Giro d'Italia 1984

Giro d'Italia 1984
Datum	17. května - 10. června
Start	Lucca
Cíl	Verona
Počet etap	22 + prolog
Celková délka	3808 km
Celkový čas vítěze	98h 32' 20”
Konečné pořadí
Celkový vítěz	Francesco Moser (ITA)
Druhý	Laurent Fignon (FRA)
Třetí	Moreno Argentin (ITA)
Trikoty
Vítěz bodovací soutěže	Urs Freuler (SUI)
Nejlepší vrchař	Laurent Fignon (FRA)
Nejlepší mladý jezdec	Charly Mottet (FRA)
Nejlepší tým	Renault–Elf
	← 1983 1985 →

67. ročník cyklistického závodu Giro d'Italia se konal mezi 17. květnem a 10. červnem 1984. Vítězem se stal Ital Francesco Moser, jenž porazil vítěze Tour de France 1983 Laurenta Fignona a krajana Morena Argentina.

Švýcar Urs Freuler (Atala–Campagnolo) vyhrál bodovací soutěž, Laurent Fignon vyhrál soutěž vrchařů a Charly Mottet vyhrál soutěž mladých jezdců. Nejlepším týmem se stal tým Renault–Elf a bodovací soutěž týmů vyhrál tým Metauro Mobili–Campagnolo.

Týmy[editovat | editovat zdroj]

Celkem 19 týmů se zúčastnilo Gira d'Italia 1984.^[1] Každý tým poslal na Giro 9 jezdců, celkem se tedy na start postavilo 171 jezdců.^[2] Na start se postavili jezdci z 18 zemí. Týmová prezentace se konala 16. května na Piazza San Marco v Lucce. Týmová manažerka týmu Gianna–Motta–Linea Robin Morton byla první ženskou týmovou manažerkou na Giru d'Italia. Do cíle ve Veroně dojelo 143 jezdců.

Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:

Alfa Lum–Olmo
Ariostea
Atala–Campagnolo
Bianchi–Piaggio
Carrera–Inoxpran
Cilo–Aufina
Del Tongo–Colnago
Dromedario–Alan
Fanini–Wührer
Gianna–Motta–Linea
Gis Gelati–Tuc Lu
Malvor–Bottecchia
Metauro Mobili–Pinarello
Murella–Rossin
Renault–Elf
Sammontana–Campagnolo
Santini–Conti–Galli
Supermercati Brianzoli
Zor–Gemeaz–Cusin

Trasa a etapy[editovat | editovat zdroj]

Trasa Giro d'Italia 1984 byla odhalena veřejnosti hlavním organizátorem Vincenzem Torrianim 18. února 1984.^[3] Trasa dlouhá 3803 km zahrnovala 4 časovky (tři individuální a jednu týmovou) a 11 etap s hodnocenými stoupáními, na nichž bylo možné získat body do vrchařské soutěže. Pět z těchto 11 etap mělo vrcholový finiš: 3. etapa do Madonna di San Luca, 5. etapa do Blockhausu, 16. etapa do Bardonecchie, 19. etapa do Selva di Val Gardena a 20. etapa do Arabby. Organizátoři se rozhodli zahrnout 2 dny odpočinku. Ve srovnání s předchozím ročníkem byl závod o 114 km kratší a zahrnoval stejné množství časovek i dnů odpočinku. Zároveň také zahrnoval stejné množství etap.

Etapy a vítězové^[4]
Etapa	Datum	Trasa	Vzdálenost		Vítěz
P	17. května	Lucca	5 km (3 mi)	Individuální časovka	Francesco Moser (ITA)
1	18. května	Lucca - Marina di Pietrasanta	55 km (34 mi)	Týmová časovka	Renault-Elf
2	19. května	Marina di Pietrasanta - Firenze	127 km (79 mi)	Rovinatá etapa	Urs Freuler (SUI)
3	20. května	Bologna - Madonna di San Luca	110 km (68 mi)	Horská etapa	Moreno Argentin (ITA)
4	21. května	Bologna - Numana	238 km (148 mi)	Rovinatá etapa	Stefan Mutter (SUI)
5	22. května	Numana - Blockhaus	194 km (121 mi)	Horská etapa	Moreno Argentin (ITA)
6	23. května	Chieti - Foggia	193 km (120 mi)	Rovinatá etapa	Francesco Moser (ITA)
7	24. května	Foggia - Marconia di Pisticci	226 km (140 mi)	Rovinatá etapa	Urs Freuler (SUI)
8	25. května	Policoro - Agropoli	228 km (142 mi)	Horská etapa	Urs Freuler (SUI)
9	26. května	Agropoli - Cava de' Tirreni	104 km (65 mi)	Horská etapa	Dag Erik Pedersen (NOR)
	27. května	Den odpočinku
10	28. května	Cava de' Tirreni - Isernia	209 km (130 mi)	Horská etapa	Martial Gayant (FRA)
11	29. května	Isernia - Rieti	243 km (151 mi)	Rovinatá etapa	Urs Freuler (SUI)
12	30. května	Rieti - Città di Castello	175 km (109 mi)	Rovinatá etapa	Paolo Rosola (ITA)
13	31. května	Città di Castello - Lerici	269 km (167 mi)	Horská etapa	Roberto Visentini (ITA)
14	1. června	Lerici - Alessandria	204 km (127 mi)	Horská etapa	Sergio Santimaria (ITA)
15	2. června	Certosa di Pavia - Milan	38 km (24 mi)	Individuální časovka	Francesco Moser (ITA)
	3. června	Den odpočinku
16	4. června	Alessandria - Bardonecchia	198 km (123 mi)	Horská etapa	Dag Erik Pedersen (NOR)
17	5. června	Bardonecchia - Lecco	249 km (155 mi)	Rovinatá etapa	Jürg Bruggmann (SUI)
18	6. června	Lecco - Merano	252 km (157 mi)	Horská etapa	Bruno Leali (ITA)
19	7. června	Merano - Selva di Val Gardena	74 km (46 mi)	Horská etapa	Marino Lejarreta (ESP)
20	8. června	Selva di Val Gardena - Arabba	169 km (105 mi)	Horská etapa	Laurent Fignon (FRA)
21	9. června	Arabba - Treviso	208 km (129 mi)	Rovinatá etapa	Guido Bontempi (ITA)
22	10. června	Soave - Verona	42 km (26 mi)	Individuální časovka	Francesco Moser (ITA)
	Celková délka		3 808 km (2 366 mi)

Průběžné pořadí[editovat | editovat zdroj]

Během Gira d'Italia 1984 byly nošeny 4 různé dresy. Lídr celkového pořadí, kalkulovaného sčítáním časů dojezdů jednotlivých jezdců do cíle a přidáváním bonusů pro první 3 jezdce v cíli etapy s hromadným startem, nosil růžový dres. Tato soutěž je nejdůležitější, a její vítěz je obecně považován za celkového vítěze závodu.^[5] Časové bonusy 20, 10 a 5 sekund byly udělovány prvním 3 jezdcům v cíli etapy.

Body do bodovací soutěže, jejíž lídr nosil fialový dres, bylo možné získal za dokončení etapy mezi prvními 15 cyklisty. Další body bylo možné získat na sprinterských prémiích. Zelený dres byl udělován lídrovi vrchařské soutěže. V této klasifikaci byly body udíleny za dosažení vrcholu před ostatními závodníky. Každé hodnocené stoupání bylo klasifikováno jako první, druhé nebo třetí kategorie. Na prémiích vyšší kategorie bylo možné získat více bodů. Na Cimě Coppi, nejvyšším bodu trasy, bylo možné získat více bodů než na normálních prémiích první kategorie. Cima Coppi tohoto ročníku měl být původně průsmyk Stelvio, ale nakonec to bylo změněno na průsmyk Pordoi. První jezdec, jenž se na tento průsmyk dostal, byl Francouz Laurent Fignon. Bílý dres nosil lídr soutěže mladých jezdců. Pořadí této soutěže bylo určováno stejným způsobem jako celkové pořadí, ale této klasifikace se mohli zúčastnit pouze neo-profesionálové (jezdci, kteří byli profesionály 3 a méně let). Existovala zde také soutěž týmů. V této soutěži se po každé etapě přičetly časy 3 nejlepších jezdců. Vedoucí tým této soutěže byl ten s nejnižším celkovým časem.

Průběžné pořadí po etapách
Etapa	Vítěz	Celkové pořadí	Bodovací soutěž	Vrchařská soutěž	Soutěž mladých jezdců	Soutěž týmů
P	Francesco Moser	Francesco Moser	neuděleno	neuděleno	neuděleno	neuděleno
1	Renault-Elf	Laurent Fignon	neuděleno	neuděleno	neuděleno	Renault-Elf
2	Urs Freuler		Urs Freuler	?	?
3	Moreno Argentin		Moreno Argentin	Franco Chioccioli
4	Stefan Mutter		Urs Freuler	?
5	Moreno Argentin	Francesco Moser	Moreno Argentin			Carrera–Inoxpran
6	Francesco Moser		Moreno Argentin
7	Urs Freuler		Urs Freuler
8	Urs Freuler			Moreno Argentin
9	Dag Erik Pedersen			Moreno Argentin
10	Martial Gayant			?
11	Urs Freuler
12	Paolo Rosola
13	Roberto Visentini
14	Sergio Santimaria
15	Francesco Moser
16	Dag Erik Pedersen
17	Jürg Bruggmann
18	Bruno Leali			Flavio Zappi
19	Marino Lejarreta			?
20	Laurent Fignon	Laurent Fignon		Laurent Fignon		Renault-Elf
21	Guido Bontempi	Laurent Fignon	Johan van der Velde
22	Francesco Moser	Francesco Moser	Urs Freuler
Final		Francesco Moser	Urs Freuler	Laurent Fignon	Charly Mottet	Renault-Elf

Konečné pořadí[editovat | editovat zdroj]

Legenda
	Označuje vítěze celkového pořadí.		Označuje vítěze bodovací soutěže.
	Označuje vítěze bodovací soutěže.		Označuje vítěze soutěže mladých jezdců.

Celkové pořadí[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1–10)^[6]
Pořadí	Jezdec	Tým	Čas
1	Francesco Moser (ITA)	Gis Gelati-Tuc Lu	98h 32' 20"
2	Laurent Fignon (FRA)	Renault-Elf	+ 1' 03"
3	Moreno Argentin (ITA)	Sammontana	+ 4' 26"
4	Marino Lejarreta (ESP)	Alfa Lum-Olmo	+ 4' 33"
5	Johan van der Velde (NED)	Metauro Mobili	+ 6' 56"
6	Gianbattista Baronchelli (ITA)	Murella-Rossin	+ 7' 48"
7	Lucien Van Impe (BEL)	Metauro Mobili	+ 10' 19"
8	Beat Breu (SUI)	Cilo-Aufina	+ 11' 39"
9	Mario Beccia (ITA)	Malvor-Bottecchia	+ 11' 41"
10	Dag Erik Pedersen (NOR)	Murella-Rossin	+ 13' 35"

Bodovací soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí	Jezdec	Tým	Body
1	Urs Freuler (SUI)	Carrera–Inoxpran	178
2	Johan van der Velde (NED)	Metauro Mobili	172
3	Francesco Moser (ITA)	Gis Gelati-Tuc Lu	166
4	Dag Erik Pedersen (NOR)	Murella-Rossin	160
5	Laurent Fignon (FRA)	Renault-Elf	150

Vrchařská soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí	Jezdec	Tým	Body
1	Laurent Fignon (FRA)	Renault-Elf	53
2	Flavio Zappi (ITA)	Metauro Mobili	40
3	Moreno Argentin (ITA)	Sammontana	30
4	Johan van der Velde (NED)	Metauro Mobili	29
5	Jesús Rodríguez Magro (ESP)	Zor-Gemeaz Cusin	28

Soutěž mladých jezdců[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí	Jezdec	Tým	Čas
1	Charly Mottet (FRA)	Renault-Elf	99h 02' 11"
2	Jens Veggerby (DEN)	Fanini-Wührer	+ 3' 59"
3	Giocondo Dalla Rizza (ITA)	Supermercati Brianzoli	+ 10' 19"
4	Elio Festa (ITA)	Santini-Conti-Galli	+ 10' 52"
5	Jesús Ignacio Ibáñez Loyo (ESP)	Zor-Gemeaz Cusin	+ 15' 47"

Časovkářská soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí	Jezdec	Tým	Čas
1	Francesco Moser (ITA)	Gis Gelati-Tuc Lu	1h 43' 10"
2	Urs Freuler (SUI)	Carrera–Inoxpran	+ 4' 26"
3	Laurent Fignon (FRA)	Renault-Elf	+ 4' 27"
4	Daniel Gisiger (SUI)	Atala	+ 5' 10"
5	Moreno Argentin (ITA)	Sammontana	+ 5' 47"

Soutěž Trofeo Fiat Uno[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí	Jezdec	Tým	Body
1	Dante Morandi (ITA)	Atala	18
2	Johan van der Velde (NED)	Metauro Mobili	12
3	Laurent Fignon (FRA)	Renault-Elf	10
4	Marino Lejarreta (ESP)	Alfa Lum-Olmo	9
5	Mario Noris (ITA)	Atala	8
5	Bruno Leali (ITA)	Carrera–Inoxpran	8

Soutěž Premio dell'Agonismo[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-4)
Pořadí	Jezdec	Tým	Body
1	Daniel Gisiger (SUI)	Atala	24
2	Giovanni Renosto (ITA)	Murella-Rosin	15
3	Steen-Michael Petersen (DEN)	Fanini-Wührer	11
4	Alf Segersall (SWE)	Atala	8
4	Juan Fernández (ESP)	Zor-Gemeaz Cusin	8

Soutěž týmů[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí	Tým	Čas
1	Renault-Elf	293h 48' 45"
2	Murella-Rossin	+ 2' 34"
3	Carrera-Inoxpran	+ 27' 41"
4	Del Tongo-Colnago	+ 40' 30"
5	Alfa Lum-Olmo	+ 40' 46"

Bodovací soutěž týmů[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-3)
Pořadí	Tým	Body
1	Metauro Mobili	351
2	Atala-Campagnolo	336
3	Murella-Rossin	281

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Po konci závodu byli organizátoři závodu několikrát obviněni z napomáhání Francescu Moserovi. Moser byl hned několikrát přistižen při jízdě za týmovým autem, které mu pomáhalo v jízdě do kopce, což však není povoleno v pravidlech závodu. Moser nebyl nikdy penalizován, vzhledem k tomu, že se vždy přiznal, ale několik dalších jezdců, kteří stejně podváděli, bylo potrestáno. Týmový manažer Renaultu Cyrille Guimard byl obzvláště rozčilen nedostatkem penalizací Mosera, protože jeho jezdec, Fignon, dostal dvacetisekundovou penalizaci za obdržení jídla mimo stravovací zónu. Další kontroverzní situace se objevila, když se organizátoři rozhodli zrušit přejezd průsmyku Stelvio během 18. etapy. during the eighteenth stage. Na Stelviu napadl sníh a bylo zamýšleno ho uklidit v den etapy. Avšak den před etapou nebyl stále sníh odklizen. Existuje spekulace, že vládní úředník z Trentu – Moserova rodného města – nepovolil přejezd Stelvia. Etapa byla převedena na průsmyky Tonale a Palade. Změny v etapě vyústily v další hromadný dojezd favoritů na vítězství, tímpádem se nezměnily časové mezery mezi závodníky, což hrálo do karet Moserovi. Vítěz Gira z roku 1986 Roberto Visentini odstoupil ze závodu, protože měl pocit, že už bylo jasné, kdo vyhraje. V poslední etapě, individuální časovce, byly obviněný televizní helikoptéry z toho, že letěly příliš nízko za Moserem, čímž ho poháněly dále a zvyšovaly jeho rychlost. Fignon, jenž před etapou vedl závod, řekl médiím, že helikoptéry letěly před ním, aby ho zpomalily.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1984 Giro d'Italia na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Giro d'Italia 1984 na Wikimedia Commons

[1] ttp://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,23/articleid,1015_01_1984_0115_0023_22676327/

[2] ttp://bikeraceinfo.com/giro/giro1984.html

[3] ttp://hemeroteca-paginas.mundodeportivo.com/EMD01/HEM/1984/02/19/MD19840219-021.pdf

[4] ttp://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,15/articleid,1375_02_1984_0133_0015_19943498/

[5] ttp://autobus.cyclingnews.com/road/2008/giro08/?id=/features/2008/giro_classifications08

[6] ttps://archivio.unita.news/assets/main/1985/05/14/page_004.pdf

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Giro d'Italia

1909 • 1910 • 1911 • 1912 • 1913 • 1914 • 1919 • 1920 • 1921 • 1922 • 1923 • 1924 • 1925 • 1926 • 1927 • 1928 • 1929 • 1930 • 1931 • 1932 • 1933 • 1934 • 1935 • 1936 • 1941 • 1942 • 1945 • 1946 • 1947 • 1948 • 1950 • 1955 • 1956 • 1957 • 1958 • 1959 • 1960 • 1961 • 1962 • 1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024

Celkový vítěz • Bodovací soutěž • Vrchařské soutěže • Nejlepší mladý jezdec v celkovém pořadí