Lisunov Li-2
| Lisunov Li-2 | |
|---|---|
 Li-2 ve starých barvách společnosti Malév | |
| Určení | Víceúčelový letoun |
| Výrobce | závod č. 84, nyní TAPOiČ závod č. 126, nyní KnAAPO závod č. 124, nyní KAPO |
| Šéfkonstruktér | Boris Pavlovič Lisunov |
| Zařazeno | 1939 |
| Uživatel | Sovětské letectvo Aeroflot, LOT, ČSA |
| Výroba | 1939–1952 |
| Vyrobeno kusů | 6 157[1][2](z posledního bádání 4 937[3]) |
| Vyvinuto z typu | Douglas DC-3 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dopravní letoun Lisunov Li-2 (V kódu NATO „Cab“) byla sovětská verze amerického letounu Douglas DC-3, vyráběného v licenci z roku 1937.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Původní označení znělo PS-84 (passažirskij samolet) a číslo 84 bylo odvozeno od závodu č. 84 v Chimkách u Moskvy, kde se letouny začaly v létě 1938 sériově vyrábět. V období napadení SSSR byla výroba evakuována do Taškentu.
Stroj byl upraven pro sovětské podmínky, byl do něho instalován sovětský hvězdicový devítiválcový motor Švecov AŠ-62 o výkonu po 662 kW a některé letouny byly opatřeny výzbrojí. Nástupní dveře pro cestující se přesunuly na druhou (pravou) stranu trupu a nákladová vrata byla posunuta téměř až nad křídlo. V takto uvolněném prostoru zadní části trupu byly ve vojenské verzi po obou stranách trupu instalovány kulomety. Nově se též objevila i kulometná kopule MV v horní části trupu s kulometem UBT ráže 12,7 mm.
Od září 1942 nesly letouny PS-84 oficiální označení Lisunov Li-2 a v této době již létaly s motory AŠ-62IR o výkonu 735 kW. Vojenská nákladní verze Li-2G měla větší nákladová vrata a zesílenou podlahu bez sedadel, civilní Li-2P měly základní úpravu pro 21 cestujících. Li-2PG pak sloužily pro smíšenou přepravu osob a zboží. Ještě v roce 1956 byl jeden Li-2 přestavěn na výškovou variantu Li-2V s turbokompresory TK-19 konstruktéra Treskina pro službu ve vysokohorských oblastech a za polárním kruhem.
Menší počet Li-2 měl instalované pohonné jednotky M-88 po 808 kW, které mohly přepravovat 25 vojáků a dosahovat rychlosti 350 km/h.
Služba v Československu[editovat | editovat zdroj]
Za druhé světové války létaly Lisunovy i nad Československem. V padesátých letech je zakoupily i Československé státní aerolinie v počtu osmi kusů (OK-GAA až -GAH), u nichž létaly po boku originálních DC-3. První dva stroje (OK-GAE, v.č. 23442210 a OK-GAF, v. č. 23442501) byly uvedeny do provozu 4. října 1949 a v roce 1957 došlo k jejich vyřazení od ČSA. Obliby DC-3 ale, zejména mezi mechaniky, kvůli nižší spolehlivosti motorů nedosáhly. Sloužily i u Československé armády pod označením D-2.
V roce 1968 při natáčení filmu Nebeští jezdci, inspirovaného osudy letců československé 311. peruti RAF, byl jeden z již uzemněných strojů Li-2 přestavěn, vyzbrojen německými kořistními kulomety a pro potřeby filmu imitoval bombardér Vickers Wellington fiktivní peruti Royal Air Force.
Dochované exempláře[editovat | editovat zdroj]
Na území ČR jsou známy dva dochované stroje. Oba vlastní Letecké muzeum Kbely. Jeden z nich se nachází v hale druhé světové války v podobě transportního letounu čs. paradesantní jednotky v SSSR. Druhý se mezitím rozpadá na letištní ploše kbelského letiště. Poměrně zachovalý kus se nachází v muzeu SNP v Banské Bystrici. Další dochovaný kus se nachází ve Vyšnom Komárniku v okrese Svidník. Jediný doposud letuschopný exemplář na světě vlastní a provozuje na různých "Air Show" v barvách společnosti Malév maďarské ministerstvo obrany.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 5–6
- Délka: 19,65 m
- Rozpětí křídel: 28,81 m
- Výška: 5,15 m
- Plocha křídel: 91,7 m²
- Pohonná jednotka: 2 × hvězdicový motor AŠ-62IR
- Výkon pohonné jednotky: 2× 735 kW
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 270 km/h
- Dostup: 5 600 m
- Dolet: 2 600 km
- Vlastní hmotnost: 7 650 kg
- Vzletová hmotnost: 11 700 kg
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 3 × kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm
- 1 × kulomet UBK ráže 12,7 mm
- možnost nést až 2000 kg pum nebo neřízené rakety
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NĚMEČEK, Václav. Lisunov Li-2. Letectví a kosmonautika. Leden 1977, roč. LIII, čís. 1, s. 27.
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. 1. vyd. Praha: Albatros, 1982.
- NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. 1. vyd. Praha: NADAS, 1984.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 352.
- NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. 1. vyd. Praha: NADAS, 1981.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lisunov Li-2 na Wikimedia Commons - Galerie Lisunov Li-2 na Wikimedia Commons
- Kamufláže letounu Li-2 Archivováno 10. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Fotogalerie letounu Li-2
