Koníčkův mlýn (Újezd)
| Koníčkův mlýn | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poloha | |
| Adresa | Újezd u Průhonic,  Česko |
| Ulice | Ke mlýnu |
| Souřadnice | 50°0′44,98″ s. š., 14°33′8,42″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 11626/1-1887 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Koníčkův mlýn byl památkově chráněný vodní mlýn z druhé poloviny 18. století v Újezdě u Průhonic, od roku 1974 části Prahy. Stál na náhonu vedeném z potoka Botič do Mlýnského rybníka. Roku 2014 byl objekt zbořen a na jeho půdoryse vznikla novostavba.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemný záznam o renesanční mlýnské usedlosti je z roku 1591, pravděpodobně vznikla ve druhé polovině 16. století. Pravděpodobně za třicetileté války byl areál mlýna zničen. K roku 1672 existuje doklad o nové barokní mlýnské usedlosti. Ve druhé polovině 18. století byla budova vlastního mlýna přestavována (na mlýnském zařízení byly letopočty 1768, 1789, 1799). Na průčelí hlavní budovy s mlýnicí byl nápis „W.K. 1828“. Větších stavebních úprav doznal celý areál v průběhu 19. a na počátku 20. století. V letech 1946–1947 byla vsazena do severovýchodní části areálu obytná budova (čp. 2).[1]
Původně byl v roce 1964 mlýn zapsán do rejstříku pod číslem 1-1887 a pod názvem „Čp. 11 s branou a čp. 2 (Koníčkův mlýn)“, v roce 1965 byl zapsán znovu pod číslem 2-2331 a názvem „Mlýn čp. 11 + brána“. Rozhodnutím z 18. dubna 1996 bylo upuštěno od ochrany hlavní budovy mlýna s mlýnicí, z níž existovalo již jen torzo. 20. dubna 2011 byla zrušena ochrana obytné budovy čp. 2.[2] V roce 2014 byly všechny původní budovy zcela odstraněny a postavena jejich přibližná replika, památková ochrana trvá.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Popis podle Františka Holce: na území Prahy ojediněle dochovaný vesnický mlýn, soubor obytných, provozních a hospodářských budov. Nejvýznamnější je zděná patrová stavba s mansardovou střechou a dřevěným štítem, uvnitř datovaná letopočtem 1768. Zachovaly se zbytky původního zařízení mlýnice pravděpodobně z druhé poloviny 18. století. Uvnitř zůstala kachlová kamna a pec hospodářské budovy – jsou z 19. století. Brána do mlýnského areálu, patrně z počátku 19. století, má segmentově zaklenutý vjezd.[3][4]
Areál kulturní památky původně zahrnoval pozemky na parcelách č. 588, 589 a 592; hlavní budovu s mlýnicí (roku 1996 zrušeno prohlášení za kulturní památku); obytný dům čp. 2 (roku 2011 zrušeno prohlášení za kulturní památku); východní hospodářskou budovu (čp. 11); stodolu s podsklepeným přístavkem; západní hospodářskou budovu; vstupní bránu (vjezdová brána s brankou).
Vozová kolna a původní sušárna (?), pravděpodobně barokního původu, doplněné mladšími přístavbami, na parcele č. 590 nejsou částí kulturní památky, ale tvoří prostředí této KP ve smyslu památkového zákona.[2]
Demolice a nahrazení novostavbou[editovat | editovat zdroj]
V projektu ateliéru Archion z roku 2010 se psalo o „rekonstrukci a dostavbě“ památkově chráněné historické usedlosti - mlýna pro účely luxusního trvalého bydlení. Architekt zakomponoval zachovalé části mlýna a doplnil je novou architekturou tak, aby výsledek tvořil harmonický celek a navazoval na historicky známé a ověřené schéma usedlostí v krajině.[5]
Na ortofotomapě z roku 2011 ještě budovy stojí, budova mlýnice čp. 2 však již neexistuje. Při obhlídce 7. dubna 2014 bylo Národním památkovým ústavem zjištěno, že většina budov areálu byla demolována (demolice údajně začala již koncem r. 2013), stála jen osamělá brána v dezolátním stavu a ruiny památkově nechráněných hospodářských budov na parcele č. 590.
Národní památkový ústav podal podnět k zahájení správního řízení, MHMP zahájil správní řízení o uložení pokuty (o obojím referuje v Seznamu ohrožených nemovitých památek záznam z 26. června 2014, výsledek řízení tam není uveden).[1] Národní památkový ústav podal (v srpnu 2014?) též trestní oznámení,[6] výsledek jeho vyřízení není veřejně dostupný.
V lednu 2015 původní budovy již neexistovaly, nové budovy stojí na půdorysu původní stavby a napodobují její vzhled,[7] památková ochrana trvá.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Seznam ohrožených nemovitých památek: Detail ohrožené nemovité památky, MonumNet, Národní památkový ústav, Cibulková, 23. 11. 2007, zm. Baláček, 26. 6. 2014
- ↑ a b Koníčkův vodní mlýn, s omezením: bez obytné budovy čp. 2, mlýna s mlýnicí, Památkový katalog, katalogové číslo 153204
- ↑ Vítejte v naší městské části, městská část Praha-Újezd, podle: František Holec: Kronika Královské Prahy a obcí sousedních, 1996
- ↑ Koníčkův mlýn, Vodní mlýny.cz, Helena Špůrová, 30. 9. 2012, Jiřík, 20. 10. 2013, Rudolf Šimek, 21. 5. 2014, verze v pdf
- ↑ Archion: Koníčkův mlýn Archivováno 25. 11. 2015 na Wayback Machine., Archion, architektonický ateliér, Ing. arch. Zdeněk Blažek, 7. 12. 2010
- ↑ Marta Jiroudková: Klub přátel starého Smíchova: Smutná tvář pražských památek, Klub přátel starého Smíchova, 8. 9. 2014, Zdroj: 5+2
- ↑ Reference: Stavební práce, rozvody vody, rozvody plynu Koníčkův Mlýn v Praze Průhonicích, VSTAVBY-vodoinstalace s.r.o., přístup na stránku 19. 9. 2015, reference byla později anonymizovaná na nadpis „Stavební práce, rozvody vody, rozvody plynu v rodiném domě v Praze“, archiv původní verze 21. 9. 2015
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- František Holec: Kronika královské Prahy a obcí sousedních : Díl 4 Připojené obce a zaniklé osady., Praha: nakl. Lidové noviny, 1996, ISBN 80-7106-165-4
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Koníčkův mlýn na Wikimedia Commons
