Jaderná elektrárna s odběrem tepla Radotín
| Jaderná elektrárna s odběrem tepla Radotín | |
|---|---|
 Umístění jáderné elektrárny by mělo být uprostřed obrázku, těsně nad soutokem Berounky (vlevo) a Vltavy (vpravo) | |
| Stát |  Česko |
| Umístění | Praha, Radotín |
| Stav | plánování zrušeno |
| Jaderná elektrárna | |
| Typ reaktorů | VVER-70 VVER-440 AST-500 AST-200 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 400 MWth |
| Souřadnice | 49°59′31,34″ s. š., 14°23′49,63″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaderná elektrárna s odběrem tepla Radotín (někdy také Jaderná elektrárna Praha-Jih) byla plánovaná jaderná teplárna poblíž Prahy v Radotíně. Předchozí projekty se původně zabývaly výstavbou jaderné elektrárny mezi městskými částmi Braník a Modřany, ale v polovině 70. let 20. století byla plánovaná stavba umístěna do Radotína.[1][2]
Z různých důvodů bylo plánování jaderné elektrárny zpočátku přerušeno a později přeplánováno na jadernou elektrárnu. Po sametové revoluci se projekt nerealizoval.
Historie a technické informace[editovat | editovat zdroj]
Počátky[editovat | editovat zdroj]
V polovině 60. let zpracoval Státní výzkumný ústav strojírenský v Praze studii o využití jaderných elektráren jako součásti budoucího zásobování Prahy teplem. Pro dlouhodobé zásobování teplem byla v té době plánována výstavba klasických výtopen na zemní plyn. Již tehdy však bylo zřejmé, že výstavba těchto tepláren se výrazně zpozdí, čímž se otevřela příležitost pro výstavbu jaderné elektrárny.[3][4]
Paralelně s plány na jihu se hledaly i lokality pro jaderný zdroj tepla na západě Prahy mezi čtvrtěmi Motol a Radotín. Vzhledem k tomu, že západní Praha je velmi řídce zastavěna a vzdálenosti mezi jednotlivými sídly jsou velké, bylo by rozšíření plynárenské sítě technicky obtížné. Od roku 1970 bylo tedy otázkou, zda v této oblasti budou hrát roli centrální teplárny a zda přijdou v úvahu i jaderné zdroje. Z tohoto důvodu bylo v té době zajímavější soustředit se více na jih. V objednávce se počítalo s realizací elektrárny v oblasti Braník-Modřany, protože do té doby by se tepelná zátěž adekvátně zvýšila v důsledku velkých programů bytové výstavby.[4][5]
Adaptace reaktoru VVER-440[editovat | editovat zdroj]
Do roku 1975 bylo plánování elektrárny změněno a touto jadernou elektrárnou měla být zásobována i západní část města.[6] S tím přišla i změna umístění jaderné elektrárny, která se nyní plánovala v městské části Radotín, těsně nad soutokem Berounky a Vltavy.[7][8] Protože zásobování jihovýchodní části Prahy již nehrálo roli, existovaly dlouhodobé plány na výstavbu další jaderné elektrárny v městské části Uhříněves, která se však nikdy nedostala do fáze plného plánování. Odpadní teplo z jaderné elektrárny Praha-jih v Radotíně mělo být využito k vytvoření rekreačního areálu s bazény a plážemi na 12kilometrovém úseku řeky Vltavy. Ale jen v omezené míře, protože pro závod v Radotíně bylo doporučeno použít zpětné chlazení.[7] Toho mělo být dosaženo větším ohřevem chladicí vody. I když v jiných lokalitách bývá problém s příkonem tepla, ve vztahu k Vltavě to představuje řešení jiného problému: v důsledku výstavby mnoha přehrad podél toku řeky je voda Vltavy silně podchlazená, což také má negativní dopad na ekosystém řeky. Dále se diskutovalo o využití odpadního tepla pro Holešovice pro vytápění rybích líhní, chovů hospodářských zvířat a skleníků.[6]
Jaderná teplárna[editovat | editovat zdroj]
I přes podporu rozšiřování tepláren na zemní plyn se i nadále dlouhodobě uvažovalo o výstavbě jaderných zdrojů tepla. Od roku 1988 OKBM spolupracovalo s Energoprojektem Praha na projektování AST-200 založeném na AST-500, který byl primárně plánován pro jadernou teplárnu v Plzni, ale byl zvažován i pro závod v Radotíně. Plánování bylo dokončeno v roce 1991, ale dále nepokračovalo.[9] Důvodem byly potíže, které provázely výstavbu v téže době budovaných větších systémů AST-500 ve Voroněžské jaderné teplárně a jaderné teplárně Gorki. Dne 24. června 1990 byla dokončena projektová studie AST-200 pro plzeňskou jadernou teplárnu.[10][11] Po sametové revoluci se v konceptu nepokračovalo.
Informace o reaktorech[editovat | editovat zdroj]
| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Radotín-1 | AST-200 | - | 200 MWt | Plánování zrušeno v roce 1990 | |||
| Radotín-2 | AST-200 | - | 200 MWt | Plánování zrušeno v roce 1990 | |||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku je použit text článku Kernheizwerk Radotín na Nucleopedii.
- ↑ КОЗЛОВ, Игорь Дмитриевич. Socialism and Energy Resources. [s.l.]: Progress Publishers, 1984. S. 100.
- ↑ OVCHINNIKOV, Fedor Akovlevich. Международное сотрудничество стран-членов СЭВ в области атомной энергетики. [s.l.]: Энергоатомиздат, 1986. S. 105.
- ↑ HULOVEC, J. Nuclear reactor for heat and power supply [online]. Tatranská Lomnica: 1969-05-10 [cit. 2024-02-17]. S. 110. Dostupné online.
- ↑ a b STRANSKY, F. Moznosti uplatneni jadernych teplaren v CSSR, Czechoslovak conference on nuclear power; Piestany, Czechoslovakia [online]. Piešťany, Československo: 1970-12-01 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online.
- ↑ United Nations, International Atomic Energy Agency. Peaceful Uses of Atomic Energy: Proceedings. Vídeň, Rakousko: International Atomic Energy Agency, 1972. S. 345.
- ↑ a b International Atomic Energy Agency. Environmental Effects of Cooling Systems at Nuclear Power Plants: Proceedings of a Symposium on the Physical and Biological Effects on the Environment of Cooling Systems and Thermal Discharges at Nuclear Power Stations. Svazek 378. Vídeň, Rakousko: The Agency, 1975. ISBN 9789200200755. S. 733.
- ↑ a b HIMMEL, J. A nuclear power and heating plant in the urban agglomeration of Prague [online]. 1975 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Československá komise pro atomovou energii. VYUŽITI TEPLA Z JADERNÝCH ENERGETICKÝCH ZDROJŮ [online]. 1976 [cit. 2024-02-17]. S. 28. Dostupné online.
- ↑ ЧИСТЯКОВ, Владимир Николаевич. История ОАО "НИАЭП" в документах и воспоминаниях ветеранов: 1951-2008 [online]. Литера, 2008 [cit. 2024-02-17]. S. 101, 102, 134-136. Dostupné online. ISBN 9785900915593.
- ↑ POSPÍŠIL, Vít. lternativní zdroj tepla pro vytápění středních a velkých měst [online]. Česká republika: 2020 [cit. 2024-02-17]. S. 22, 149, 152, 156-161, 173, 174. Dostupné online.
- ↑ КОЗЛОВ, Игорь Дмитриевич. The World Energy Problem. [s.l.]: Progress Publishers, 1987. S. 156.
