Josefa Prokopa synové
Josefa Prokopa synové či též Prokopka – bývalá pardubická továrna na mlýnské stroje společnosti Josefa Prokopa synové, vybudovaná na dnešní Palackého třídě v letech 1869–1870. Na počátku 20. století šlo o jeden z největších podniků ve svém oboru ve střední Evropě. Po druhé světové válce byla společnost znárodněna na základě Benešových dekretů (tedy jako strategicky významný podnik s počtem zaměstnanců přesahujícím hranici čtyři sta). Firma byla přejmenována na národní podnik Továrny mlýnských strojů. Samotný areál na Palackého třídě byl od 90. let opuštěný a v roce 2010 začala jeho postupná demolice. Společnost Josefa Prokopa synové stále funguje pod názvem PROKOP INVEST, a.s.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátky společnosti sahají do roku 1864, kdy nymburský hodinář Josef Prokop (do Pardubic se přiženil) založil na místě dnešního Východočeského divadla výrobu razítek a vinět. Nedlouho poté Prokop svou firmu přeorientoval na výrobu zemědělských strojů, kterou roku 1870 přesunul na dnešní Palackého třídu. Společnost vyráběla například secí stroje, brány a žentoury převážně vlastní konstrukce.[1]
Po smrti Josefa Prokopa v únoru 1880 na dalších čtrnáct let převzala vedení podniku vdova Františka Prokopová. Pod jejím vedením se společnost specializovala na výrobu mlýnských strojů (stala se též dominantním výrobcem Francisových turbin)[2] a od roku 1890 byla schopna vyrábět zařízení celých mlýnů. V roce 1890 zaměstnávala firma již 600 dělníků a stala se největší svého druhu v celé rakousko-uherské monarchii.[1] Roku 1894 do vedení podniku vstoupili Prokopovi synové Jaroslav a Josef. Když se Josef roku 1905 stal jediným ředitelem podniku, přestavěl celý areál továrny a zmodernizoval ho podle amerických vzorů. Výkon podniku se znásobil a Prokopka běžně vyvážela do Francie, Německa, Skandinávie či Velké Británie.[1]
Po vzniku Československa se továrna stala největším podnikem pro vybavení mlýnů ve střední Evropě.[1] Založila rovněž řadu poboček po celé republice. Jako firemní značku používala pouze označení Prokop. Po smrti Josefa Prokopa v roce 1933 přešlo vlastnictví firmy na jeho syna Josefa, dceru Marii a zetě Richarda Frieda, nedlouho poté ale přišla druhá světová válka, nucené přeorientování společnosti na zbrojní výrobu. S roce 1944 byla továrna poškozena pumami svrženými při náletu na nedalekou chemičku.[1]
Po válce se do společnosti vrátili původní majitelé, na sklonku roku 1945 na ni byla, jako na strategický podnik, uvalena národní správa a název se změnil na Prokop, n. p. Pardubice, od roku 1946 Továrny mlýnských strojů (majitelé odešli do USA). Původní výrobní náplň si společnost udržovala po celou dobu komunistického režimu.[3] V roce 1957 přitom areál na Palackého třídě vážně poškodil velký požár. V roce 1962 byla zahájena výstavba nového závodu v lokalitě Černá za Bory, přičemž výroba v původním areálu v centru města zůstala zachována.[4]
Po roce 1989 byla firma rozdělena na dva samostatné podniky - Továrny mlýnských strojů a.s. v Černé za Bory a Prokop-mlýnské stroje spol. s r. o. v Palackého ulici. Zatímco první část brzy zanikla, druhá se roku 1999 změnila v akciovou společnost PROKOP (od roku 2002 PROKOP INVEST, a.s.) a ve výrobě stále pokračuje.[4] Výrobu ale přesunula Černá za Bory, zatímco původní tovární areál na Palackého třídě byl dlouhá léta opuštěný, v roce 2007 byl poškozen rozsáhlým požárem. V letech 2010 a 2011 nechal objekty zdemolovat vlastník, developerská společnost CPI Group, která zde plánuje novou výstavbu.[5] V roce 2015 byly oznámeny budovatelské záměry: výstavba rezidenčních domů a parkové úpravy. Případná realizace je podmíněna změnou územního plánu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e ŠIMEK, Robert. S troškou strojů do mlýna [online]. Profit, rev. 2007-04-22 [cit. 2011-05-12]. Dostupné online.
- ↑ Vodní elektrárny [online]. Svaz podnikatelů pro využití energetických zdrojů [cit. 2011-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-25.
- ↑ BOROVEC, Petr. Firma Prokop a synové a její firemní značka [online]. Klub přátel Pardubicka, 2005-08-26 [cit. 2011-05-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Historie – Více než 140 let mlynářské tradice [online]. Prokop [cit. 2011-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-26.
- ↑ SEJKORA, Jiří. Prokopka končí. Už příští týden [online]. Pardubický deník, rev. 2010-03-05 [cit. 2011-05-12]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josefa Prokopa a synové na Wikimedia Commons
