Jaroslav Purkyt
| Jaroslav Purkyt | |
|---|---|
| Narození | 9. dubna 1893 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 11. srpna 1943 (ve věku 50 let) Drážďany  Velkoněmecká říše |
| Příčina úmrtí | popraven gilotinou |
| Národnost | česká |
| Povolání | voják |
| Nábož. vyznání | Římskokatolická církev |
| Choť | Vlasta Purkytová |
| Děti | dcera Dagmar, syn Jaroslav |
| Rodiče | Eduard Purkyt, Anna Levorová |
člen Sokola | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Purkyt (9. dubna 1893 Praha – 11. srpna 1943 Drážďany) byl československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Život[editovat | editovat zdroj]
Před první světovou válkou[editovat | editovat zdroj]
Jaroslav Purkyt se narodil 9. dubna 1893 v Praze v rodině Eduarda Purkyta a Anny rozené Levorové. Vystudoval obchodní akademii a začal pracovat jako úředník. Byl členem Sokola.
První světová a ruská občanská válka[editovat | editovat zdroj]
Po vypuknutí první světové války byl povolán do c. a k. armády a odeslán na ruskou frontu. Zde padl v prostoru Karpat 17. února 1915 v hodnosti svobodníka do zajetí. Dne 25. května 1917 podal přihlášku do Československých legií, kam byl 31. srpna téhož roku přijat. Bojoval jako příslušník střeleckých pluků, absolvoval Sibiřskou anabázi a do Československa se vrátil v roce 1920 v hodnosti štábního kapitána. Jeho návrat doprovodila tragická událost, kdy při nevědomém odjištění granátu, který si Jaroslav Purkyt přivezl jako suvenýr, zahynuli oba jeho rodiče.
Mezi světovými válkami[editovat | editovat zdroj]
Jaroslav Purkyt pokračoval v armádní službě a dosáhl hodnosti majora. Působil jako tělovýchovný důstojník, mj. organizoval armádní vystoupení na Všesokolských sletech. V roce 1928 se vyznamenal při organizaci záchrany zásob benzínu během požáru nádraží ve Strašnicích. Vysloužil si tím osobní poděkování prezidenta Masaryka.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Po německé okupaci vstoupil v roce 1940 do protinacistického odboje v rámci Národního obranného svazu. Odbojová skupina měla za cíl rušení a zpomalování přesunů německých vojsk, získávání zbraní, přípravu na povstání, organizování sabotáží a dalších rušivých akcí. Díky Purkytovým vazbám na prostředí Sokola a zejména na Františka Pecháčka začala spolupracovat i se sokolským odbojem a spolupodílela se tak i na podpoře československých parašutistů z Velké Británie. Do skupiny pronikli konfidenti gestapa pod vedením Jaroslava Nachtmanna a přímo jím byl v dubnu 1942 zatčen i Jaroslav Purkyt. Vězněn byl mj. v Budyšíně. Za svou činnost byl odsouzen k trestu smrti a dne 11. srpna 1943 popraven gilotinou v Drážďanech.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Jaroslav Purkyt se oženil v roce 1922 s Vlastou Purkytovou. Manželům se narodila dcera Dagmar a syn Jaroslav. Jaroslav Purkyt maldší byl během druhé světové války totálně nasazen v Německu, zúčastnil se Pražského povstání, bojoval v okolí Národního muzea.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠVANDA, Richard. Major Jaroslav Purkyt. Odvaha až za hrob, Brandýs n. L.- St. Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 2017, s. 14n.
