Josef von Rezniček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef baron von Rezniček
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní podmaršál (1864), generálmajor (1859)

Narození26. března 1812
Úmrtí1. srpna 1887 (ve věku 75 let)
Štýrský Hradec
Titulsvobodný pán (1860)
RodičeJosef Řezníček
DětiEmil Nikolaus von Reznicek
OceněníŘád železné koruny
Vojenský záslužný kříž
Císařský rakouský řád Leopoldův
Řád Medžidie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef svobodný pán Rezniček (26. března 18121. srpna 1887 Štýrský Hradec) byl rakouský generál. V armádě sloužil od mládí a zúčastnil se několika válečných tažení, jako nositel vysokých státních vyznamenání byl v roce 1860 povýšen do stavu svobodných pánů. Ve vojsku dosáhl hodnosti polního podmaršála (1864) a před odchodem do výslužby zastával funkci zástupce vrchního velitele v Uhrách (1866–1867).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl synem vojenského kapelníka a hudebního skladatele Josefa Reznička (1787–1848),[1] který pocházel z Berounska a od roku 1819 působil ve Vídni.[2] Josef mladší sloužil od mládí v armádě a vystřídal působení u různých jednotek v Uhrách a na Vojenské hranici. V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii a proti maďarským povstalcům. Několikrát se vyznamenal statečností a v roce 1850 byl povýšen na plukovníka,[3] v této hodnosti byl pak několik let velitelem 53. pěšího pluku v Osijeku.[4]

V roce 1854 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzel velení brigády v Banátu[5], poté byl velitelem v Jasích, později byl brigádním velitelem v Temešváru.[6] V roce 1859 se zúčastnil války v Itálii jako velitel brigády u 2. armádního sboru.[7] V roce 1864 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se zástupcem velitele 6. armádního sboru v Budapešti.[8] K datu 1. ledna 1867 byl penzionován[9] a od té doby žil v soukromí ve Vídni.

Během služby v armádě byl několikrát vyznamenán, byl nositelem Řádu železné koruny, Leopoldova řádu a Vojenského záslužného kříže, v zahraničí byl držitelem tureckého Řádu Medžidie III. třídy.[10] V roce 1853 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a v roce 1860 získal stav svobodných pánů.[11]

Byl celkem čtyřikrát ženatý, jeho třetí manželkou byla od roku 1855 Klarisa Ghika (1834–1864), která pocházela ze starobylé šlechty v Moldavsku. Synové z druhého, třetího a čtvrtého manželství vynikli v různých uměleckých oborech. Oskar (1851–1909) a Ferdinand (1868–1909) se prosadili jako malíři. Nejvíce se proslavil syn Emil (1860–1945), který byl hudebním skladatelem a pedagogem, trvale působil v Berlíně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Rezniček na webu geneanet.com dostupné online
  2. Historie rodu Rezničků dostupné online
  3. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 62 dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1854; Vídeň, 1854; s. 65, 321 dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1855; Vídeň, 1855; s. 61 dostupné online
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1857; Vídeň, 1857; s. 52 dostupné online
  7. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1859; Vídeň, 1859; s. 60 dostupné online
  8. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1866; Vídeň, 186; s. 79, 86 dostupné online
  9. Služební postup Josefa Reznička in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–-1918; Vídeň, 2007; s. 150 dostupné online
  10. Přehled řádů a vyznamenání Josefa Reznička in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 174 dostupné online
  11. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1863; Gotha, 1863; s. 784 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]