Jindřich Baillet de Latour
| Jindřich hrabě Baillet de Latour | |
|---|---|
 Erb rodu Baillet de Latour | |
| Okresní hejtman v Jindřichově Hradci | |
| Ve funkci: 1890 – 1890 | |
| Okresní hejtman v Litomyšli | |
| Ve funkci: 1886 – 1890 | |
| Narození | 8. září 1847 Praha |
| Úmrtí | 16. srpna 1899 (ve věku 51 let) Vídeň |
| Děti | René Josef Baillet de Latour |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich Josef Theodor Maria hrabě Baillet de Latour (Heinrich Joseph Theodor Marie Graf von Baillet de Latour) (8. září 1848, Praha – 16. srpna 1899, Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic a rakousko-uherský státní úředník. Zastával funkce ve státní správě, působil v Čechách a na ministerstvech ve Vídni. Patřil k rodině Bailletů de Latour, která sňatkem získala majetek v jižních Čechách.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého burgundského šlechtického rodu Bailletů, který se během 18. a 19. století usadil v habsburské monarchii a později v Čechách. Narodil se jako jediný syn Josefa Jana Bailleta de Latour (1815–1891) a jeho manželky Henrietty, rozené Krakovské z Kolovrat (1828–1902).[1] Kariéru ve státních službách zahájil jako konceptní praktikant u českého místodržitelství (1871), později působil u okresního hejtmanství v Táboře. Po krátké epizodě 1876–1877 u okresního hejtmanství v Roudnici nad Labem se vrátil do Tábora, kde byl v letech 1877–1885 okresním komisařem. Poté krátce působil na ministerstvu vnitra ve Vídni, ale pak se znovu vrátil do Čech. V letech 1886–1890 byl okresním hejtmanem v Litomyšli a pak krátce v Jindřichově Hradci (1890). Od roku 1890 žil znovu ve Vídni, kde byl ministerským tajemníkem a později sekčním šéfem na ministerstvu zeměbrany. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy (1898), v roce 1898 byl jmenován také c. k. komořím.
V roce 1877 se oženil s baronkou Helenou Riegerovou z Riegershofenu (1853–1928), dcerou místodržitelského rady barona Wenzela Riegera. Z jejich manželství pocházeli dva synové, pokračovatelem rodu byl syn René (1878–1970).
Jako předurčený dědic velkostatku Radenín převzal jeho správu od matky v roce 1899, zemřel však krátce poté a Radenín zůstal nadále v majetku matky[2] , po jejím úmrtí se dědicem stal Jindřichův syn René.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BORŮVKA, Vlastimil: Rodopis rodu pánů z Kolovrat in: Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat; Praha, 2000; s. 103 ISBN 80-85228-61-0
- ↑ Přehled majetku Henrietty Baillet de Latour, rozené Kolovratové in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 322–323 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KLEČACKÝ, Martin; a kol. Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849-1918. 1. vyd. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i., a Národní archiv, 2020. 974 s. ISBN 978-80-88304-18-0, ISBN 978-80-7469-091-4.
- KOŠŤÁLOVÁ, Renata, KOŠŤÁL, Vratislav: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; (kapitola Baillet de Latour s. 8–14); ISBN 978-80-7364-118-4
- POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2007; Praha, 2006; 488 s. ISBN 80-85955-34-2