Karel Antonín Harrach
| Karel Antonín hrabě z Harrachu | |
|---|---|
 | |
| Císařský nejvyšší lovčí | |
| Ve funkci: 1746 – 1758 | |
| Panovník | František I. Štěpán |
| Předchůdce | Jan Julius z Hardeggu |
| Nástupce | František Václav z Clary-Aldringenu |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1746 – 21. března 1758 | |
| Panovník | František I. Štěpán |
| Nejvyšší císařský sokolník | |
| Ve funkci: 1744 – 21. března 1758 | |
| Nástupce | Jan Josef Guyard ze St. Julien-Wallsee |
| Zastupující zemský maršálek Dolních Rakous | |
| Ve funkci: 1733 – 1739 | |
| Panovník | Karel VI. |
| Císařský komorník | |
| Nejvyšší dědičný zemský štolba v Horních a Dolních Rakousích | |
| Ve funkci: 1718? – 21. března 1758 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Habsburská monarchie |
| Hodnost | polní podmaršál |
| Narození | 4. srpna 1692 |
| Úmrtí | 21. května 1758 (ve věku 65 let) |
| Titul |  hrabě |
| Choť | Kateřina Alžběta z Buquoy |
| Rodiče | Arnošt Antonín Václav z Harrachu (1665–1718) a Marie Konstancie z Herbersteinu (1670–1694) |
| Děti | Alois Arnošt z Harrachu Ferdinand Jan Nepomuk z Harrachu František Antonín Mikuláš Karel z Harrachu |
| Profese | voják |
| Commons | Carl Anton von Harrach |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Antonín Václav hrabě z Harrachu (německy Karl / Carl Anton Dominik Franz Eusebius Wenzel Graf Harrach zu Rohrau; 4. srpna 1692 – 21. března 1758) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Od mládí působil ve správě Dolního Rakouska, kde vlastnil statky, později zastával funkce u císařského dvora ve Vídni, v letech 1746–1758 byl císařským nejvyšším lovčím.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Pocházel ze šlechtického rodu Harrachů, patřil k rakouské linii sídlící na zámku Rohrau v Dolních Rakousích.[1] Narodil se jako nejstarší ze třinácti potomků hraběte Arnošta Antonína Harracha (1665–1718) a jeho první manželky Marie Konstancie Herbersteinové (1670–1694). Od mládí byl císařským komorníkem a působil ve správě Dolních Rakous, kde v letech 1733–1739 předsedal zemskému sněmu jako zastupující zemský maršálek. Později zastával vysoké funkce u císařského dvora ve Vídni, kde byl nejvyšším sokolníkem (1744–1758) a nejvyšším lovčím (1746–1758). V roce 1746 byl jmenován tajným radou. Aniž by existovaly záznamy o jeho službě v armádě, v roce 1742 získal hodnost polního podmaršála.[2]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Jeho manželkou se stala 25. dubna 1719 hraběnka Marie Kateřina Alžběta Buquoyová (1702–1768), dcera Karla Kajetána Buquoye (1703–1750) a jeho manželky Filipiny Eusebie Pálffyové z Erdödu (1681–1732). Z jejich manželství pocházelo třináct dětí, synové Alois Arnošt (1728–1800) a Ferdinand Jan (1740–1796) dosáhli vysokých hodností v armádě.
Děti[editovat | editovat zdroj]
- 1. František Antonín (13. 1. 1720 Vídeň – 15. 9. 1768)
- ⚭ (1763) Marie Antonie von Falkenhayn (27. 1. 1738 – 13. 4. 1809)
- 2. Marie Renata (8. 3. 1721 Vídeň – 14. 5. 1788 Varese)
- ⚭ I. (1737) Antonio Maria Melzi (6. 3. 1672 – 15. 3. 1748)
- ⚭ II. (po 1768) František III. d'Este (2. 7. 1698 Modena – 22. 2. 1780 Varese), vévoda z Modeny a Reggia
- 3. Arnošt Jan (8. 8. 1722 Vídeň – 9. 2. 1723 Vídeň)
- 4. Marie Josefa (9. 2. 1724 – 8. 4. 1777)
- ⚭ (1741) hrabě Adam Antonín Grundemann von Falkenberg (1718 – 13. 10. 1778)
- 5. Marie Anna (28. 2. 1725 – 30. 9. 1790 Vídeň)
- ⚭ (1750) hrabě Václav Heřman ze Sinzendorfu (19. 2. 1724 – 25. 5. 1773 Ernstbrunn)
- 6. Marie Františka (4. 10. 1726 – 9. 9. 1764), svobodná a bezdětná
- 7. Alois Arnošt (21. 6. 1728 Vídeň – 19. 6. 1800 Baden), c. k. komoří a tajný rada, polní podmaršálek, zemským komtur řádu německých rytířů pro rakouské země (1787–1800), svobodný a bezdětný
- 8. Jan Nepomuk (16. 5. 1730 – 18. 6. 1760), svobodný a bezdětný
- 9. Wilibald František (*/† 1731)
- 10. Marie Antonie (*/† 1734)
- 11. Leopold Josef (9. 2. 1736 – 15. 11. 1759), padl v sedmileté válce, svobodný a bezdětný
- 12. František Jan (22. 7. 1737 – 17. 10. 1796)
- 13. Ferdinand Jan (11. 11. 1740 – 27. 9. 1796 Vídeň), polní podmaršálek
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, 10. díl; Praha, 1896; s- 905–906 dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio:Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 40 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Harrach, s. 778–780 dostupné online
- Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichschen Adels, Vídeň, 1800; s. 162–164 dostupné online
- SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Antonín Václav z Harrachu na Wikimedia Commons - Rodokmen rakouské větve Harrachů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
