Leo Pastor
| Leo Pastor | |
|---|---|
 Leo Pastor | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1893 – 1911 | |
| Poslanec Haličského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1900 – 1910 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Polskie Centrum Ludowe Polská lidová str. (Polský klub) |
| Narození | 7. června 1846 Mielec  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 4. února 1912 (ve věku 65 let) Leżajsk  Rakousko-Uhersko |
| Náboženství | katolická církev |
| Commons | Leon Pastor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leo Pastor (7. června 1846 Mielec – 4. února 1912 Leżajsk[1]) byl rakouský politik a římskokatolický kněz polské národnosti z Haliče, na konci 19. a počátkem 20. století poslanec Říšské rady.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Byl synem lékaře. Vystudoval kněžský seminář v Přemyšli a roku 1869 byl vysvěcen na kněze. Působil jako učitel náboženství. Od roku 1874 působil jako expositus v Radymně. Od roku 1898 byl proboštem v Bieczi, od roku 1901 prelátem a od roku 1905 děkanem v Bieczi. Angažoval se veřejně i politicky. V letech 1900–1910 zasedal dvakrát jako poslanec Haličského zemského sněmu.[1]
V 90. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1893 získal mandát na Říšské radě za kurii venkovských obcí, obvod Jarosław, Cieszanów atd. Nastoupil 13. října 1893 místo Władysława Koziebrodzkého. Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1897, nyní za všeobecnou kurii, 8. volební obvod: Jarosław, Grodek atd. Zvolen byl i ve volbách do Říšské rady roku 1901, tentokrát v kurii venkovských obcí, obvod Jasło, Gorlice, Krosno. Poslancem se stal i ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva (obvod Halič 24).[2]Profesně byl k roku 1897 uváděn jako farář v Radymně.[3]
Zpočátku zasedal v parlamentu jako nezařazený poslanec, později se přiklonil ke klerikálnímu a křesťansko sociálnímu proudu. Byl předsedou formace Polskie Centrum Ludowe (Polské lidové centrum). Po volbách v roce 1907 byl předsedou této strany i jejího poslaneckého klubu a zároveň místopředseda širší parlamentní frakce Polský klub. Potom se krátce připojil k sněmovnímu klubu Polské lidové strany, ale brzy ji opustil pro antiklerikální tendence jejího předsedy Jana Stapińského.[1]
Odmítal politizaci své farnosti a tím se zhoršily jeho vztahy s biskupem Józefem Sebastianem Pelczarem. Od roku 1910 byl farářem v Leżajsku. Četné obce v Haliči mu udělily čestné občanství. Na přelomu století byl řazen spolu se Stojałowskim mezi nejvýznamnější klerikální haličské politiky.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leo Pastor na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 7. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Pastor, Leon (1846-1912), Seelsorger und Politiker, s. 337. (německy)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0013&page=135&size=45
