Jiří Jan Vícha
| Jiří Jan Vícha | |
|---|---|
| Narození | 12. června 1923 SkřipovČeskoslovensko |
| Úmrtí | 28. září 1997 (ve věku 74 let) Choryně Česko |
| Povolání | básník a katolický kněz |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Jan Vícha (1923, Skřipov – 1997, Choryně) byl český římskokatolický kněz, řeholník a básník. Jeho básně z valdického vězení vyšly po Listopadu 1989 ve dvou souborech.
Život[editovat | editovat zdroj]
Někdy po druhé světové válce vstoupil do Řádu menších bratří kapucínů, vysvěcen na kněze byl roku 1948. Po násilném vyklizení klášterů komunisty byl načas internován v Broumově, poté nastoupil na náhradní vojenskou službu k Pomocným technickým praporům, odkud byl roku 1953 propuštěn kvůli zánětu ledvin a nastoupil jako účetní nemocnice ve Vítkovicích.[1] Po návratu tajně vyučoval bohoslovce a zájemce o františkánskou spiritualitu, v úzké součinnosti s Vladimírem Neuwirthem. Tato činnost neunikla StB. Byl zatčen a roku 1961 odsouzen za velezradu. Vězněn byl ve Valdicích. Zde se spřátelil s teology Josefem Zvěřinou a Otou Mádrem a s katolickým básníkem Josefem Kostohryzem. Sám ve Valdicích začal psát básně, k čemuž ho inspiroval básník a budoucí opavský děkan Josef Veselý, který byl souzen ve stejném procesu jako Vícha. Ve vězení strávil sedm let. Po propuštění v roce 1967 krátce pracoval jako ekonom, ale v uvolněné atmosféře roku 1968 se směl vrátit k duchovní činnosti a stal se farářem ve Fulneku. Od roku 1976 byl rovněž tajným provinciálem kapucínského řádu a byl jím až do roku 1991. V roce 1972 přednášel své verše v pražské Viola, další vystoupení ale byla již zakázána. Vyšly až roku 1991 ve výboru Krajina milost. V závěru života ho sužovala Alzheimerova choroba.[2] Krátce po jeho smrti vyšla druhá kniha jeho básní nazvaná Verše psané pro mlčení. Literární kritik Mojmír Trávníček jeho poezii popsal jako "vyrůstající z dramatu mezi nebem a zemí, z nejosobnější tísně života".[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ZATLOUKAL, Stanislav. Kapucín, který se stal boromejkou. Pastorace.cz [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
- ↑ SLINTÁK, Petr. Kapucínské pastorále. Odkaz kněze, řeholníka a básníka Jiřího Jana Víchy prizmatem bližních. Vltava [online]. Český rozhlas, 2015-11-09 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
- ↑ MACHALA, Lubomír (ed). Panorama české literatury (1) do roku 1989. Praha: Knižní klub, 2015. 608 s. ISBN 978-80-242-4818-9.
