Kostel svatého Martina (Měrotín)

Kostel svatého Martina v Měrotíně
	Kostel v roce 2009
Místo
Stát	Česko
Obec	Měrotín
Souřadnice	49°41′43,44″ s. š., 16°59′42″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	moravská
Diecéze	Olomouc
Děkanát	Konice
Farnost	Měrotín
Status	Farní kostel
Zasvěcení	Martin z Tours
Architektonický popis
Stavební sloh	renesance
Výstavba	1618–1619
Specifikace
Délka	27 m
Šířka	10 m
Další informace
Kód památky	16284/8-1875 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Martina v Měrotíně je renesanční stavbou z let 1618–1619. Kostel je zapsán na seznam kulturních památek.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní kostel byl vystavěn v gotickém slohu, kněžiště bylo dokončeno v roce 1494. V roce 1618 byl tento kostel zbořen; na jeho místě nechal Bernard starší ze Zástřizl vystavět pro protestanty kostel nový, v renesančním slohu, zřejmě s využitím staršího gotického zdiva. Stavba byla dokončena v září 1619. Po požárech v letech 1788 a 1794 byla zaklenuta původně plochostropá loď a přistavěna sakristie. K poslední rozsáhlejší úpravě došlo v roce 1937 (Klaudius Madlmayr). Nad sakristií byla zřízena oratoř, podkruchtí prodlouženo do podvěží, k západnímu přístavku bylo přiloženo schodiště, vedoucí na kruchtu.^[1]

Popis stavby[editovat | editovat zdroj]

Kostel je orientovaná, podélná, jednolodní sálová stavba s pětibokým závěrem. Ze severu přiléhá čtyřboká sakristie, k bočním lodím otevřené předsíně, ze západu hranolová věž s přístavkem a točitým schodištěm. Fasády jsou hladké, prolomené okny se segmentovým záklenkem. Ve věži jsou okna obdélná, s kamennými šambránami, parapetními a nadokenními římsami. V nejvyšším, zvonicovém patře, jsou okna s kružbami.

Boční portály jsou chráněny arkádovými předsíněmi na iónských sloupech, zaklenutými dvěma poli křížové klenby. Delší strany původně zakrýval balustrový parapet. Štíty sloupových portálů obsahují erby Bernarda ze Zástřizl a jeho manželky Marie.

Původní vzhled kostela k roku 1648 lze vidět v měrotínské matrice.^[2]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Nevýrazný vítězný oblouk rozděluje sál na kněžiště a loď. Kněžiště zabírá pětiboký závěr kostela s paprsčitou žebrovou klenbou. Kamenná žebra klenby se protínají v kruhovém svorníku s rodovým erbem Zástřizlů. V severovýchodní zdi závěru je sanktuárium s letopočtem 1494. Sakristie je zaklenuta valeně s výsečemi, loď plackami mezi pasy. V západní části lodi je kamenná kruchta nesená iónskými sloupy, podklenutá křížově hřebínkovou klenbou. Čelo hudební kruchty zdobí reliéf královské dvojice se saněmi a hady. Podvěží a západní přístavek jsou podklenuty valeně s výsečemi.

Zařízení[editovat | editovat zdroj]

Přízední kazatelna z konce 18. století (s figurkou Mojžíše na stříšce), druhotně umístěná kamenná deska ze začátku 17. století s reliéfními erby Bernarda ze Zástřizl a jeho manželky. Zvon v sanktusníku s reliéfy sv. Jana Evangelisty a Floriána z roku 1867.

Soupis zařízení kostela k roku 1743 je uveden v místní matrice.^[3]