Jan Valerián Callot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Valerián Callot
Narozeníkřtěn 27. března 1673
Hannover
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Úmrtí3. října 1713
Praha
České královstvíČeské království České království
Národnostburgundská
Povolánímalíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Valerián Callot (německy Johann Valerius Callot,[1] také Ioannes Valerius Galotti nobilis Burgundus,[2] křtěn 27. března 1673, 3. října 1713 Praha) byl pražský malíř-figuralista burgundského původu, činný v období baroka.

Sv. Ondřej Avellinský a sv. Filip Neri adorují Pannu Marii s Ježíškem; kostel Panny Marie matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána v Praze na Malé Straně

Život[editovat | editovat zdroj]

V zápisech pražských městských knih se několikrát objevuje pod jmény Callot, Calotti, Galotti, Galoty nebo Galoth, s uvedením burgundského původu. Přesný rok jeho příchodu do Prahy není znám. Před rokem 1701 se poprvé oženil, s Františkou Polexinou neznámého původu. Roku 1701 dostal městské právo. V letech 1701–1706 se při křtech jeho dětí v kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském mezi křestními patrony zmňuje Václav hrabě Nostic, je tedy pravděpodobné, že pro něj Callot maloval. V roce 1711 se uvádí druhá manželka jménem Lidmila při křtu jejich syna Václava France.[3]

Jeho synové Václav Gervais Rudolf a František Josef Karel byli rovněž malíři. 8. listopadu 1729 složili přísahu věrnosti císaři. Jejich práce je zatím známa jen při výzdobě pražské Invalidovny, kde namalovali na fasádu sluneční hodiny "al fresco".[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Podle dochované smlouvy z 1.7. 1706 mezi Josefem Gandolffim, proboštem theatinů v Praze a Janem Valerianem Callotem namaloval Callot pro kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána na Malé Straně tři oltářní obrazy, téhož roku dodané a zaplacené.[5] V kostele se dochoval jen jeden:

  • Oltářní obraz Svatí Ondřej Avellinský a Filip Neri adorují Pannu Marii s Ježíškem,[6] původně byl na hlavním stacionárním oltáři, nyní vlevo od něj na postranním oltáři na severní straně.

Dále jsou písemně doloženy:

  • Portréty členů rodiny Voračických z Paběnic, které v mědirytinách provedl Johann Christoph Sartorius v Augsburgu. Podle Dlabače byl Callot proslulým malířem portrétů.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DLABAČ, 1815, s. 259
  2. Památky archeologické a místopisné č. 4, 1916, s. 2018
  3. PODLAHA Antonín. Materiálie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách. Památky archeologické a místopisné [online]. 1916, č. 4, s. 218 [cit. 2024-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-25. 
  4. TOMAN Prokop, Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha 1947, s. 122
  5. EKERT František, Posvátná místa král. hl. m. Prahy I, Praha 1875, s. 194–195
  6. VLČEK Pavel (editor): Umělecké památky Prahy 2, Malá Strana. Academia Praha 1998, s. 84–85
  7. DLABACŽ, Gottfried Johann: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Theil 1: A–H, Prag 1815, s. 259

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]