Kostel Umučení svatého Jana Křtitele (Nitrianske Pravno)

Kostel umučení sv. Jana Křtitele (Nitrianske Pravno)
Místo
Stát	Slovensko
Kraj	Trenčínský
Okres	Prievidza
Obec	Nitrianske Pravno
Souřadnice	48°52′17,19″ s. š., 18°38′8,94″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	západní
Diecéze	banskobystrická
Děkanát	Bojnice
Farnost	Nitrianske Pravno
Status	farní kostel
Zasvěcení	Jan Křtitel
Datum posvěcení	1907
Architektonický popis
Stavební sloh	novogotika
Výstavba	1904–1905
Specifikace
Stavební materiál	kamenivo
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Umučení svatého Jana Křtitele je římskokatolický farní kostel v Nitrianském Pravně. Je největší stavbou ve městě a uzavírá jihovýchodní část náměstí. Jeho patron, svatý Jan Křtitel, byl po dlouhá staletí znakem města a součástí výzdoby městské pečeti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní kamenný gotický kostel byl postaven v prvních desetiletích po založení města. Byl výrazem hospodářské prosperity dolů a rozkvětu města. Koncem 14. století, po krátké závislosti na bojnickém převorství, získal bohatý patriciát pro Nitrianskr Pravno samostatnou farnost, k níž byly připojeny okolní obce. Ve druhé polovině 16. století farnost zasáhlo reformační hnutí. Kostel zpočátku sloužil katolíkům i evangelíkům, postupně však díky majitelům bojnického panství statkářům Turzům, kteří v roce 1527 konvertovali k protestantismu, ovládli kostel i farnost luteráni. Během stavovských povstání v 17. století bylo město několikrát vypleněno a časté požáry poškodily několik historických budov. Tak byl v roce 1605 kostel vypálen a zvony zničeny Bočkajovými kuruky. Po krátké rekatolizaci farnosti v roce 1678 Thôkolyho vojska opět zpustošila kostel a vypálila školu. O rozsahu škod svědčí délka rekonstrukčních prací v letech 1683-1686. Po roce 1819 musel být kostel i farnost obnoveny. Místní farář a rodák Anton Alojz Tenczer nechal opravit věž s hodinami, byla obnovena střecha a celá stavba byla vymalována zvenku i zevnitř.

22. července 1827 vyšlehl z komína bytu místního učitele plamen a během několika hodin se požár rozšířil do okolí. Žár roztavil věžní hodiny a oddělené zvony prorazily klenbu kostela. Kostel, fara, radnice s téměř celým náměstím a domy v okolních ulicích byly téměř zcela zničeny.

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Již v následujícím roce byly zahájeny opravy a rekonstrukce. V prosinci 1828 byly na obnovenou věž umístěny nové zvony, které odlil kremnický zvonař Samuel Hackenberger. Věžní hodiny opravil Ján Parduba a vyzdobil je zlatník Ján Turczer. V roce 1831 byl obnoven balkon věže a v následujícím roce byla nad presbytářem postavena věž. Nákladné a dlouhodobé rekonstrukční práce však nestačily a kostel nadále chátral. Došlo to tak daleko, že v roce 1893 musela jeho špatný stav řešit městská rada. Nezájem patrona Pálfyho a nerozhodnost městské rady prodlužovaly rozhodování o přestavbě kostela, až byl 8. října 1896 z bezpečnostních důvodů úředně uzavřen.

Kompletní přestavba[editovat | editovat zdroj]

Počátkem roku 1897 rozhodla městská rada na nátlak obyvatel, že kostel bude kromě věže a kaple svatého Michala zbořen a přestavěn. Práce na přestavbě začaly v roce 1904 podle plánů budapešťského architekta Otto Sztehla. V následujícím roce byla stavba dokončena a po dokončení vnitřního vybavení byl kostel 1. září 1907 vysvěcen místním rodákem, biskupem Dr. Pavlem Jozefem Lányi-Késmarki. Projektant použil novogotický styl s trojlodním prostorem a polygonálním presbytářem uzavřeným lunetami s náznakem žeber. Hlavní a boční lodě mají vedle lunetové klenby křížovou klenbu. Obvodové zdi jsou zpevněny opěrnými pilíři. Vstupní průčelí zdobí sochy apoštolů Petra a Pavla. Z původního kostela se dochovala pouze věž a kaple svatého Michala s oltářem a lidovou plastikou Piety z konce 18. století. Z interiéru starého kostela je známo 17 předmětů, které byly inventarizovány Strompachem a jsou uloženy v Muzeu Bojnice. Téměř veškerou výzdobu interiéru nového kostela tvoří dary bohatších rodáků, sbírky místního obyvatelstva a předměty přenesené ze zrušeného kláštera Venantinum. Kapli Božího hrobu z carrarského mramoru zhotovil Anton Richter. Je vyzdobena malbami mnichovského malíře Rudolfa Schmalze a místního mistra Hollaye. Pieta pochází z minulého století. Škapulířový oltář v boční lodi je darem Stefana Matěje Richtera. Autorem výzdoby v novogotickém stylu je mistr Ján Schmidt. Dvacetiregistrové varhany na kůru, dílo mistra Otu Riegra z Krnova (Jägerndorf), jsou darem Dr. Pavla Jozefa Lányiho. Polychromovaná kazatelna s ozdobnými mřížemi z roku 1907 je dílem mistra Schmidta. Pseudogotická křtitelnice a zpovědnice pocházejí z umělecké dílny Seilnacht a Baer z Hlohovce. Liturgické nádoby a obřadní roucha byly rovněž pořízeny z darů, sbírek a výtěžků divadelních představení místních ochotníků. Umělecký figurální betlém z roku 1934 je dílem řezbáře Ferdinanda Prinotha.