Kostel svatého Bartoloměje (Studénka)
Kostel svatého Bartoloměje ve Studénce | |
---|---|
Kostel sv. Bartoloměje ve Studénce, čelní pohled | |
Místo | |
Stát | Česko |
Historická země | Slezsko |
Okres | Nový Jičín |
Obec | Studénka |
Souřadnice | 49°43′39″ s. š., 18°4′39″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | moravská |
Diecéze | ostravsko-opavská |
Děkanát | Bílovec |
Farnost | Studénka |
Status | farní kostel |
Užívání | pravidelné bohoslužby |
Zasvěcení | Bartoloměj |
Datum posvěcení | 24. října 1880 |
Světitel | Dr. Th. Josef Schum |
Architektonický popis | |
Architekt | Ignatz Kloss |
Stavební sloh | novogotický |
Výstavba | 1874–1880 |
Specifikace | |
Umístění oltáře | severoseverovýchod |
Stavební materiál | zděný |
Další informace | |
Kód památky | 102486 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatého Bartoloměje ve Studénce je novogotický kostel postavený v letech 1874-1880. Nalézá se na severovýchodním okraji města Studénka. Vlastní a využívá jej Římskokatolická církev jakožto farní kostel místní farnosti. Dne 19. června 2007 byl prohlášen za kulturní památku č. 102486.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kostel stál ve Studénce zřejmě již od kolonizace. Stavba původního dřevěného chrámu je v literatuře datována do počátku 16. století[2], resp. do roku 1507,[3] což se vyvozuje z data na nejstarším zvonu.[4] První nepřímá písemná zmínka je z roku 1525, kdy se ve smlouvě o Studénku mezi bratry Supy z Fulštejna zapsané do zemských desk zmiňuje podací, tj. právo vrchnosti dosazovat kněze – z nějž lze dovozovat existenci kostela a vlastně i farnosti, přímo doložené k roku 1561.[5] Tento dřevěný kostel byl „vylepšen“ roku 1613.[4] Vizitační protokoly bíloveckého děkana z let 1670 a 1690 jej popisují jako dřevěný oplocený kostel s jedním nevysvěceným oltářem; nacházela se v něm kamenná křtitelnice a čtyři zvony, bohoslužebné vybavení představoval stříbrný pozlacený kalich, stříbrné pozlacené ciborium a šest kasulí. Kázalo se ve slovenském jazyce, posvícení se konalo v neděli po svatém Michalu a na poutě se chodilo do Butovic ke svaté Anně.[4]
Před polovinou 19. století již malý kostel (9 sáhů / asi 17 metrů dlouhý a 4 sáhy / asi 7, 5 metru široký), nedostačoval počtu věřících a prozatímní řešení bylo roku 1845 nalezeno v odstranění příčky mezi lodí a předsíní. Přitom byla věž o dva sáhy (asi 3,75 metru) snížena a zvony zavěšeny do nižšího patra. V roce 1846 byly instalovány nové varhany, ale k roku 1859 Gregor Wolný označuje studénský kostel za zchátralý; tehdy je zmiňován dřevěný malovaný strop a kamenná dlažba, hlavní oltář patrona kostela a postranní oltáře Panny Marie Pomocné a sv. Jana Nepomuckého.[4]
27. května 1874 byl položen základní kámen nového kostela v bezprostřední blízkosti kostela dosavadního. Po jistých prodlevách způsobených konstrukčními problémy byla stavba dokončena roku 1880 a 24. října toho roku novostavbu vysvětil opavský arcikněz Josef Schum. 15. listopadu 1880 pak byl stržen starý dřevěný kostel, který fungoval ještě po celou dobu stavby; jeho podoba v době před zbořením se zachovala na nákresech. Starý kostel stával příčně v prostoru před portálem nynějšího kostela.[6]
Kostel ve Studénce byl značně poničen při přechodu fronty na konci druhé světové války (ve dnech 30. dubna až 2. května 1945). Tehdy byla především rozstřílena věž a rozbita okna. Poslední komplexní oprava kostela proběhla v letech 1996–1998.[7] 29. listopadu 1997 kostel znovu posvětil ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz a 30. června 1999 se za účasti vrcholných církevních hodnostářů i zástupců státu a samosprávy konala slavnostní mše k 100. výročí narození studénského rodáka kardinála Františka Tomáška, celebrovaná Miloslavem Vlkem.[8]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatého Bartoloměje se nachází na horním konci původní zástavby obce Studénka, na okraji poměrně výrazné terasy na levém břehu Studéneckého potoka. Na protější straně potoka se nachází areál Starého a Nového zámku. Stávající kostel (na rozdíl od svého dřevěného předchůdce) není orientován, jeho osa má přibližně severní směr.
Kostel má novogotickou strukturu. Je trojlodní s odsazeným kněžištěm, vnitřní prostor prosvětlují okna zaklenutá lomeným obloukem, a to čtyři po stranách a jedno v čelní stěně každé boční lodi a další čtyři v kněžišti. Žebrová klenba je zevnitř podpírána třemi dvojicemi sloupů. Do kostela se vstupuje skrze šestibokou centrální věž, jejíž přízemí tvoří předsíň; má vpředu vysoké gotické okno, kruhové okénko a v nejvyšší části šestici gotických oken s jednoduchou suprafenestrou. Pod štíhlou jehlanovitou střechou věže se nachází bohatě tvarovaná římsa. Po stranách věže jsou dva boční vchody vedoucí přímo pod kruchtu. Fasáda kostela je hladká, strukturovaná především pilíři a v případě věže též podpěráky a římsami.[8] Ve věži se nacházejí hodiny z roku 1893 a zvon od opavského zvonaře Franze Stanckeho z roku 1757 (historický zvon z roku 1507 byl zrekvírován za druhé světové války, druhý z roku 1519 a přelitý roku 1831 již za první světové války).[9]
Polygonální presbytář je vevnitř vyvýšen o tři schody. Jeho okna zdobí dvě novodobé vitráže: postava českého patrona svatého Vojtěcha s erbem kardinála Františka Tomáška a letopočtem 1977 (tehdy byl Tomášek jmenován kardinálem a pražským arcibiskupem) a postava slezské patronky svaté Hedviky s erbem papeže Jana Pavla II. a letopočtem 1978 (počátek jeho papežství).[10] Na evangelní straně od oltáře se nachází sakristie, na epištolní oratoř pro vrchnost (v době budování kostela Gebharda III. Blüchera z Wahlstattu). Naproti oltáři je kruchta s varhanami.[10]
Hlavní mobiliář kostela je novogotický z doby stavby chrámu (80. léta 19. století); roku 2004 byl prohlášen kulturní památkou. Jedná se o vyřezávaný hlavní oltář svatého Bartoloměje s barokním obrazem světcovým z roku 1663 a sochami sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Barbory a soškou svatého Josefa, boční oltáře Božského Srdce Páně a Panny Marie a kazatelnu.[11] V kostele jsou také barokní obrazy postavy a umučení svatého Bartoloměje a Panny Marie Pasovské, jakož i obrazy sv. Dominika, sv. Jana Nepomuckého a P. Marie Škapulířové z 19. století, a dále série soch z konce 19. a z 20. století (sv. Anežka Římská, sv. Alois Gonzaga, sv. Terezie z Lisieux, sv. Antonín z Padovy, sv. Jan Nepomucký).[12]
Hřbitov se původně rozkládal okolo bývalého kostela; zlikvidován byl za 2. světové války. Moderní hřbitov se nachází za kostelem. Při vchodu do kostelního areálu se nachází plastikami zdobený kříž a výklenková kaplička P. Marie Lurdské. Na svahu před kostelem stojí fara, barokní budova z roku 1744 s mansardovou střechou a mohutnými opěráky.[4][13]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Původní kostel sv. Bartoloměje stržený roku 1880, fotografie
-
Původní kostel sv. Bartoloměje stržený roku 1880, nákres
-
Střed Studénky s novým kostelem a farou, pohled z věže Nového zámku, na počátku 20. století
-
Kostel a fara
-
Pohled do lodi kostela
-
Detail kněžíště s hlavním oltářem sv. Bartoloměje a vitrážemi
-
Detail oltáře Božského srdce Páně a kazatelny
-
Krucifix před vchodem do kostelního areálu
-
Výklenková kaplička P. Marie Lourdské před kostelem
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-08-27]. Identifikátor záznamu 170352780 : Kostel sv. Bartoloměje. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ CHOBOT, Karel; A KOL. Okres Nový Jičín. Místopis obcí. Svazek 2. Nový Jičín: Okresní úřad – referát regionálního rozvoje a Státní okresní archiv v Novém Jičíně, 1998. 192 s. S. 151.
- ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na MOravě a ve Slezsku. Svazek 7 (Str–U). Praha: Nakladatelství Libri, 2008. 992 s. ISBN 978-80-7277-041-0. S. 171.
- ↑ a b c d e WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren. I. Abtheilung. Svazek 3. Brno: Nitsch und Grosse, 1859. 480 s. S. 240–242. (německy)
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1148 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 765.
- ↑ GURKOVÁ, Jindřiška; KUDLA, Lothar; KUDLA, Ludvík. Hledání ztraceného času. Studénka. Sakrální stavby, pověsti a legendy. Studénka: Město Studénka, 2013. 88 s. S. 33–35.
- ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 37.
- ↑ a b Gurková, Kudla, Kudla, s. 38.
- ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 35, 38.
- ↑ a b Gurková, Kudla, Kudla, s. 38-39.
- ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 40-43.
- ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 36, 41, 43-44.
- ↑ Gurková, Kudla, Kudla, s. 37, 50, 62.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Bartoloměje na Wikimedia Commons