Elektrická susceptibilita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Elektrická susceptibilita vyjadřuje míru polarizace dielektrika jako odezvu na působení elektrického pole.

Značení a jednotky[editovat | editovat zdroj]

Elektrická susceptibilita se značí .[1]

Elektrická susceptibilita je bezrozměrná veličina.[1]

Definiční vztah[editovat | editovat zdroj]

U většiny látek je elektrická polarizace dielektrika přibližně úměrná intenzitě elektrického pole.

Elektrická susceptibilita je proto definovaná jako koeficient této úměrnosti dělený permitivitou vakua (z rozměrových důvodů):[1]

kde:

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Obecně se jedná o tenzor, v izotropním prostředí (amorfní látky a krystaly soustavy krychlové) je elektrická polarizace skalárem.

Pro vakuum je nulová, pro látky je obecně kladná (výjimkou mohou být metamateriály).

Vztah k relativní permitivitě:[1]

Pro vakuum platí:

, proto

Nelineární dielektrika, disperzní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Definiční vztah platí i pro nelineární dielektrika, tedy dielektrika, u nichž není polarizace přímo úměrná intenzitě elektrického pole. Elektrickou susceptibilitu je pak potřeba chápat jako funkci intenzity elektrického pole:

Zpravidla se však tento vztah vyjadřuje mocninným rozvojem (pro izotropní dielektrika):

,

kde

  • je tzv. lineární koeficient susceptibility (zkráceně též lineární susceptibilita)
  • je tzv. kvadratický koeficient susceptibility apod.

U neizotropních dielektrik je nutno uvažovat tenzorový charakter koeficientů:

Znalost závislosti je důležitá pro správné vysvětlení jevů tzv. nelineární optiky a jejich využití.

U látek s permanentní elektrickou polarizací (elektrety, ) by při nulové intenzitě elektrického pole musela být susceptibilita nekonečná ( pro ); v těchto případech se proto jako charakteristika nepoužívá susceptibilita , ale permanentní polarizace a lineární (případně i vyšší) koeficient susceptibility.


U rychle proměnných elektrických polí je nutno uvažovat zpoždění polarizace oproti změně pole – paměťové vlastnosti materiálů lze vyjádřit konvolucí:

.

V praxi (elektromagnetické vlnění, optika) je důležitý případ vysokofrekvenčních periodických polí, kde se vztah dá zapsat:

, kde je úhlová frekvence.

Tímto vztahem jsou dány disperzní vlastnosti materiálů, protože funkcí susceptibility je index lomu a tedy i fázová a grupová rychlost elektromagnetického vlnění (světla).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ČSN EN 80000:2008 (Veličiny a jednotky - Část 6: Elektromagnetismus), Český normalizační institut, Praha 2008