Kostel svatého Filipa a Jakuba (Frantoly)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Filipa a Jakuba
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecMičovice
LokalitaFrantoly
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Diecézečeskobudějovická
Vikariátprachatický
FarnostPrachatice
ZasvěceníFilip a Jakub Alfeův
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba1756
Další informace
AdresaMičovice, ČeskoČesko Česko
Kód památky27410/3-3558 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Filipa a Jakuba ve Frantolech je kulturní památka, dříve farní kostel farnosti Frantoly, od 1.12.2020 filiální kostel římskokatolické farnosti Prachatice. Je obklopený hřbitovem, obehnaným ohradní zdí s jednou brankou a kapličkou. Je postaven na svahu, kněžiště je asi o 4 m níže, než podvěží.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel zde existoval již ve 14. století. V roce 1360 zde byl po zemřelém knězi Mikuláši vyšehradským proboštem jmenován nový plebán, který se jmenoval Michal.[2] V roce 1754 byl původní kostel zachvácen požárem. V roce 1756 pak byl v barokním stylu dostavěn kostel nový. Z původního kostela bylo zachováno zdivo kostelní věže.[1][3]

Zařízení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář je portálový, má točené sloupy ozdobené rostlinným motivem – vinnou révou. Oltářní obraz zobrazující sv. Filipa a sv. Jakuba je novodobý. Po stranách oltáře jsou sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha, které pocházejí z přelomu 17. a 18. století.

Boční oltáře a kazatelna pocházejí z roku 1770. Levý boční oltář z roku je zasvěcen Panně Marii, pravý pak sv. Barboře. Ve vstupní síňce v podvěží je původní gotická kamenná křtitelnice.

Barokní varhany byly v roce 1756 koupeny od varhanáře Bedřicha (Fridricha) Semeráda.[2][4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Památkový katalog [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. 
  2. a b Kostely našeho vikariátu: Frantoly. sv. Jan Prachatický: vikariátní měsíčník. Květen 2011, čís. 9. Dostupné online [cit. 2021-02-27]. 
  3. Emanuel Poche a kolektiv. Umělecké památky Čech. Svazek 1 (A/J). [s.l.]: Academia, 1977. S. 346. 
  4. Bedřich Semerád: Sedlec-Prčice. www.sedlec-prcice.cz [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]