Jiří Jaroš (generál)
| brig. gen. Jiří Jaroš | |
|---|---|
| Narození | 16. ledna 1896 Velké Meziříčí  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 6. dubna 1943 Stuttgart  Velkoněmecká říše |
| Příčina úmrtí | popraven gilotinou |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Vysoká škola válečná |
| Povolání | voják |
| Choť | Helena Jarošová |
| Děti | Jiřina a Helena |
| Rodiče | Karel Jaroš, Julie Němcová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Brig. gen. Jiří Jaroš (16. ledna 1896 Velké Meziříčí – 6. dubna 1943 Stuttgart) byl československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Život[editovat | editovat zdroj]
Před první světovou válkou[editovat | editovat zdroj]
Jiří Jaroš se narodil 16. ledna 1896 ve Velkém Meziříčí v rodině stolařského mistra Karla Jaroše a Julie rozené Němcové. Ve Velkém Meziříčí vychodil mezi lety 1907 a 1911 čtyřtřídní reálnou školu a dále studoval na České státní průmyslové škole v Brně, kde v roce 1915 maturoval. Byl členem Sokola.
První světová a ruská občanská válka[editovat | editovat zdroj]
Necelý měsíc po maturitě byl Jiří Jaroš povolán do. c. a k. pěšího pluku v Jihlavě, kde absolvoval pěchotní výcvik a školu pro důstojníky pěchoty v záloze. V lednu 1916 byl odvelen na ruskou frontu, kde 14. června téhož roku lehce raněn padl u Strypy v hodnosti kadeta do zajetí. O měsíc později se přihlásil do srbské dobrovolnické divize, kde získal funkci velitele čety a zúčastnil se bojů v Dobrudži. Podal si žádost o přeložení do Československých legií, kam přešel v březnu 1917 a byl zařazen do zálohy československých důstojníků v Bělgorodu. Mezi květnem a červnem 1917 prováděl nábory dobrovolníků, poté byl zařazen 7. československému střeleckému pluku, kde se postupně vypracoval z velitele čety na velitele roty. Zúčastnil se ústupových bojů na Ukrajně a sibiřské anabáze. Od června 1919 působil na postu náčelníka výzvědného oddělení na štábu 2. československé střelecké divize v Tomsku, od října pak náčelníka operačního oddělení. Do Československa se vrátil v červnu 1920 v hodnosti majora.
Mezi světovými válkami[editovat | editovat zdroj]
Jiří Jaroš zůstal v armádní službě a působil na velitelstvích v Brně a Olomouci. Mezi lety 1922 a 1923 studoval na Vysoké škole válečné v Praze. Následně působil na velitelských funkcích v Brně, Užhorodu, Českém Těšíně, od roku 1932 v Praze. Mezitím si zvyšoval kvalifikaci a armádní vzdělání. Mezi lety 1933 a 1936 byl velitelem hraničářského praporu v Šahách a poté pěšího pluku ve Znojmě a to až do jeho zrušení v červenci 1939. Po odstoupení Sudet pluk sídlil v Moravských Budějovicích. Dosáhl hodnosti plukovníka.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Po německé okupaci a zrušení Československé armády pracoval Jiří Jaroš od srpna 1939 na zemské pobočce Nejvyššího úřadu cenového v Brně. Bezprostředně po okupaci vstoupil do protinacistického odboje a společně s pplk. Josefem Kynclem a JUDr. Františkem Novákem pracoval na vybudování ilegální organizace. V dubnu 1939 se zapojil do Obrany národa a stal se krajským velitelem Velké Meziříčí (někdy uváděno jako Třebíč). Za svou činnost byl 1. prosince téhož roku zatčen gestapem, vězněn na Špilberku, Sušilových a Kounicových kolejích, Breslau. Zde dne 1. září 1942 svědčil u soudu se jeho kolegy a přáteli, kde vzal velký podíl viny na sebe, čímž některým souzeným zachránil život. On sám byl souzen 14. prosince 1942 ve Stuttgartu a i zde bral maximum viny na sebe, díky čemuž čtveřice s ním souzených osob unikla trestu smrti. Jiří Jaroš byl odsouzen k trestu smrti a dne 6. dubna 1943 popraven gilotinou ve věznici ve Stuttgartu.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Jiří Jaroš se oženil s Helenou Jarošovou. Manželům se narodily dcery Jiřina a Helena. Jiří Jaroš byl zatčen gestapem v přítomnosti manželky, které se podařilo varovat před zatčením generála Františka Slunečka, který se tak mohl přesunout do Prahy a pokračovat v odboji.[1]
Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]
Jiří Jaroš vydal knihu vzpomínek na první světovou válku Povídky emisarovy.[2] Byl redaktorem Vojenské výchovy, Legionářského sjednocení, spoluredaktorem Vojenského světa, přispíval do Lidových novin a Důstojnických listů.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- Československý válečný kříž 1914–1918
- Řád sokola s meči
- Československá revoluční medaile
- Československá medaile Vítězství
- Řád svaté Anny III. stupně s meči
Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Jiří Jaroš byl v roce 1946 in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála
- Jiřímu Jarošovi byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939
- Jiří Jaroš byl jmenován čestným občanem města Znojma
- V roce 2013 byl na novém hřbitově ve Velkém Meziříčí na počest Jiřího Jaroše odhalen pamětní kámen[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 119.
- Micheale Vrábelová - Jaroš, Jiří (1896-1943) (referát na stránkách znojemské knihovny, 2008)
- Libor Plíšek - Hrdinové Jiří Jaroš a Herbert Němec i mnozí další zůstávají nezapomenuti (článek v Regionálním týdeníku Znojemsko, 2020)
- Naši hrdinové očima Eduarda Stehlíka: Jiří Jaroš (čláek v Konzervativních novinách, 2021)
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Českoslovenští legionáři v Rusku
- Českoslovenští generálové
- Členové Sokola
- Absolventi Vysoké školy válečné
- Osobnosti Obrany národa
- Češi odsouzení k trestu smrti
- Oběti nacistického Německa
- Lidé popravení gilotinou
- Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918
- Nositelé Řádu sokola
- Držitelé Československé revoluční medaile
- Držitelé Československé medaile Vítězství
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Čestní občané města Znojma
- Narození v roce 1896
- Narození 16. ledna
- Narození ve Velkém Meziříčí
- Úmrtí v roce 1943
- Úmrtí 6. dubna
- Úmrtí ve Stuttgartu