Lomazice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lomazice
Letecký snímek vesnice z 50. let 20. století
Letecký snímek vesnice z 50. let 20. století
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecBřezno
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°21′8″ s. š., 13°21′47″ v. d.
Základní informace
Katastrální územíBřezno u Chomutova (37,3 km²)
Nadmořská výška240 m n. m.
Lomazice
Lomazice
Další údaje
Zaniklé obce.cz46
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lomazice (německy Lametitz) jsou zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Ležely sedm kilometrů jihovýchodně od Kadaně na pravém břehu řeky Ohře mezi Dolany a Běšicemi. Zanikly v roce 1967 zatopením v důsledku výstavby vodní nádrže Nechranice.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je odvozen z osobního mužského příjmení Lomoz ve významu ves lidí Lomazových. V historických pramenech se vyskytuje v mnoha podobných tvarech: Lomuzicz, Lonassicz, Lanassycz, Lomasicz, Lomazycze, Lomoticze aj.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na severovýchodním okraji vesnice byly v roce 1967 J. Bubeníkem popsány objekty z doby římské a keramické střepy dokládající existenci sídliště v časné době slovanské a ve střední a mladší době hradištní. Další pravěké objekty a snad raně středověké sídliště se nacházelo na jihozápadním okraji vesnice v místech zvaných Kostelní pole. Třetí sídliště mohlo stát asi půl kilometru jihovýchodně od vesnice u cesty do Drahonic, kde Evžen Neustupný zkoumal hrob knovízské kultury.[3]

První písemná zmínka připomíná Lomazice k roku 1088, ale nachází se ve falzu ze dvanáctého století, podle nějž kníže Vratislav II. vesnici věnoval vyšehradské kapitule („Wratizlaus rex eccl. Wissegrad. Loumazicich terram donat.“[2]).[4] Další zmínky pochází až ze čtrnáctého století, kdy už v Lomazicích stával farní kostel svaté Máří Magdaleny. Farnost byla chudá, a proto byl kostel roku 1352 osvobozen od placení papežského desátku. Z let 1354–1365 pochází zprávy o Hynkovi z Lomazic, ale později se vesnice stala součástí panství Pětipsy a od šestnáctého století patřila k Polákům, u nichž zůstala až do zrušení poddanství.[5]

Podle berní ruly z roku 1654 žili ve vesnici dva sedláci, osm chalupníků a jeden poddaný bez pozemků. Sedláci měli celkem sedm potahů, obdělávali 129 strychů půdy a chovali osm krav, tři jalovice a osm prasat. Chalupníkům patřily dva potahy, 88 strychů půdy a šestnáct krav, devět jalovic, devět ovcí, pět prasat a dvě kozy.[6]

Roku 1846 měla vesnice 56 obyvatel. Patřila knížeti Windischgrätzovi, ale zdejší velkostatek vlastnila až do roku 1923 dolnobeřkovická větev Lobkoviců.[6] Na severovýchodním okraji vesnice byl od šedesátých let devatenáctého století do roku 1910 otevřen důl Trojjedinost vybavený parním strojem o výkonu dvanáct koňských sil. Ze dvou tři metry mocných slojí zde sedm horníků těžilo ročně asi dva tisíce tun hnědého uhlí. Celková produkce dolu mohla dosáhnout až 50 000 tun. V menším dole Vilemína se do roku 1905, kdy byl uzavřen, vytěžilo ročně asi tisíc tun uhlí. Celkem se v něm mohlo vytěžit až 20 000 tun.[7]

Přes Ohři vedl dřevěný most, který byl roku 1912 nahrazen betonovým. Za použití mostu se vybíralo mýto.[8]

Zánik vesnice je spojen s výstavbou vodní nádrže Nechranice, která začala v roce 1961. Pozůstatky Lomazic byly zaplaveny v letech 1967–1968, kdy probíhalo napouštění přehradního jezera.[9]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Lomazice stávaly v Mostecké pánvi na pravém břehu Ohře v nadmořské výšce okolo 240 metrů a jejich katastrální území měřilo 141 hektarů.[8] Místo, kde vesnice stála, se nachází ve vodou zaplavené jihozápadní části katastrálního území Březno u Chomutova.[10] Na řece se při tání sněhu vytvářely bariéry ledových ker, které způsobovaly záplavy přilehlých chmelnic.[8]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 79 obyvatel (z toho 37 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 83 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 82 Němců. Kromě jednoho člověka bez vyznání se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[12]

Vývoj počtu obyvatel a domů[13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961
Obyvatelé 81 75 72 54 70 79 83 69 44
Domy 15 18 19 19 17 19 24 16 —

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení patrimoniální správy se Lomazice roku 1850 staly samostatnou obcí, ale při sčítání lidu v roce 1869 už byly osadou obce Poláky,[6] kterou zůstaly až do svého zrušení dne 1. dubna 1967.[14]

Lomazická elektrárna[editovat | editovat zdroj]

Letecký snímek elektrárny z 50. let 20. století

Od roku 1908 dodávala elektřinu do Kadaně a okolních vesnic želinská elektrárna. Její výkon však nedostačoval, a proto město Kadaň rozhodlo o výstavbě nové výkonnější vodní elektrárny u Lomazic. Ta byla spuštěna roku 1925 během prvního roku provozu se k její rozvodné síti připojilo 233 sídel. Sedm kilometrů dlouhý kanál přiváděl vodu do elektrárny, kde poháněla tři Francisovy turbíny s celkovým výkonem 7 280 kilowattů. Cena elektrárny dosáhla dvou set miliónů korun, které mělo město splácet do roku 1957. Německá okupační správa však dluh v roce 1938 anulovala.[15]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Na návsi stával původně gotický kostel svaté Máří Magdaleny. V roce 1692 proběhla jeho barokní přestavba. Druhou významnou památkou býval pozdně barokní beneficiátní dům z roku 1776, který nechala postavit Marie J. z Pergenu. Jednopatrová budova měla obdélný půdorys, fasády členěné pilastry a štukové šambrány kolem oken. Průčelí zdůrazňoval rizalit.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 44. ISSN 0231-5076. 
  2. ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. S. 659. 
  3. ↑ PEKSA, Vojtěch; CRKAL, Jiří. Středověké osídlení v povodí Lužického potoka na Kadaňsku. Archeologie západních Čech. Plzeň: Západočeské muzeum, 2020, roč. 11, čís. 1–2, s. 111. ISSN 1804-2953. ISBN 978-80-7247-179-9. 
  4. ↑ PEKSA, Vojtěch; CRKAL, Jiří. Středověké osídlení v povodí Lužického potoka na Kadaňsku. Archeologie západních Čech. Plzeň: Západočeské muzeum, 2020, roč. 11, čís. 1–2, s. 98. Dále jen Peksa (2020). ISSN 1804-2953. ISBN 978-80-7247-179-9. 
  5. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl III. Pod vodami vodní nádrže Nechranice. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1995. 34 s. Kapitola Lomazice, s. 28. Dále jen Binterová (1995). 
  6. ↑ a b c Binterová (1995), s. 29.
  7. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 152, 153. 
  8. ↑ a b c Binterová (1995), s. 27.
  9. ↑ Binterová (1995), s. 6.
  10. ↑ CENIA. Katastrální mapy, II. vojenské mapování, geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248. 
  12. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 133. 
  13. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  14. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 301. Dostupné online. 
  15. ↑ Binterová (1995), s. 30.
  16. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Lomazice, s. 309. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Části obce Březno
Části obce
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lomazice&oldid=23725521“