Ionafan (Jeleckich)
| Jeho Vysokopřeosvícenost Ionafan | |
|---|---|
| Metropolita tulčynský a braclavský | |
.jpg) | |
| Církev | Ukrajinská pravoslavná církev (Moskevský patriarchát) |
| Diecéze | Moskva |
| Jmenování | 22. listopadu 2006 |
| Předchůdce | Ipolyt (Chylko) |
| Zasvěcený život | |
| Sliby | 5. dubna 1977 |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 16. dubna 1977 světitel Nikodim (Rotov) |
| Kněžské svěcení | 24. prosince 1978 světitel Kirill (Gunďajev) |
| Biskupské svěcení | 23. dubna 1989 světitel Filaret (Denysenko) |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Anatolij Ivanovič Jeleckich (Анато́лий Ива́нович Еле́цких) |
| Země |  Rusko |
| Datum narození | 30. ledna 1949 (75 let) |
| Místo narození | Šatalovka, Ruská sovětská federativní socialistická republika |
| Národnost | ruská |
| Alma mater | Petrohradská duchovní akademie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ionafan (světským jménem: Anatolij Ivanovič Jeleckich; * 30. ledna 1949, Šatalovka) je ruský duchovní Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, arcibiskup a metropolita tulčynský a braclavský.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 30. ledna 1949 ve vesnici Šatalovka Bělgorodské oblasti.[1]
Roku 1966 dokončil střední školu a nastoupil do řad Sovětské armády. Roku 1970 začal studovat na Leningradském duchovním semináři a později na Leningradské duchovní akademii.[1]
Dne 5. dubna 1977 byl metropolitou leningradským a novgorodským Nikodimem (Rotovem) postřižen na monacha se jménem Ionafan a 16. dubna jej metropolita Nikodim rukopoložil na hierodiakona.[1]
Dne 24. prosince 1978 byl biskupem vyborgským Kirillem (Gunďajevem) rukopoložen na jeromonacha.[1]
Byl obviněn KGB za distribuci knihy Souostroví Gulag mezi seminaristy. Z tohoto důvodu ztratil povolení pobývat v Leningradu.[1]
Od jara 1987 do června 1988 byl duchovním katedrálního chrámu svatého Vladimíra v Kyjevě.[1]
Od června 1988 začal pobývat v obnovené Kyjevsko-Pečerské lávře 23. července se stal jejím představeným.[1]
Dne 11. října 1988 byl patriarchou moskevským Pimenem povýšen na archimandritu a 12. října 1988 byl potvrzen ve funkci představeného lávry.[1]
Dne 10. dubna 1989 jej Svatý synod zvolil biskupem perejaslav-chmelnyckým a vikářem kyjevské eparchie.[1]
Dne 22. dubna 1989 byl v chrámu svatého Vladimíra oficiálně jmenován biskupem a o den později zde proběhla jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli metropolita kyjevský a haličský Filaret (Denysenko), metropolita lvovský a drohobyčský Nykodym (Rusnak), arcibiskup černihivský a nižynský Antonij (Vakaryk), arcibiskup charkovský a bohoduchivský Irynej (Serednij) a arcibiskup ivano-frankivský a kolomyjský Makarij (Svystun).[1]
Roku 1990 se stal vedoucím pro záležitosti Ukrajinského exarchátu.[1]
Aktivně vystupoval proti separatistickému kurzu metropolity Filareta a ten jej zbavil kněžství.[1]
V dubnu 1992 po zvolení Volodymyra (Sabodana) metropolitou kyjevským byl navrácen zpět do všech funkcí a stal se vedoucím pro záležitosti Ukrajinské pravoslavné církve.[1]
Dne 8. prosince 1992 byl ustanoven biskupem bilocerkvenským a vikářem kyjevské eparchie.[1]
Od 22. června 1993 do července 2000 byl členem a sekretářem Svatého synodu Ukrajinské pravoslavné církve.[1]
Dne 29. prosince 1993 se stal biskupem hluchivským a konotopským.[1]
Dne 28. července 1994 byl povýšen na arcibiskupa.[1]
Od 27. srpna 1995 začal působit jako arcibiskup sumský a ochtyrský a od 30. března 1999 jako arcibiskup chersonský a tavričeský.[1]
Dne 22. listopadu 2006 byl Svatým synodem Ukrajinské pravoslavné církve jmenován arcibiskupem tulčynským a braclavským.[1]
Dne 28. srpna 2014 byl v Kyjevsko-Pečerské lávře metropolitou kyjevským a celé Ukrajiny Onufrijem (Berezovským) povýšen na metropolitu.[2]
V říjnu 2022 provedli důstojníci Služby bezpečnosti Ukrajiny v jeho rezidenci prohlídku[3] a byl obviněn z podněcování k nenávisti z náboženských důvodů. Projednávání případu u městského soudu ve Vinnycji započalo 5. června 2023.[4]
Dne 7. srpna byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen k pěti letům odnětí svobody s konfiskací majetku.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Moskevský patriarchát
- ↑ Митрополит Киевский Онуфрий совершил Литургию в Успенском соборе Киево-Печерской лавры и возвел в сан архиепископа и митрополита ряд иерархов Украинской Православной Церкви
- ↑ УПРАВЛЯЮЩИЙ ТУЛЬЧИНСКОЙ ЕПАРХИЕЙ УПЦ СООБЩИЛ О СОСТОЯВШИХСЯ У НЕГО ОБЫСКАХ
- ↑ СУД НАЧИНАЕТ РАССМОТРЕНИЕ УГОЛОВНОГО ДЕЛА ПРОТИВ МИТРОПОЛИТА ИОНАФАНА (ЕЛЕЦКИХ)
- ↑ Украинский суд приговорил митрополита Тульчинского и Брацлавского Ионафана к пяти годам лишения свободы
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ionafan (Jeleckich) na Wikimedia Commons - (rusky) Moskevský patriarchát
