Isca Dumnoniorum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Isca Dumnoniorum
Poloha
Souřadnice50°43′19″ s. š., 3°32′2″ z. d.
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Římská provincieBritánie
Isca Dumnoniorum
Isca Dumnoniorum
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isca Dumnoniorum, také známé prostě jako Isca, město v římské provincii Británie, bylo předchůdcem města Exeteru v hrabství Devon ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a hlavním městem kmene Dumnonů v období římské nadvlády a po stažení římských vojsk z provincie.[1]

Městské hradby Exeteru, jichž se zachovalo zhruba 70 %, ukazují, kam až starověké město sahalo a vykopávky v 70. a 80. letech 20. století doložily, že zde ležela římská pevnost, v níž byla téměř jistě legie II Augusta. Město vyrostlo kolem této pevnosti (založené zhruba roku 55 našeho letopočtu), ale pravděpodobně ještě před stažením Římanů z Británie kolem roku 410 začalo upadat.

Název[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování Isca Dumnoniorum je latinskou verzí keltského názvu popisujícího tekoucí vodu, který se vztahoval k tamější řece Exe. Původně spíše znamenalo "plný ryb" (velšské pysg, "ryby")[2], ale stalo se synonymem pro vodu (srovnej skotský výraz pro whisky).[3] To se také odráží v moderním velšském názvu města Exeter: Caerwysg znamená "opevněné sídlo na řece Uisc". Stejné jméno bylo použito pro řeku Usk (v moderní velštině Afon Wysg) v jižním Walesu; proto tamní sídlo (moderní Caerleon) pro odlišení dostalo název Isca Augusta, kdežto to devonské nazývali Isca Dumnoniorum: Usk Dumnonů.

Římská mozaika na podlaze objevená pod ruinami kaple sv. Kateřiny

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Pravěk[editovat | editovat zdroj]

Na tomto místě byla nejprve osídlena vysoko ležící plošina, suchý hřeben, který končil ostrohem nad splavnou řekou Exe, oplývající rybami, přičemž úrodná půda ležela poblíž. Ačkoli žádné významné nálezy z pravěku se tam zatím nenašly, lze předpokládat, že toto příhodné místo bylo obýváno brzy.[4] Byly zde objeveny mince z doby helénistické, které naznačují, že už v roce 250 měli tamější obyvatelé obchodní styky se Středomořím.[5]

Doba římská[editovat | editovat zdroj]

Mapa Římské říše v roce 125 za císaře Hadriána, která ukazuje LEGIO II AUGUSTA v pevnosti Isca Silurum (Caerleon, Wales), v provincii Británie od roku 74 přinejmenším do roku 269

Po římských invazích do Británie zde Římané v roce 55 n. l. založili pevnost o rozloze 17 hektarů. Dál na jihozápad Británie už žádná opevněná sídla postavena nebyla. Dvacet let byla základnou legie zvané Legio II Augusta s pěti tisíci muži, než byli legionáři odveleni pevnosti Isca Augusta, někdy zvané též Isca Silurum, (moderního Caerleonu ve Walesu). V obou základnách bydlely i rodiny legionářů, a to zejména u brány pevnosti v severovýchodním směru.

Vybavení pevnosti[editovat | editovat zdroj]

Stavby v pevnosti, kasárenské ubikace, sýpky a dílny byly ze dřeva, jak ukázaly vykopávky, které se prováděly v 70. letech 20. století před stavbou obchodního centra Guildhall. Jedinou známou budovou v pevnosti z jiného materiálu než ze dřeva byly vojenské lázně: k jejich stavbě použili kámen. Vodu lázně braly z přírodního pramene, odkud ho přiváděl římský akvadukt, který do pevnosti přicházel zadní branou (porta decumana). Vykopávky odhalily horkou lázeň (caldarium) a část lázně vlažné (tepidarium). Lázním nescházela palestra (palaestra), plocha určená k nácviku zápasů, v níž v rohu nechyběl prostor pro kohoutí zápasy.[6]

Legie[editovat | editovat zdroj]

Zmíněná legie se účastnila Claudiovy římské invaze do Británie v roce 43 pod velením budoucího římského císaře Vespasiána, který vytáhl jak proti Durotrigům, tak Dumnonům. Přítomnost této legie v Exeteru podporuje objev antefixu s delfínem na vojenských lázních datovaný okolo roku 60. Podle vzhledu soudě vyšel ze stejné formy jako ten z legionářské pevnosti v Caerleonu, o níž je známo, že tam legie měla základnu přibližně od roku 75.[7] (Tato legie v roce 52 utrpěla porážku od Silurů v jižním Walesu.) Vzpouru několika keltských kmenů, do jejíhož čela se postavila Boudicca, v roce 61 potlačilo římské vojsko, jemuž velel římský místodržitel Suetonius Paulinus.

Přístav[editovat | editovat zdroj]

Další, menší pevnost stála v keltském Topshamu (část Exeteru), který pro Isca Dumnoniorum sloužil jako přístav.

Osada, město, hlavní město[editovat | editovat zdroj]

Kolem římské pevnosti v Isca Dumnoniorum vyrostla osada, tzv. (canabae), jedno ze čtyř měst (poleis), která Dumnonům připisuje Klaudios Ptolemaios ve spisu z 2. století Návod ke geografii[8]. Bylo hlavním městem (civitas) kmene Dumnonů.[9] Také figurovalo na seznamu v Itineráře císaře Antonina z druhé poloviny 2. století, kde tvoří jižní konec trasy 15 (Iter XV) na římské silnici Fosse Way, a ve spisu Kosmografie od anonymního autora z Ravenny ze 7. století, kde se objevuje jako ve zjevně zkomolené podobě Scadu Namorum.[10]

Změny po roce 75 našeho letopočtu[editovat | editovat zdroj]

Legionáři pevnost opustili okolo roku 75[11] a krátce poté začala být upravována pro civilní účely.[9] Vojenské lázně měly pro potřeby místního obyvatelstva příliš velkou kapacitu, proto jich značnou část zbořili, jen některé zdi zabudovali do římského fóra a baziliky postavené na tom místě.[9] Směrem na jihovýchod potom vybudovali menší lázně.

Městské hradby v Exeteru, částečně středověké

Příkop a ochranný val kolem pevnosti v druhé polovině 2. století nahradil násep s hradbou obklopující mnohem větší plochu, zhruba 37 hektarů.[12] Existují důkazy o zpracovávání mědi a bronzu, byly také nalezeny zbytky ohrady pro dobytek. Ve městě Isca se očividně živě obchodovalo s dobytkem, zemědělskými produkty a s hrnčířskými výrobky z okolí.[13] Jeho důležitost jako obchodního centra dokládá objev více než tisíce římských mincí rozesetých různě po městě. Stáří mincí však naznačuje, že největší prosperita přišla v první polovině 4. století; nebyly nalezeny prakticky žádné mince s datem po roce 380, což svědčí o rychlém úpadku.[14]

Po roce 410[editovat | editovat zdroj]

Po stažení Římanů z Británie kolem roku 410 je po téměř tři sta let velmi málo důkazů, že byl Exeter obydlen, našly se jen zmínky o ruinách budovy, snad kostela na ploše zničeného fóra a o několika hrobech datovaných do 5., 6. a 7. století.[15]

Muzeum RAMM - Římská zeď

Zachované památky[editovat | editovat zdroj]

Dochovala se značná část římských hradeb, a to v dolní části nebo uvnitř středověkých městských hradeb, z nichž 70 % stále stojí; byly postaveny převážně na rozkaz krále Alfréda Velikého, aby chránily západní končiny jeho království po okupaci Vikingy v roce 876. Legionářské lázně byly odkryty v 70. letech 20. století[16][17], ale kvůli blízkosti ke katedrále nebylo možné plochu zpřístupnit veřejnosti. V lednu 2015 bylo oznámeno, že Exeterská katedrála má plány na obnovu lázní a otevření podzemního střediska pro návštěvníky.[18]

Artefakty z vykopávek jsou vystaveny spolu dalšími objevy z tohoto města v exeterském muzeu umění Royal Albert Memorial Museum.

Mapa Exeteru ukazuje síť ulic a městské hradby v roce 1563

Další památkou po Římanech je poloha ulic v centru Exeteru: od té doby, co založili High Street, se síť jeho ulic příliš nezměnila.[19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isca Dumnoniorum na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Roman Exeter [online]. Exeter City Council [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2 April 2015. (anglicky) 
  2. ↑ Owen, H.W. & Morgan, R. 2007 Dictionary of the Place-names of Wales Gomer Press, Ceredigion; Gwasg Gomer / Gomer Press; page 484.
  3. ↑ Eilert Ekwall. The Concise Oxford Dictionary of English Place-names. Oxford [Eng.]: OUP, 1981. ISBN 0-19-869103-3. S. 171. 
  4. ↑ Hoskins (2004), pp. 4–5.
  5. ↑ Hoskins (2004), p. 1.
  6. ↑ Bidwell, P.T. The Legionary Bathhouse and Basilica and Forum at Exeter, pp. 42–43. 1979.
  7. ↑ Bidwell, P.T. & al. Britannia, Vol. 7, pp. 278–80. 1976.
  8. ↑ The Celtic Tribes of Britain: The Dumnonii [online]. Roman Britain Organisation [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 8 July 2012. (anglicky) 
  9. ↑ a b c Bidwell (1980), p. 56.
  10. ↑ isca dvmnoniorvm [online]. Roman Britain Organisation [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12 May 2012. (anglicky) 
  11. ↑ ELŠÍKOVÁ, Veronika. Británie v době železné a římské. Praha, 2013 [cit. 2019-01-12]. 173 s. diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro archeologii. Vedoucí práce Doc. PhDr. Lubomír Košnar, CSc. s. 103. [DPTX_2011_2_11210_0_311530_0_123895%20(1).pdf Dostupné online.]
  12. ↑ Bidwell (1980). p. 59
  13. ↑ Bidwell (1980). pp. 69–76, 80
  14. ↑ Hoskins 2004, p.14
  15. ↑ HARVEY, Hazel. The Story of Exeter. Andover: Phillimore, 2011. ISBN 978-1-86077-678-6. S. 9. 
  16. ↑ Great Sites: Exeter Roman Baths [online]. June 2002 [cit. 2008-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ The Roman Fortress at Exeter: The Roman Bath House [online]. [cit. 2008-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 June 2008. (anglicky) 
  18. ↑ JONES, Claire. Excavation plans for Exeter's Roman Baths [online]. BBC, 16 January 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Společník cestovatele Velká Británie. Překlad Lenka Svobodová, Jozef Koval. 2. vyd. [s.l.]: Euromedia Group, k. s. - Ikar, 2003. 672 s. ISBN 80-249-0188-9. Kapitola Devon a Cornwall, s. 276. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Exeter – další vývoj města

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Isca_Dumnoniorum&oldid=19952833“