Irkutská oblast
| Irkutská oblast Иркутская область Irkutskaja oblasť | |
|---|---|
 Skála Šamanka na mysu Burchan, jezero Bajkal | |
 znak | |
| Geografie | |
.svg) | |
| Hlavní město | Irkutsk |
| Souřadnice | 57°22′ s. š., 106° v. d. |
| Rozloha | 774 846 km² |
| Časové pásmo | UTC+8[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 2 375 021 (2021) |
| Hustota zalidnění | 3,1 obyv./km² |
| Jazyk | ruština |
| Národnostní složení | Rusové, Burjati a další |
| Náboženství | Pravoslavné křesťanství, tradiční náboženství |
| Správa regionu | |
| Stát |  Rusko |
| Nadřazený celek | Rusko |
| Druh celku | oblast |
| Podřízené celky | 43 rajónů, 23 měst |
| Vznik | 1937 |
| gubernátor | Igor Kobzev |
| Mezinárodní identifikace | |
| Označení vozidel | 38 a 138 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Irkutská oblast (rusky Иркутская область) je federální subjekt Ruské federace. Oblast leží na jižní Sibiři na severozápadním břehu Bajkalu. Hlavním městem je Irkutsk. Na ploše 767 900 km² zde žije 2 527 000 obyvatel, z toho 79 % ve městech.
Na jihu Irkutské oblasti ležel bývalý Usťordynský burjatský autonomní okruh. V říjnu 2005 bylo rozhodnuto o jeho sloučení s Irkutskou oblastí, které se uskutečnilo k 1. lednu 2008.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Největšími řekami jsou Lena, Angara, na níž byla zbudována Bratská přehrada (svého času největší na světě), a Nižňaja Tunguska a jejich přítoky. Na severu do oblasti zasahuje Středosibiřská vysočina. Velkou část oblasti pokrývá tajga. Napříč oblastí prochází železniční Bajkalsko-amurská magistrála.
Irkutská oblast hraničí s Burjatskem a Tuvinskou AR (jih a jihovýchod), s Krasnojarským krajem na západě, s Jakutskem na severovýchodě, a s Čitskou oblastí na východě. Jedinečné a světově proslulé Bajkalské jezero leží na jihovýchodě regionu. Irkutská oblast je ponejvíce pahorkatinná se širokými údolími Středosibiřské vysočiny a její východní části, Patomskou vysočinou (1940 m n. m.).
Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]
- Rusové – 89,9 %
- Burjati – 3,12 %
- Ukrajinci – 2,1 %
- Tataři – 1,2 %
- Bělorusové – 0,55 %
- ostatní – 3,23 %
Města[editovat | editovat zdroj]
Největšími městy jsou oblastní centrum Irkutsk (575 900 obyvatel, 2007), dále Bratsk (253 200), Angarsk (244 100), Usť-Ilimsk (98 600) a Usolje-Sibirskoje (86 200).
Podnebí[editovat | editovat zdroj]
Podnebí se mění mezi teplým kontinentálním na jihu a subarktickým kontinentálním v severních částech. Skoro po polovinu roku, od poloviny října do počátku dubna, se průměrná teplota pohybuje pod 0 °C.[2] Zimy jsou velice studené, s průměry nejvyšších teplot v Irkutsku −14,9 °C a průměrná minima jsou –25,3 °C v lednu. Léta jsou teplá, ale krátká: průměrná nejvyšší teplota v srpnu je 24,5 °C, průměr minim 11,2 °C. Nicméně v září se počasí výrazně ochladí na průměr denních maxim 15,3 °C a průměr denních minim je jen 2,5 °C.[3][4] Více než polovina srážkových úhrnů spadá do letních měsíců, nejvlhčím měsícem bývá srpen, s 96,2 mm dešťů. Leden je zde nejsušším měsícem s pouhými 11 mm srážek. Průměry celkových ročních úhrnů jsou 419,8 mm.[5]
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Hlavním průmyslem v oblasti jsou: těžba a zpracování kovů, energetika, dřevařství, ropný a palivový průmysl, strojírenství, chemický průmysl, potravinářství, a výroba vodní energie. Průměrné platy v Irkutské oblasti jsou deset procent nad ruským průměrem.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Ze 2,77 milionů lidí žije 79,6 % ve městech a 20,4 % jsou venkované. Průměrná hustota zalidnění pro celé Rusko je 8,7 ob./km², zdejších 3,1 ob./km² je tedy hluboko pod průměrem.
Zajímavá je malá etnická skupina žijící ve třech vesnicích (Piktinsk, Sredne-Piktinsk, a Dagnik) v Zalarinském rajónu v oblasti, jsou to takzvaní „Bugští Holanďané“: potomci polsky mluvících lutherských zemědělců, kteří se přestěhovali na Sibiř z ruské Volyně v letech 1911–1912 při hledání cenově dostupné krajiny. Ačkoliv dlouho toužili ztratit svůj jazyk předků němčinu či nizozemštinu (dokonce na počátku 20. století mluvili ukrajinsky a studovali polštinu), byli stále považováni za etnické Němce a v průběhu druhé světové války byli obvykle odvedeni k práci do gulagů, namísto služby na frontě.[6]
Žijí zde také Tofalaři, jejich počet je 837 (2002), zvedl se po roce 1989 ze 722.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ www.icc.ru [online]. [cit. 06-01-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-08-2006.
- ↑ http://www.worldclimate.com/cgi-bin/data.pl?ref=N52E104+1200+0048321G2
- ↑ http://www.worldclimate.com/cgi-bin/data.pl?ref=N52E104+1204+0048321G2
- ↑ http://www.worldclimate.com/cgi-bin/data.pl?ref=N52E104+2100+30710W
- ↑ (rusky) Olga Solovyova (Ольга Соловьева) „Bug 'Hollanders'“ (БУЖСКИЕ ГОЛЕНДРЫ) Archivováno 27. 9. 2007 na Wayback Machine.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Irkutská oblast na Wikimedia Commons
