Jiří Pleskot (právník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Jiří Pleskot
Narození3. února 1901
Valašské Meziříčí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 41 let) nebo 22. října 1942 (ve věku 41 let)
Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
BydlištěPraha
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníadvokát
ChoťEliška Pleskotová
DětiIgor Pleskot
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Pleskot (3. února 1901 Valašské Meziříčí[1]24. října 1942 Mauthausen) byl český právník, člen odboje (PVVZ), popraven za podporu výsadkářů z operace Anthropoid.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jiří Pleskot se stal autorem precendenčního systému zákonů, vztahujících se k nemocenskému pojištění (tzv. Kartozákony), byl ředitelem Ústředního svazu nemocenských pojišťoven [2] a funkcionářem Masarykovy ligy proti tuberkulóze [3]. Byl členem spolku Pospolitost, sdružujícího socialistické spisovatele a intelektuály. V letech 1933-1936 byl redaktorem čtrnáctidenníku Útok. Jako člen Petičního výboru Věrni zůstaneme byl od počátku války součástí nekomunistického odboje, napojeného na exilovou vládu Edvarda Beneše.

Před obsazením země Němci a vytvořením „Protektorátu Böhmen und Mähren“ dostal Jiří Pleskot výzvu k emigraci. Nabídku odmítl se slovy: „Někdo tu musí zůstat.“[4]

Vzhledem ke svým kontaktům na lékaře obstarával parašutistům falešná lékařská osvědčení, aby se jimi mohli prokázat při náhodné policejní kontrole či při otázkách policistů, proč nejsou v pracovní době v zaměstnání. Dle neověřených informací měl zajistit návrat parašutistů do Anglie. Se svojí ženou byli zastřeleni 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen výstřelem z pistole do týla.

Manželka Ella (Eliška) Pleskotová, rozená Görnerová (13. září 1906 – 24. října 1942) byla nakladatelkou knižní edice Útok, zasloužila se o vydání tzv. Hnědé knihy 2, dokumentující Hitlerův nástup k moci. Společně s manželem byla členkou odboje Petičního výboru Věrni zůstaneme. Byla popravena kvůli podpoře výsadkářů z operace Anthropoid.

V roce 1946 byli manželé Pleskotovi In Memoriam oceněni Československým válečným křížem 1939.

Syn Igor Pleskot (1930–2017), dcera Ludmila Pleskotová (1935–2007), po zatčení rodičů gestapem byli vězněni v táboře ve Svatobořicích.

Kenotaf manželů Pleskotových se nachází na hřbitově v Praze 5 – Košířích, Pod Kotlářkou 98/7.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Valašské Meziříčí
  2. http://zpravy.aktualne.cz/domaci/historici-vydali-seznam-hrdinu-kteri-meli-byt-vymazani/r~660bdbd69e5d11e399d8002590604f2e/
  3. Milan Kubín: Začátky a konce Masarykovy ligy proti tuberkuloze, II. díl
  4. Petr Hampl. Docent PhDr. Igor Pleskot (1930). Příběhy 20. století [online]. Paměť národa [cit. 2017-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-27. 
  5. http://www.vets.cz/vpm/27146-kenotaf-ella-a-jiri-pleskot/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]