Kostel svatého Prokopa a Mikuláše
| Kostel svatého Prokopa a Mikuláše v Bohušovicích nad Ohří | |
|---|---|
 Průčelí kostela sv. Prokopa a sv. Mikuláše v Bohušovicích nad Ohří | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Litoměřice |
| Obec | Bohušovice nad Ohří |
| Souřadnice | 50°29′39,02″ s. š., 14°9′2,28″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | litoměřický |
| Farnost | Bohušovice nad Ohří |
| Status | farní kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | svatý Mikuláš |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | baroko |
| Výstavba | 1716 |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | na východ |
| Stavební materiál | kámen a zdivo |
| Další informace | |
| Kód památky | 21405/5-1925 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Římskokatolický farní[1] kostel svatého Prokopa a Mikuláše v Bohušovicích nad Ohří v okrese Litoměřice je barokní sakrální stavba.[2] Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kostel byl postavený v roce 1716 na místě staršího předchůdce z něhož se dochovala věž. Autorem projektu byl snad Octavio Broggio.[2] Kostel byl několikrát postižen povodní, naposledy v roce 2002. Následně byl opraven a je nadále využíván k pravidelným bohoslužbám.
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o podélnou, jednolodní stavbu s odsazeným pravoúhlým presbytářem orientovaným k východu. Stavba je poměrně úzká, výrazně vertikálně orientovaná. Na bocích má rizality. V ose západní průčelí se nachází vtažená hranolová věž, která je zřejmě zčásti gotická, jak napovídá okénko ve druhém patře. Kamenný portál je s chronogramem 1716. Na hlavní římse po stranách věže jsou pískovcové sochy sv. Mikuláše a sv. Prokopa.[2]
Uvnitř jsou tři polygonální pole plackové klenby, z nich to uprostřed je větší.[2]
Zařízení[editovat | editovat zdroj]
Hlavní oltář je barokní a pochází z období stavby. Je rámový, s mnoha uměleckými prvky a s andílky. Titulní obraz pochází od Siarda Noseckého. V nástavci má obraz Nejsvětější Trojice. Boční oltáře jsou dva. Tyto pozdně barokní oltáře jsou umělého mramoru a pocházejí ze 2. poloviny 18. století. Jeden nese původní obraz sv. Mikuláše a druhý obraz sv. Josefa od místního faráře H. Seykory z období kolem roku 1850. V roce 1774 měly být do kostela přesunuty dva starší oltáře z klášterního kostela Narození Panny Marie v Doksanech.[4] Dřevěné sochy na bočních oltářích a v nikách pilířů, celkem se jich tam nachází 13, jsou bílé se zlacenými lemy. Jedná se o barokní práci z 1. poloviny 18. století. Obraz Svaté rodiny je v bohatém černém a zlaceném rámu s řezanými rokajovými křídly. Pochází z poloviny 18. století. Také Pieta, Krucifix, sv. Jan Nepomucký a sv. Josef s Ježíškem jsou z 18. století. Zde se však jedná o umělecky méně významná díla. Dřevěná křtitelnice s akantovým ornamentem a sochou sv. Jana Křtitele pochází z roku 1716. Kazatelna je z umělého mramoru od J. Hennevogela z Prahy z roku 1777. Pozdně barokní varhany z 2. poloviny 18. století jsou s řeznaným ornamentem.[2]
Okolí kostela[editovat | editovat zdroj]
U domu čp. 20 se nachází kaplička s kamennou sochou Piety z 19. století. Za dráhou směrem k Brňanům se nachází empírová kaple sv. Anny z 1. poloviny 19. století. V Bohušovicích nad Ohří se také nachází železný tepaný křížek s akantovými motivy ze 2. poloviny 19. století.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 24.
- ↑ a b c d e f POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech A/J. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 644 s. Kapitola Bohušovice nad Ohří /Litoměřice/, s. 96.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-08-01]. Identifikátor záznamu 132291 : Kostel sv. Prokopa, Bohušovice nad Ohří. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ SCHÖTTNER, Gabriel. Memorabilium Doxanensium continuatio ab anno 1773 ad finem vergentem. [s.l.]: [s.n.] S. 1–2.
