Josef Augustin Paukert
| Josef Augustin Paukert | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. března 1879 Choceň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 31. prosince 1960 (ve věku 81 let) Praha  Československo |
| Povolání | sochař a medailér |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Augustin Paukert, též Stino Paukert (19. března 1879 Choceň[1] – 31. prosince 1960 Praha) byl český sochař a medailér, který stylově prošel od secese po modernu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Chocni na Záměstí jako v rodině pekaře a krupaře Augustina Paukerta a Marie Paukertové (roz. Koutníkové).[2] První profesí byl uměleckým zámečníkem. Řemeslu se nejprve vyučil a v letech 1894–1897 je doplnil studiem na Odborné škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové. V té době se začal věnovat také hodinářství. V letech 1901–1904 pokračoval ve studiu v Praze, kde nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu do přípravky Celdy Kloučka a do sochařského ateliéru Stanislava Suchardy). V roce 1904 získal roční školní stipendium v Římě, kde studoval na Scuola libera při Akademii krásných umění (Accademia delle belle arte). Úspěchy zaznamenal svou kolekcí portrétních plaket (zejména členů rodiny Pollakovy), získal další zakázky a zůstal proto v Římě deset let. Své práce signoval jako Stino Paukert. Jeho pobyt přerušila 1. světová válka. Po válce již zůstal v Praze.
Po roce 1914 se v jeho pracích projevil vliv Štursův, po roce 1918 také vliv Gutfreundova a Dvořákova sociálního civilismu, který spoluvytvářel. Vrcholnými díly tohoto období jsou pískovcové sochy realizované v architektuře v Mostě, Chocni a v Praze.
V letech 1926–1948 Orloj byl redaktorem měsíčníku Orloj československých hodinářů, zlatníků, optiků a jemných mechaniků, tuto činnost doplnil vydáním německo-českého terminologického slovníku pro hodináře a zlatníky. V letech 1946–1947 vydal společně s Josefem Beutlerem na památku Franty Anýže sérii jeho novoročenek (medailí a plaket). V 50. letech 20. století své dílo uzavřel sérií dekorativních reliéfů slabšího uměleckého výrazu.
Realizace v architektuře[editovat | editovat zdroj]
- Reliéfy na budově Hornického domu v Mostě (1925) [3]
- Sochařská výzdoba průčelí Policejního ředitelství v Bratislavě, Špitálska ulice, bronz (1925)
- Sochařská výzdoba městského muzea v Chocni
- Reliéf a čtyři figurální sochy (Úředník, Horník, Textilník a Zemědělec) pro budovu Penzijního ústavu zaměstnaneckých pojišťoven čp.337/II v Dittrichově ulici na Novém Městě v Praze (1928) [4]
- Sochařská výzdoba Ministerstva obchodu v Praze (1932)
- Pomník obětem 2. světové války v Chocni
Členství v organizacích a spolcích[editovat | editovat zdroj]
V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes[5]. Po roce 1950 vstoupil do Svazu československých výtvarných umělců, získal společenské zakázky.
Zastoupení ve státních sbírkách[editovat | editovat zdroj]
- Národní galerie v Praze
- Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
- Muzeum východních Čech v Hradci Králové
- Galerie hlavního města Prahy [6]
- Národní muzeum Praha, numismatické oddělení
- Galerie v Poznani
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1866-1883 v Chocni , sign. 2783 , ukn 3384, str. 316. Dostupné online.
- ↑ Josef Augustin Stino Paukert: Město Choceň. www.chocen.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Reliéfy na budově Hornického domu v Mostě » Centrum pro dějiny sochařství. www.socharstvi.info [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Úředník, Horník, Textilník a Zemědělec » Centrum pro dějiny sochařství. www.socharstvi.info [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Abecední seznam členů Spolku výtvarných umělců Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19.
- ↑ Sbírky. GHMP [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Katalog výstavy Moderní galerie, Praha 1936
- Václav Novotný: Národní galerie. Sbírka moderního umění. Praha 1947, s.45
- Národní galerie, sbírka českého sochařství XIX. a XX. století na zámku Zbraslav, katalog NG Praha 1954
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění, editorka Anděla Horová, díl 2, Academia Praha 1995, s. 605
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–Z. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 230.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Augustin Paukert na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Augustin Paukert
- Josef Augustin Paukert v informačním systému abART
