Lhenice
| Lhenice | |
|---|---|
.JPG) Kostel svatého Jakuba na náměstí | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | městys |
| Pověřená obec | Prachatice |
| Obec s rozšířenou působností | Prachatice (správní obvod) |
| Okres | Prachatice |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°59′42″ s. š., 14°8′59″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 109 (2023)[1] |
| Rozloha | 39,14 km²[2] |
| Nadmořská výška | 559 m n. m. |
| PSČ | 384 02 |
| Počet domů | 719 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 9 |
| Počet k. ú. | 9 |
| Počet ZSJ | 10 |
| Kontakt | |
| Adresa úřadu městyse | Úřad městyse Lhenice Školní 124 384 02 Lhenice obec@lhenice.cz |
| Starostka | Ing. Markéta Trnková |
| Oficiální web: www | |
  Lhenice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 550361 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lhenice jsou městys na jihu Čech v Šumavském podhůří, 7 km jihojihozápadně od Netolic v okrese Prachatice pod vrchem Stráže (742 m) ve výšce 559 m nad mořem.
Lhenice mají přibližně 2 100[1] obyvatel a rozlohu 39,13 km2. Je zde základní škola, mateřská škola, základní umělecká škola, kino, zdravotní středisko, zubní ordinace, benzínová pumpa a pošta.
V okolí jsou známé svými rozsáhlými třešňovými sady. Odedávna se zde pěstuje ovoce a pro Lhenice a okolí se vžilo označení zahrada jižních Čech. V obci je vyhlášená moštárna a pěstitelská pálenice. Zde lisovaná ovocná šťáva / jablečný mošt / získala v roce 2009 1. místo v soutěži chutná hezky Jihočesky.[4]
Místní části[editovat | editovat zdroj]
Historie[editovat | editovat zdroj]
ukázat jako 360° panorama
První písemná zmínka pochází z roku 1283, kdy Lhenice patřily klášteru Zlatá Koruna. Roku 1420 uchvátil pro sebe Lhenice Oldřich II. z Rožmberka. Císař Zikmund Lhenice roku 1437 zastavil obci Táborské. V roce 1544 povýšil Lhenice císař Ferdinand I. na městečko. Táborské obci byly Lhenice královskou komorou zabrány a prodány opět Rožmberkům, kteří potvrdili městečku svobody. Roku 1600 daroval Lhenice Petr Vok z Rožmberka Martinovi Grejnarovi z Veveří. Ten zde vystavěl zámeček a po krátkém držení odevzdal Lhenice opět Petrovi. Po bělohorské bitvě dostaly se Lhenice v roce 1622 pánům z Eggenberka a roku 1719 Schwarzenberkům.
V roce 1890 čítaly Lhenice 198 domů, 1422 obyvatel, farní kostel, 5 třídní školu, radnici, četnickou stanici, poštu, občanskou záložnu, 2 mlýny a pořádaly 2 výroční trhy.[5]
Základem půdorysu Lhenic je nevelké obdélné náměstí, přes které procházela cesta z Českého Krumlova do Netolic. Severní stranu tvoří kostel. Postupně se začalo sídliště rozrůstat a před třicetiletou válkou čítalo na 70 domů. Válka zničila městečko takřka z celé třetiny. Od roku 1713 se dostavil opět růst a další rozvoj nastal ve 20. a 30. letech 20. století. Bohužel, stavební úpravy 50. let 20. století dosavadní urbanistický vývoj Lhenic poškodily a městečko z části přišlo o svou tehdejší malebnost. Památkový výraz si zachovaly zejména jednotlivé domy, především okolo náměstí a podél cesty do Krumlova.
Dominantou je kostel Sv. Jakuba, který má raně gotický původ. Zachována je spodní část věže z 1. třetiny 13. století, později byl goticky přestavěn. K další změně došlo v roce 1560 a v letech 1734-40. Byla prodloužena loď a zaklenut presbytář. V roce 1783 zvýšili stavebníci věž a roku 1904 prodloužili presbytář a zakončili jej půlkruhovou apsidou. Pod kostelem je zemanská tvrz, které se říká „Na zámku“. Na začátku 20. století zde byla objevena jáma, kterou tehdy považovali za propadlé sklepy a údajně kolem roku 1920 zde byly nalezeny i jakési tesané kvádry. Sklepení prý vede pod celými Lhenicemi až na Hradce, nebo až na Grejnarov. Veškeré památky však byly v roce 1950 zničeny. Starší historická literatura se domnívá, že zde stálo Grejnarovo renesanční sídlo. Podle dnešních názorů však šlo o objekt daleko starší. Panský dům (čp.156), vznikl v 16. století na vyvýšené terase severozápadně pod kostelem. Počátečním stavitelem byl zřejmě Martin Grejnar, ale dále pokračoval Petr Vok. Později byla stavba přebudována a z 1. patra byl roku 1909 přenesen kazetový strop na zámek Hluboká nad Vltavou.
O původu znaku - štěpu s jablky - existují různé pověsti. Jedna vypráví, že v Budějovicích vypukla morová epidemie a Lheničtí neohroženě zásobovali město ovocem. Proto dostali znak, kde je jabloň a budějovické hradby. Jiná pověst vypráví, že městečkem projížděl kdysi vzácný cizinec a místní lidé mu podali míšeňská jablka. Ať už je pravda jakákoliv, vypadá dnes znak takto: „Na modrém štítě je stříbrná hradební zeď s cimbuřím na obloučkovém podklenutí. Ve stínkách jsou střílny. Nad hradbou vyrůstá jabloňový štěp v přirozených barvách se žlutočervenými jablky“.
Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[6]
Pozůstatky 90. let[editovat | editovat zdroj]
Na začátku 90. let 20. století navozila firma Enviro Technology Today s.r.o. z Prahy do areálu bývalého Agreochemického podniku ve Lhenicích několik tisíc tun hlíny kontaminované polychlorovanými bifenyly (PCB) a další jedy, zanikla (r. 2009)[7] a nebezpečný odpad odmítl kdokoliv převzít. Firma Enviro Technology Today za své chování dostala několik pokut od České inspekce životního prostředí, ale nikdy je neplatila.[8] Likvidace nebezpečných látek bude podle odhadů krajského úřadu stát 50 až 70 milionů korun. Od roku 2009 vlastnila areál společnost Panství Bechyně s.r.o., které jedy údajně nepatřily a neměla tak důvod je likvidovat.[9]
V roce 2017 odkoupil areál včetně ekologické zátěže městys Lhenice a začal s likvidací odpadu. Městys získal dotaci téměř dvacet milionů korun z Národního programu Životního prostředí, dále dotací ve výši dvou a půl milionu korun přispěl Jihočeský kraj a zbytek nákladů pak zaplatil městys Lhenice, který získal na likvidaci ekologické zátěže bezúročnou půjčku. Do listopadu 2017 bylo firmou AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. ze Lhenic vyvezeno a zlikvidováno 204,7 tun olejů, 440,5 tun kondenzátorů, 53,5 tun kontaminovaných vod a dalších asi 50 tun jiných nebezpečných odpadů.[10]
Sanace byla dokončena v roce 2021, kdy byl pozemek areálu kompletně dekontaminován společností AVE CZ. Celkově bylo z pozemku odvezeno na 800 tun transformátorového oleje, PCB a dalších jedovatých látek uložených v barelech a přes 6 000 tun kontaminované zeminy a dalších materiálů. Většina nebezpečného materiálu byla odvezena do spalovny v Ostravě. Cena sanace byla vyčíslena na zhruba 63 miliónů korun. Obec se tak po více než 25 letech zbavila ekologické hrozby, a v současné době zde městys plánuje umístit zázemí pro technické služby a pro Sbor dobrovolných hasičů.[11]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel sv. Jakuba Většího
- Kaple Panny Marie, směr Hrbov
- Kaplička, směr Vadkov
- Radnice
- Měšťanský dům pův. čp. 3 (Náměstí)
- Usedlost čp. 17 (Prachatická ul.)
- Usedlost čp. 115 (Krumlovská ul.)
- Usedlost čp. 119 (Krumlovská ul.)
- Usedlost čp. 140 (Bavorovská ul.)
- Usedlost čp. 149
- Panský dům čp. 156
- Lhenická lípa, památný strom, v obci při silnici směr Vadkov, necelých 150 m jihozápadně od školy
V Brabcích u studánky, jižně od obce, se nachází kaple a Křížová cesta, opravená roku 2001.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Alois Elhenický – architekt, stavitel, poslanec, starosta.
- Theodor Kössl – český právník a hudební skladatel.
- Miroslav Mikeš – režisér ochotnického spolku Tyl Netolice.
- Adolf Branald - český prozaik a dramatik. Dne 8.6.1965 byl jmenován čestným občanem obce.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Lhenice
-
Kostel -
Kaple -
Usedlost -
Panský dům -
Kaplička
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Chutná hezky Jihočesky - Oceněné produkty. www.chutnahezkyjihocesky.cz [online]. [cit. 2010-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-23.
- ↑ Ottův slovník naučný/Díl patnáctý – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2018-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
- ↑ Enviro Technology Today s.r.o. v likvidaci, IČO: 15889793, 25. 7. 2018 - Obchodní rejstřík | Peníze.cz. rejstrik.penize.cz [online]. [cit. 2018-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Sanace: příběh se špatným začátkem i koncem. euro.e15.cz [online]. [cit. 2015-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-12.
- ↑ Skládku nebezpečného odpadu ve Lhenicích nechce nikdo zlikvidovat. www.ct24.cz [online]. [cit. 2009-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-28.
- ↑ Lheničtí dýchají lépe, zbavili se chemikálií. Prachatický deník. 2017-10-12. Dostupné online [cit. 2018-07-24].
- ↑ Lhenice se po 25 letech zbavily skládky s jedy, sanace stála 63 milionů
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lhenice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Lhenice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
