Kazualismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kazualismus (kasualismus) je filozofický názor, že svět, jeho původ a vývoj jsou samy o sobě náhodné.[1] Kazualita znamená náhodnost. Nesmí se zaměňovat s kauzalismem.

Definice z jiných zdrojů:

„Kasualismus je starořecké filozofické učení, podle kterého byl svět vytvořen náhodou a vyvíjen náhodou.“
„Kasualismus: od lat. Casus – „náhoda, náhoda“) – doktrína náhody; pohled prezentovaný Epicurem, Lucretiusem a dalšími, podle kterého je svět podřízen pravidlu náhody a také nastal kvůli náhodné situaci.“[2]
„Kasualismus: (latina casualis = náhodná, náhodná) casualismus; náhodnost; fr. casualisme; něm. Kasualismus; atomistický názor, že svět byl vytvořen náhodou (→ parenkliza) a že náhodnost utváří jeho další historii, a důvodem všech událostí je nehoda.“[3]

Najdeme i obecnější definici:

„Kasualismus je porozumění, které uvádí, že neočekávané události jsou hlavní základnou všech událostí.“[4]

Význam termínu se může asi ponejprv najít u řeckého filozofa Epikúra (341–270 př. n. l.).[5] Je však třeba poznamenat, že mnoho původních děl, které se zabývají nahodilostí, bylo ztraceno a dnešní zdroje jsou založeny především na Diogenově (cca. 3. století ) práci Životy vynikajících filozofů a dále na Lucretiovi (cca 99–55 př. n. l.) a Ciceronovi (106–43 př. n. l.).[6]

Kasualismus předpokládá, že vesmír vznikl náhodou, což znamená, že ho nevytvořila žádná všemocná bytost, a proto jsou přívrženci kasualismu obviňováni z toho, že jsou ateisté. Kasualismus má některé ateistické rysy, ale žádný ze starověkých filozofů nepopřel existenci bohů.[7] Epikúros předpokládá, že bohové prostě zůstávají mimo aktivitu vesmíru a vůbec nevnímají lidskou existenci.[6] Filozofie je založena na pozorováních známých přírodních jevů, jako jsou mořské vlny a náhodné dopadání dešťových kapek na Zemi.[8] První zmínka o kasualismu v české literatuře je pravděpodobně uvedena v Časopise českého musea z roku 1838, kde je uváděn jako „Svět nemá být dílo všemocného universa, nýbrž slepé příhody.“[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kasualisme na dánské Wikipedii.

  1. kasualisme – på Ordbogen.com
  2. Казуализм / Философский словарь. www.harc.ru [online]. [cit. 2022-06-26]. Dostupné online. 
  3. Archivovaná kopie. www.eduteka.pl [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22. 
  4. kasualisme. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (indonésky) Page Version ID: 580290. 
  5. Kirchner: Kasualismus. www.textlog.de [online]. [cit. 2022-06-26]. Dostupné online. 
  6. a b KONSTAN, David. Epicurus. Příprava vydání Edward N. Zalta. Summer 2018. vyd. [s.l.]: Metaphysics Research Lab, Stanford University Dostupné online. 
  7. Epicurus | Internet Encyclopedia of Philosophy [online]. [cit. 2022-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. http://www.gutenberg.org/files/785/785.txt
  9. MUSEUM (PRAG), České. Časopis Českého Musea. [s.l.]: Musea 636 s. Dostupné online. Google-Books-ID: i59GAAAAcAAJ.