Liebieghaus
| Liebieghaus | |
|---|---|
 | |
| Údaje o muzeu | |
| Adresa | Schaumainkai 71 60 596 Frankfurt am Main |
| Zakladatel | Heinrich von Liebieg |
| Pojmenováno po | zakladateli |
| Založeno | 1896 |
| Zaměření | sochařská sbírka |
| Původní účel budovy | rodinný dům |
| Další budovy | 2 |
| Zeměpisné souřadnice | 50°6′6,84″ s. š., 8°40′18,01″ v. d. |
 | |
| Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Liebieghaus, česky Liebiegův dům, je ustálený název dvou spojených objektů, rozlehlé vily s pozdější přístavbou situované v ohrazené zahradě na nábřeží řeky Mohan Schaumainkai ve Frankfurtu nad Mohanem v německém Hesensku. Od roku 1909 slouží jako veřejné městské muzeum pro sbírku egyptských a evropských soch, plastiky a uměleckého řemesla od starověku po 19. století. Postupn̟ě k ní byly připojeny některé plastiky východoasijské.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vilu si dal v roce 1896 postavit liberecký sběratel a mecenáš výtvarného umění, textilní továrník baron Heinrich von Liebieg (1839-1904), syn severočeského podnikatele Johanna Liebiega. Dům ve stylu historismu navrhl mnichovský architekt Leonhard Romeis.[1] Kamenné dekorativní prvky jsou jednak citacemi gotických či renesančních originálů, dále byly do fasády vsazeny některé originální reliéfy, jako pozdně gotická scéna sv. Jiří v souboji s drakem (nad postranním vchodem) a další sochy rozestaveny po zahradě. V roce 1907 získalo dům město Frankfurt a ponechalo v něm sbírku městských soch. V roce 1909 pro ni postavil Paul Kanold přístavbu.
Prvním ředitelem muzea byl od roku 1907 historik umění Georg Swarzenski, který vytvořil koncepci sbírky a v roce 1909 otevřel muzeum. Od té doby se v Liebieghausu vystřídalo několik významných ředitelů a kurátorů, například historik umění Anton Legner, kteří se postarali o další akvizice sbírky v téže koncepci: získávat pouze plastiky prvotřídní kvality, nikoliv množství druhořadých. Rozloha zahrady byla zmenšena poválečnou zástavbou, také vnější uspořádání terénu a konfigurace výzdoby vzaly za své při bombardování během druhé světové války.
Poslední přestavbu a úpravy výstavních prostor provedla berlínská firma Kuehn Malvezzi v roce 2009 u příležitosti oslav 100 let muzea. Výstavní prostory v přízemí byl rozšířeny na celkových 1600 metrů čtverečních plochy. Zároveň však studijní depozitář a obytné interiéry domu byly pro návštěvníky trvale uzavřeny. V zahradě ai na dvoře je vystaveno šest plastik: kopie bronzového sousoší sochaře Myróna Pallas Athéna a Marsyas, manýristické sochy Hérakles Farnese a říční bůh, klasicistní Ariadna na panteru od Johanna Heinricha Danneckera, polopostava mnicha a pruský znakový štít.
V roce 2016 byla správa muzea sloučena se dvěma dalšími frankfurtskými sbírkami, a to Städelovým muzeem a galerií moderního umění Schirn Kunsthalle. Roku 2018 byly restaurovány a vystaveny dvě desítky alabastrových sochy gotického oltáře z Rimini. Roku 2019 byla zakoupena soukromá sbírka slonoviny Reinera Winklera, více než 200 barokních plastik: sošek, reliéfů, portrétních miniatur a picích nádob ze 17.-18. století, do ledna 2023 vystavená samostatně. V roce 2020 byly pod titulem Bunte Götter prezentovány výsledky šestiletého mikroskopického průzkumu povrchu antických soch. Kopie soch s původním pestrobarevným inkarnátem, zlacením či bronzováním vzbudily velký ohlas publika, a proto byly ponechány ve stálé expozici muzea.
Sbírky[editovat | editovat zdroj]
Sbírky patří k nejvýznamnějším muzejním souborům v Evropě, nikoliv svým rozsahem, ale teritoriálním záběrem a vzácností exponátů. Zahrnují řecké, římské a egyptské sochy ze starověku, těžiště tvoří středověká díla od karolinských a byzantských přes nejpočetnější a nejvýznamnější díla gotická, renesanci, baroko, rokoko a neoklasicismus. Doplňují je příklady uměleckého řemesla (knižní desky, nádobí, aj.).
Výběr exponátů[editovat | editovat zdroj]
-
Erb barona Liebiega na portálu vchodu do věže -
Sarkofágy kněží Amonova chrámu, Egypt 13. stol. př. n. l. -
Helénské sochy válečníků, kopie s rekonstrukcí barvy -
Mše, slonovina, Lotrinsko kolem 785 -
Trůnící madona, severní Francie 1300-25 -
Gotický alabastrový oltář z Rimini (1430) -
Hans Multscher: Nejsvětější Trojice s andělem -
Michel Erhart: Prorok -
Mužská podobizna, terakota, Florencie, kolem 1500 -
J. H. Dannecker: Ariadna na panteru
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Liebieghaus na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
