Karel Antonín Harrach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Antonín hrabě z Harrachu
Portrét z rodových sbírek na zámku Rohrau (Dolní Rakousko), (Martin van Meytens, 18. století)
Portrét z rodových sbírek na zámku Rohrau (Dolní Rakousko), (Martin van Meytens, 18. století)
Císařský nejvyšší lovčí
Ve funkci:
1746 – 1758
PanovníkFrantišek I. Štěpán
PředchůdceJan Julius z Hardeggu
NástupceFrantišek Václav z Clary-Aldringenu
Tajný rada
Ve funkci:
1746 – 21. března 1758
PanovníkFrantišek I. Štěpán
Nejvyšší císařský sokolník
Ve funkci:
1744 – 21. března 1758
NástupceJan Josef Guyard ze St. Julien-Wallsee
Zastupující zemský maršálek Dolních Rakous
Ve funkci:
1733 – 1739
PanovníkKarel VI.
Císařský komorník
Nejvyšší dědičný zemský štolba
v Horních a Dolních Rakousích
Ve funkci:
1718? – 21. března 1758
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnostpolní podmaršál

Narození4. srpna 1692
Úmrtí21. května 1758 (ve věku 65 let)
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
ChoťKateřina Alžběta z Buquoy
RodičeArnošt Antonín Václav z Harrachu (1665–1718) a Marie Konstancie z Herbersteinu (1670–1694)
DětiAlois Arnošt z Harrachu
Ferdinand Jan Nepomuk z Harrachu
František Antonín Mikuláš Karel z Harrachu
Profesevoják
CommonsCarl Anton von Harrach
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Antonín Václav hrabě z Harrachu (německy Karl / Carl Anton Dominik Franz Eusebius Wenzel Graf Harrach zu Rohrau; 4. srpna 169221. března 1758) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Od mládí působil ve správě Dolního Rakouska, kde vlastnil statky, později zastával funkce u císařského dvora ve Vídni, v letech 1746–1758 byl císařským nejvyšším lovčím.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Rohrau, hlavní sídlo rakouské linie Harrachů

Pocházel ze šlechtického rodu Harrachů, patřil k rakouské linii sídlící na zámku Rohrau v Dolních Rakousích.[1] Narodil se jako nejstarší ze třinácti potomků hraběte Arnošta Antonína Harracha (1665–1718) a jeho první manželky Marie Konstancie Herbersteinové (1670–1694). Od mládí byl císařským komorníkem a působil ve správě Dolních Rakous, kde v letech 1733–1739 předsedal zemskému sněmu jako zastupující zemský maršálek. Později zastával vysoké funkce u císařského dvora ve Vídni, kde byl nejvyšším sokolníkem (1744–1758) a nejvyšším lovčím (1746–1758). V roce 1746 byl jmenován tajným radou. Aniž by existovaly záznamy o jeho službě v armádě, v roce 1742 získal hodnost polního podmaršála.[2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou se stala 25. dubna 1719 hraběnka Marie Kateřina Alžběta Buquoyová (1702–1768), dcera Karla Kajetána Buquoye (1703–1750) a jeho manželky Filipiny Eusebie Pálffyové z Erdödu (1681–1732). Z jejich manželství pocházelo třináct dětí, synové Alois Arnošt (1728–1800) a Ferdinand Jan (1740–1796) dosáhli vysokých hodností v armádě.

Děti[editovat | editovat zdroj]

  • 1. František Antonín (13. 1. 1720 Vídeň – 15. 9. 1768)
    • ⚭ (1763) Marie Antonie von Falkenhayn (27. 1. 1738 – 13. 4. 1809)
  • 2. Marie Renata (8. 3. 1721 Vídeň – 14. 5. 1788 Varese)
    • ⚭ I. (1737) Antonio Maria Melzi (6. 3. 1672 – 15. 3. 1748)
    • ⚭ II. (po 1768) František III. d'Este (2. 7. 1698 Modena – 22. 2. 1780 Varese), vévoda z Modeny a Reggia
  • 3. Arnošt Jan (8. 8. 1722 Vídeň – 9. 2. 1723 Vídeň)
  • 4. Marie Josefa (9. 2. 1724 – 8. 4. 1777)
    • ⚭ (1741) hrabě Adam Antonín Grundemann von Falkenberg (1718 – 13. 10. 1778)
  • 5. Marie Anna (28. 2. 1725 – 30. 9. 1790 Vídeň)
    • ⚭ (1750) hrabě Václav Heřman ze Sinzendorfu (19. 2. 1724 – 25. 5. 1773 Ernstbrunn)
  • 6. Marie Františka (4. 10. 1726 – 9. 9. 1764), svobodná a bezdětná
  • 7. Alois Arnošt (21. 6. 1728 Vídeň – 19. 6. 1800 Baden), c. k. komoří a tajný rada, polní podmaršálek, zemským komtur řádu německých rytířů pro rakouské země (1787–1800), svobodný a bezdětný
  • 8. Jan Nepomuk (16. 5. 1730 – 18. 6. 1760), svobodný a bezdětný
  • 9. Wilibald František (*/† 1731)
  • 10. Marie Antonie (*/† 1734)
  • 11. Leopold Josef (9. 2. 1736 – 15. 11. 1759), padl v sedmileté válce, svobodný a bezdětný
  • 12. František Jan (22. 7. 1737 – 17. 10. 1796)
  • 13. Ferdinand Jan (11. 11. 1740 – 27. 9. 1796 Vídeň), polní podmaršálek

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, 10. díl; Praha, 1896; s- 905–906 dostupné online
  2. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio:Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 40 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Harrach, s. 778–780 dostupné online
  • Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichschen Adels, Vídeň, 1800; s. 162–164 dostupné online
  • SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]