindustrie – MEWA. Po vzniku Československa byl název počeštěn na MEVA.[1]
Pro a. s. MEWA postavila na rohovém pozemku mezi ulicemi Plzeňská a Kováků, kde sídlily starší dílny J. Kutzera a K. Entze, v letech 1912–1913 novou továrnu stavební firma Josef a Bohdan Bečkové.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Zděná čtyřpodlažní budova postavená na půdorysu písmene L má betonové stropy. Architekt Max Spielmann pro ni navrhl secesní vertikálně členěnou fasádu a mansardovou střechu s lucernou.
Firma v Evropě[editovat | editovat zdroj]
Firma se do roku 1919 rozrostla o další závody nejen v Čechách, ale i v saském Oelsnitz, rakouské Křemži a Budapešti. Po Evropě pro ni pracovalo kolem 2 500 zaměstnanců. Po rozpadu monarchie následoval útlum, který byl završen rozpadem společnosti při hospodářské krizi na začátku 30. let 20. století. Do jediného dochovaného závodu v Roudnici bylo ze smíchovské továrny převedeno strojní vybavení.
Smíchovská továrna byla prodána roku 1934 akciové společnosti Křižík – Chaudoir. Později byl areál upraven firmou Miroslav Smlsal a spol. pro elektrotechnickou výrobu.
Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]
Po skončení 2. světové války zde sídlil n.p. Křižík.
Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]
Roku 2007 došlo ke konverzi továrny na víceúčelový dům – budova byla spolu se sousedními stavbami mezi ulicemi Kováků, Plzeňská a Radlická včleněna do komplexu „Palác Křižík“ podle návrhu ateliéru AHK architektů Zdeňka Hölzela a Jana Kerela.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Meva: Od petrolejek k chytrým velkoobjemovým popelnicím. Dvojka [online]. 2021-04-20 [cit. 2024-05-14]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 8: Smíchov, č. 207, s. 165.
- Jan E. Svoboda: Praha stoletá (2) – K autorství některých pražských fasád období secese, moderny a kubismu. Archivováno 28. 5. 2020 na Wayback Machine. In: Staletá Praha. ROČNÍK XXVIII / 2012 / č. 1. S. 94. Svoboda. cit: 2018-06-09. pdf.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu MEWA na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.47. Městská knihovna v Praze.
