Josef Gonic

Josef Gonic
Narození	4. března 1902 Kyjov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. července 1949 (ve věku 47 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef Gonic (4. března 1902 Kyjov – 18. července 1949 Věznice Pankrác) byl český voják a protikomunistický odbojář odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a popravený v roce 1949.

Životopis

Narodil se v roce 1902 v Kyjově. Po absolvování základní školní docházky navštěvoval do roku 1920 reálnou školu v Hodoníně. Oženil se v roce 1929. V roce 1930 se mu narodila dcera.

Vojenská kariéra

V roce 1921 začal studovat na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Studium na ní dokončil v srpnu 1923. V září téhož roku nastoupil jako poručík u pěšího pluku č. 39 v Petržalce. V říjnu 1928 byl poté povýšen do hodnosti nadporučíka a v roce 1931 do hodnosti kapitána. Z Bratislavy pak odešel až v dubnu 1934. Poté započal studium na Vysoké škole válečné. Studium na ní ukončil v červnu 1936. Od srpna téhož roku do září 1938 poté působil u bratislavské 9. divize. V létě 1938 poté začal působit ve 4. oddělení VII. sboru. V červenci 1937 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána. Od září 1938 poté působil jako přednosta 4. oddělení štábu hraničního pásma XV v Banské Bystrici. Po okupaci Československa v březnu 1939 a vyhlášení Slovenského štátu byl v červnu 1949 demobilizován a nuceně přemístěn do Prahy.

Druhá světová válka

V červenci 1939 začal pracovat jako referent a vrchní komisař oddělení mezd na ministerstvu zdravotnictví a sociální správy. V roce 1940 se stal členem protinacistického odboje. Spolupracoval přitom mj. s bratrancem své ženy, který byl v roce 1942 gestapem dopaden a popraven. Byl i členem Obrany národa. V rámci své činnosti v této organizaci odposlouchával telefonní hovory Němců a snažil se zabránit odvedení Čechů k totálnímu nasazení. V červnu 1943 poté vykonával zaměstnání podobného charakteru na Úřadu práce v Pardubicích. Ke konci druhé světové války měl být totálně nasazen, nicméně vzhledem k fingování nemoci se mu totálnímu nasazení nakonec podařilo vyhnout.

Pražské povstání

V roce 1945 se účastnil Pražského povstání, přičemž již v den jeho vypuknutí opět nastoupil vojenskou službu. Během povstání se mu podařilo odzbrojit a zajmout dva německé vojáky. Později byl členem štábu v úseku Praha-Střed. Ke konci povstání pak působil jako velitel obrany kasáren Jiřího z Poděbrad. V rámci obrany těchto kasáren měl zásadní podíl na záchraně jeho vojenské skupiny. Poté se účastnil bojů u Stavovského divadla. Od května do června 1945 byl zároveň velitelem pluku Revoluční gardy, přičemž za svou činnost byl oceněn medaili za chrabrost.

Po válce

Později byl se zpětnou platností ke květnu 1943 povýšen na majora generálního štábu. Stal se rovněž referentem třetího oddělení generálního štábu. V říjnu 1946 se stal podplukovníkem generálního štábu. Jako referent poté působil i od listopadu 1947, tentokrát u skupiny silniční dopravy 7. oddělení Hlavního štábu.

Po únoru 1948

Památník na Pankráci

Po komunistickém převratu v roce 1948 se stal členem protikomunistického odboje. Stal se přitom členem odbojové skupiny Praha – Žatec, která měla chtít podle obvinění Státní bezpečnosti uskutečnit státní převrat. Ten se měl původně konat v únoru 1949, později byl přesunut na začátek března 1949. Převrat měli vést Karel Sabela a Miloslav Jebavý, přičemž do jeho plánu měl Gonice v lednu 1949 zasvětit Vilém Sok-Sieger. S tím měl poté plánovat obsazení budov Ministerstva obrany a Hlavního štábu.

Pamětní deska na budově generálního štábu v Praze

Na začátku března 1949 (tedy krátce před údajným začátkem převratu) byl v rámci Akce Norbert zatčen, v dubnu 1949 na něj pak bylo podáno trestní oznámení. V květnu 1949 se ještě formálně stal členem 12. divize v Litoměřicích, tou dobou byl však již dva měsíce ve vazbě. V té byl podle pozdějších svědectví během výslechů mučen. Za trestné činy velezrady a vyzvědačství byl v politickém procesu poté v červnu 1949 odsouzen k trestu smrti. Po zamítnutí odvolání byl v červenci 1949 popraven.

Pamětní deska na žatecké radnici

Není ovšem vůbec jasné, nakolik byla obviněná vykonstruovaná a zda se měl převrat skutečně odehrát, či zda šlo pouze o vymyšlené spiknutí Státní bezpečnosti, která se takto chtěla zbavit demokraticky smýšlejících členů v armádě. Na jeho památku bylo instalováno několik pamětních desek.

Odkazy

Literatura

• PEJČOCH, Ivo. Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948-1955. Praha: Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační centrum MO, 2009 tisk. 231 s. ISBN 978-80-7278-520-9.. S. 17 a násl. 

Portály: Česko | Historie | Lidé