Johann Engelbrecht
| Johann Engelbrecht | |
|---|---|
 Vertikální sluneční hodiny s katendářními hyperbolami, nádvoří zámku v Třeboni, 2009 | |
| Narození | 1726 neznámé |
| Úmrtí | 13. března 1807 (ve věku 80–81 let) Beroun |
| Bydliště | Beroun |
| Povolání | hodinář |
| Znám jako | Jan Engelbrecht, Ioan Engelbrecht |
| Choť | Ludmila Spiewaczek |
| Děti | Anton Engelbrecht |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johann Engelbrecht (1726 – 13. března 1807 Beroun)[1] byl hodinář a všestranný řemeslník, autor vertikálních slunečních hodin na zdech klášterů, zámků a usedlostí na území Čech a Moravy, ale také přenosných horizontálních hodin inklinačního a analematického typu v českých i zahraničních sbírkách.
Život[editovat | editovat zdroj]
Historii rodiny Engelbrechtů je možné sledovat od poslední čtvrtiny 18. století, kdy v Berouně, mezi sedmiletou válkou a válkou o dědictví bavorské, sídlila část vojenského pluku Karla hr. Callenberga. Johann Engelbrecht býval v tomto pluku hobojistou a odešel z něj roku 1773. Později se seznámil s Josefem Steplingem, ředitelem hvězdárny v Klementinu a s Antonínem Strnadem, se kterými navázal spolupráci. Oba pro něj pravděpodobně navrhovali číselníky a pomáhali mu s astronomickým měřením pro konstrukci slunečních hodin na pevných stanovištích.[2]
Po smrti Johanna Engelbrechta převzal hodinářskou dílnu jeho nejstarší syn Anton. Dle dochovaných exemplářů slunečních hodin setrval u tradičních konstrukcí, ale v letech 1808–1814 se přestěhoval do Mělníka, kde roku 1831 zemřel.
Sluneční hodiny na pevných stanovištích[editovat | editovat zdroj]
Se signovanými vertikálními hodinami J. Engelbrechta je možné se setkat na zámku v Třeboni (s ukazatelem délky dne a noci), na radnici v Litoměřicích (s hyperbolami kalendáře) a v Praze na bývalém velkostatku Cibulka v Praze-Košířích (taktéž s hyperbolami kalendáře).[3] Engelbrechtovo autorství je také připisováno hodinám na hradě Křivoklát, v Pelhřimově a na statku v Suchomastech u Berouna.[4]
Množství hodin již zaniklých je známo nyní již jen z literatury.[5][6]
Inklinační a analematické sluneční hodiny[editovat | editovat zdroj]
Svou preciznost a um prokázal specifickou konstrukcí praktických přenosných hodin, jež dokázaly určit pravý sluneční čas s přesností až pěti minut. Sofistikovaná kombinace hodinových rysek na číselníku a hyperbol kalendáře umožňovala jejich použití bez určování světových stran pomocí kompasu.[2] Složitější modely byly ještě doplněny ryskami pro určování času východu a západu Slunce (tedy českých a babylónských hodin) nebo délky dne a noci.
V českých státních sbírkách jsou zastoupeny například v Národním technickém muzeu, Národním muzeu, Uměleckoprůmyslovém museu, Západočeském muzeu v Plzni, Oblastním muzeu v Mostě, Vlastivědném muzeu v Olomouci. V zahraničí jsou k vidění například v Mnichově, Londýně, Cambridge, Oxfordu, Záhřebu nebo Chicagu.
Velkou vzácností je i existence tištěného manuálu s doporučením J. Steplinga v Muzeu Českého krasu v Berouně.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Státní okresní archiv v Berouně | Matrika zemřelých, M2 –1/28.
- ↑ a b PAŘÍZEK, Patrik. Johann a Anton Engelbrecht - tvůrci přenosných a skříňkových hodin z konce 18. a počátku 19. století. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2012. 113 s. S. 29–41.
- ↑ NOSEK, Miloš. Sluneční hodiny Engelbrechtů. www.slunecni-hodiny.webzdarma.cz [online]. [cit. 2021-9-13]. Dostupné online.
- ↑ POLÁK, Bedřich. Nástěnné sluneční hodiny Engelbrechtů, Dějiny věd a techniky, 14, 1981, č. 3, str. 157 až 166.
- ↑ ZINNER, Ernst. Deutsche und niederlänische astronomische Instrumente, Mnichov, 1967.
- ↑ Kolektiv: Čtení o Berouně, Beroun 1965.
- ↑ PAŘÍZEK, Patrik. Katalog přenosných slunečních hodin Engelbrechtů [online]. Praha: 2014 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FISCHER, Karl. Die Sonnenuhrenmacher Engelbrecht in Beraun. Neu Uhr-macher Zeitung, Ulm, 1963/1
- FISCHER, Karl. Die Uhrmacher in Bohmen und Mahren 1630–1850. Bohemia 9. 1967,s.105-137.
- FISCHER, Karl. Eine Sonnenuhr von Johann Engelbrecht. Alte Uhren. 1979, č. 1,s.21.
- PAŘÍZEK, Patrik. Nové poznatky o hodinách berounských Engelbrechtů. Rozpravy NTM: Z dějin geodézie a kartografie. Praha: Národní technické muzeum, 2015, s. 271-282.
- POLÁK, Bedřich. Nástěnné sluneční hodiny Engelbrechtů. Dějiny věd a techniky, 14, 1981, č. 3, s.157 až 166.
- ZAHRADNÍK, Jiří. Od gnómonu ke slunečním hodinám Engelbrechtů. Minulostí Berounska 9, 2006, s. 225-255. [Obrazový katalog existují-cích slunečních hodin na Berounsku a Hořovicku, s. 250-255.]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Engelbrecht na Wikimedia Commons - Katalog přenosných hodin Engelbrechtů
- Vertikální sluneční hodiny J. Engelbrechta v Katalogu slunečních hodin (Astronomický ústav UK)
