František Vavřinec Korompay

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Vavřinec Korompay
Narození10. srpna 1723
Rohatec
Úmrtí11. srpna 1779 (ve věku 56 let)
Brno
PovoláníMalíř
Manžel(ka)Barbora Korompayová, roz. Kučerová
DětiLeopold Florián Korompay, Josef Václav Korompay
HnutíBaroko
Významná dílaSmrt sv. Josefa, Brno; podobizna Františka A. Grimma, Brno; Průvod Božího těla, Brno; Immaculata, Olomouc; sv. Anna Samotřetí a sv. Rodina, Třebíč, portrét Aurelia Augustina, Výšovice
Mecenášcírkev
OvlivněnýFrantišek Antonín Palko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Vavřinec Korompay, německy Franz Lorenz, nebo Laurenz (10. srpna 1723 Rohatec – 11.?srpna 1779 Brno[1]) byl moravský pozdně barokní malíř, převážně sakrálních závěsných obrazů a portrétů, výjimečně i s tematikou žánru. Jeho díla jsou zastoupena nejhojněji na území města Brna ale i na ostatních místech Moravy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Průvod Božího těla (1750), MMB

O jeho původu a životě se dochovalo málo informací. František Vavřinec Korompay se narodil roku 1723 v Rohatci u Strážnice a byl pokřtěn 10. srpna ve strážnickém kostele sv. Martina[2]. Kvůli jeho nezvyklému jménu lze uvažovat, že jeho rodiče pocházeli patrně z Uher. Podle sochaře Ondřeje Schweigla se Korompay vyskytoval kolem roku 1747 v Kroměříži, kde se měl potkat se svým pozdějším učitelem Františkem Antonínem Palkem. Ten zde pracoval ve službách olomouckých biskupů a jsou zde dochovány jeho portréty. Po krátkém období se oba malíři vydali společně do Brna.[3]

V Brně je poprvé Korompayova přítomnost doložena malbu vzniklou ke příležitosti slavnosti Božího těla, konané 13. června 1748 za přítomnosti císařského páru. 28. října 1750 se zřejmě již usazený malíř oženil s Barborou Kučerovou v kostele sv. Jakuba. Ze sňatku se jim postupně narodilo do roku 1768 devět dětí, 6 chlapců a 3 dívky.[3] Korompayova práce, která se rozprostírala po brněnských chrámech a potažmo Moravě nedokázala zřejmě pokrýt výdaje početné rodiny. Schweigl znovu podotýká, že malíř nikdy nezískal měšťanské právo a tím pádem nemohl ve městě vlastnit ani dům. Korompay zemřel ve skromných poměrech patrně 11. srpna 1779[1] v domě č. 146 na dnešní ulici Orlí. Pokračovatelem tradice se stali jeho synové Josef Václav (1756–1829) a Leopold Florián (1771–1829). První z nich je doložen Brně, Rajhradě a na Olomoucku. Z jeho nepříliš kvalitního díla nemáme zachováno mnoho příkladů. Syn Leopold se stal knězem a věnoval se hlavně krajinomalbě[4] a portrétní tvorbě.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Smrt sv. Josefa (1762) – skica a výsledný obraz, Moravská galerie a kostel sv. Jakuba, Brno

Korompay využívat tradiční barokní kompozice, které se promítaly do esovitého a expresivního postoje světeckých figur. Obličeje se vyznačují orlím nosem. Drapérie působí těžkým dojmem ale přesto s velice propracovanými detaily.  U monumentálních kompozic se často dopouštěl nevyváženosti prostorového rozvržení zobrazované scény. Z barev užíval zprvu zářivých a pastelových odstínů, z nichž si nejvíc oblíbil červenou a zelenou. Malíř dokázal i bravurně pracovat se světlem, kdy paprsky světla vycházející ze středu plátna oživují děj.[3]

Byl tvůrcem nejen rozměrných sakrálních pláten, reprezentativních podobizen ale i dnes převážně nezachovaných kabinetních obrazů. Malířův současník sochař Ondřej Schweigl, který se zřejmě s Korompayem znal osobě, o něm napsal ve svých pojednáních: „Jeho stěžejní tvorbou je především portrét, ale také historické a oltářní obrazy“. A dále ho schválí pro jeho lehký, měkký a příjemný štětec.[5]

Pozdní dílo charakterizováno klasicizujícími tendencemi. Barvy se stávají umírněnějšími se smyslem pro jemné světelné přechody, které dotváří intimní pozadí jeho obrazů.[6]

Seznam děl[editovat | editovat zdroj]

Oltář sv. Trojice v kostele sv. Jakuba v Brně s Korompayovými obrazy (po 1765)

Brno[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel sv. Jakuba
    • Nejsvětější Trojice, Klanění tří králů (po 1765) – boční oltář
    • Smrt sv. Josefa (1762) – boční oltář, signováno, k obrazu se dochovala skica v Moravské galerii[7]
    • Čtrnáct sv. pomocníků (1765–1770) – boční oltář
    • Nanebevzetí Panny Marie (1769) – boční oltář, signováno
  • původně na oltářích sv. Jakuba
    • Loučení sv. Judy Tadeáše a sv. Šimona (kolem 1750–1760) – Vranov, kostel Narození Panny Marie, sakristie, k obrazu se dochovala skica v Moravské galerii[8]
    • Umučení sv. Šebestiána (kolem 1750–1760) – fara u sv. Jakuba, signováno, k obrazu se dochovala skica v Moravské galerii[9]
    • Alegorie Boží Spravedlnosti; sv. Agáta; sv. Rozálie; sv. František z Pauly; sv. Roch (kolem 1770) – fara u sv. Jakuba, predelové a nástavcové obrazy z bočních oltářů
  • Loretánský kostel při klášteře minoritů
    • Kladení do hrobu; Loučení Krista s Pannou Marií (oba 1775–1779); Kristus na hoře Olivetské (asi 1750–1760); Kázání sv. Jana Křtitele (kolem 1765) – závěsné obrazy na zdech ambitu
    • Panna Marie Bolestná (1765) – oltář na vrcholu Svatých schodů, signováno
  • Kostel sv. Janů při klášteře minoritů
    • Vera effigies sv. Josefa Kopertinského (1767–1769) – tabernákl bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého
  • Kostel sv. Máří Magdalény
    • sv. Florián; sv. Václav (kolem 1756) – nad vchody v presbytáři, v majetku Moravské galerie
  • Kostel sv. Michala
    • sv. Blažej; sv. Valentin (1765–1770) – predely bočních oltářů v lodi; sv. Vendelín (kolem 1760) – sakristie
  • Katedrála sv. Petra a Pavla
    • Smrt sv. Václava (1779–1784); sv. Prokop (1777) – boční oltáře
Muzea a církevní instituce[editovat | editovat zdroj]
  • podobizna architekta Františka A. Grimma, Moravská galerie (50. léta 18. stol.)
    Moravská galerie
    • Smrt sv. Josefa (kolem 1750–1760)[10]; Immaculata (konec 60. let)[11]; sv. Cyril[12]; Křest knížete Svatopluka sv. Metodějem (oba 1760–1765)[13]; Zvěstování Panně Marii (Zasnoubení) (po 1770)[14]; podobizna architekta (Františka Antonína Grimma) (50. léta 18. stol.) – portrét[15]
  • Augustiniánský klášter na Starém Brně, obrazárna
    • sv. Tomáš Akvinský (kolem 1770)
  • Muzeum města Brna
    • poprsí ženy (hlava Madony) (asi kolem 1776); brněnský radní Johann Wenzel Kurtz (2. polovina 18. stol.) – portrét; papež Klement XIV. (po 1769) – portrét, signováno; Průvod Božího těla (1750) – signováno
  • Brno, klášter alžbětinek
    • matka představená Marie Agnes Baÿerwekinová (1775) – portrét, signováno na rubu

Morava[editovat | editovat zdroj]

Čechy[editovat | editovat zdroj]

Křížové cesty[editovat | editovat zdroj]

Muzea a církevní instituce[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Jakuba, Brno (1769)
    Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Jakuba, Brno (1769)
  • sv. Tomáš Akvinský, Augustiniánský klášter na Starém Brně (kol. 1770)
    sv. Tomáš Akvinský, Augustiniánský klášter na Starém Brně (kol. 1770)
  • Laktace sv. Bernarda, SNG, Bratislava (kolem 1750–1760)
    Laktace sv. Bernarda, SNG, Bratislava (kolem 1750–1760)
  • Svatá Rodina, kostel sv. Martina, Třebíč (1750–1760)
    Svatá Rodina, kostel sv. Martina, Třebíč (1750–1760)
  • Svatý Blažej, kostel sv. Michala, Brno (1765–1770)
    Svatý Blažej, kostel sv. Michala, Brno (1765–1770)
  • Portrét Johanna W. Kurtze, MMB (2. pol. 18. stol.)
    Portrét Johanna W. Kurtze, MMB (2. pol. 18. stol.)
  • Svatý Prokop, katedrála sv. Petra a Pavla, Brno (1777)
    Svatý Prokop, katedrála sv. Petra a Pavla, Brno (1777)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Korompayovo přesné datum úmrtí není s jistotou známo. Matriky kostela sv. Jakuba pro toto období jsou totiž nezvěstné. Údaj 11. srpna máme od O. Schweigla (viz. Verzeichnis der Maler, Bildhauer, Steinschneider in der Stadt Brünn von 1588 bis 1800). Informace o jeho smrti se rozcházejí také díky zachované korespondenci z 8. srpna 1779 mezi uměleckým agentem Josefem Rückertem a hrabětem Chorynským, kde se uvádí že malíř zemřel předevčírem. Viz. SLAVÍČEK, Lubomír.... mit solchen Mannern wie Sie sind, haben S´ Excellenz mein Hochgräfl.... Opuscula Historiae Artium 62/2, 2013, s. 180–210.
  2. ↑ MZA Brno, E 67, Křestní matrika svatého Martina ve Strážnici, č. 5770, fol. 736.
  3. ↑ a b c d DAVID, Martin. František Vavřinec Korompay (1723-1779) život a dílo malíře moravského pozdního baroka. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. Magisterská práce. 
  4. ↑ LAB.SNG. Leopold Korompay - Skalnatá krajina. Web umenia [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ VENERA, Jiří. František Vavřinec Korompay, moravský rokokový malíř. Brno: FF Masarykovy univerzity, 1949. Diplomová práce. 
  6. ↑ KRATINOVÁ, Vlasta. Nová encyklopedie českého výtvarného umění I. Příprava vydání Anděla Horová. Praha: Academia, 1995. 546 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 381. 
  7. ↑ LAB.SNG. František Vavřinec Korompay - Smrt sv. Josefa. Web umenia [online]. 1762 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ LAB.SNG. František Vavřinec Korompay - Loučení apoštolů Šimona a Judy Tadeáše. Web umenia [online]. 1750 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ LAB.SNG. František Vavřinec Korompay - Sv. Šebestián. Web umenia [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ LAB.SNG. František Vavřinec Korompay - Smrt sv. Josefa. Web umenia [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ LAB.SNG. František Vavřinec Korompay - Immaculata. Web umenia [online]. 1765 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ LAB.SNG. František Vavřinec Korompay - Sv. Cyril. Web umenia [online]. 1760 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ LAB.SNG. František Vavřinec Korompay - Křest knížete Svatopluka. Web umenia [online]. 1760 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ LAB.SNG. František Vavřinec Korompay - Zasnoubení P. Marie. Web umenia [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  15. ↑ LAB.SNG. František Vavřinec Korompay - Podobizna architekta (F.A.Grimm?). Web umenia [online]. 1745 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ LAB.SNG. František Vavřinec Korompay - okruh - Archanděl Michael. Web umenia [online]. 1700 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ Portrét probošta Augustina Aurelia - Discover Baroque Art - Virtual Museum. baroqueart.museumwnf.org [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRATINOVÁ, Vlasta. Nová encyklopedie českého výtvarného umění I. Příprava vydání Anděla Horová. Praha: Academia, 1995. 546 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 381. 
  • DAVID, Martin. František Vavřinec Korompay (1723-1779) život a dílo malíře moravského pozdního baroka. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2016. Dostupné online. Magisterská práce. 
  • SLAVÍČEK, Lubomír. "... mit solchen Männern, wie Sie sind, haben Sr Excellenz mein Hochgräfl: gnädiger Herr Principal gerne zu thun" : Hrabě Ignác Dominik Chorynský z Ledské a jeho umělci František Antonín Sebastini, Ignác Raab, František Vavřinec Korompay, Ondřej Schweigl, David Roentgen et alii. In: Opuscula Historiae Artium 62. Brno: Masarykova univerzita, 2013. Dostupné online. Svazek 2. S. 180–211.
  • ŠKRANC, Pavel. Příspěvek k dějinám malířství na Moravě ve 2. polovině 18. století. Dílo F. V. Korompaye. Brno: FF Masarykovy univerzity, 1981. Diplomová práce. 
  • VENERA, Jiří. František Vavřinec Korompay, moravský rokokový malíř. Brno: FF Masarykovy univerzity, 1949. Diplomová práce. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Vavřinec_Korompay&oldid=23798421“